Já a Vavřiňák

Já a Vavřiňák

O třetím říjnovém víkendu proběhl již 39. ročník splutí Vavřineckého potoka, v některých mapách nazývaného jako Výrovka.

Splutí Vavřineckého potoka patří k mým srdečním záležitostem. Poprvé jsem ho jela ještě když mi bylo „náct“ a hrála jsem za radotínský LCC aktivně lakros. Zápasy byly o víkendech a mé tehdejší partě chyběl jeden člověk na háčka. Tak jsem se ze zápasu omluvila a jela jsem. Bylo chladno, mlha, ale postupem dne se počasí rozjasňovalo až do krásného podzimního dne. Celé splutí jsem nasávala typickou vůni podzimní vody a říkala si, proč že na tu vodu nejezdím častěji, když je tam tak krásně.

Postupem času jsem s lakrosem přestala, nějak mne to honění se za míčem na hřišti přestalo bavit a na vysoké škole jsem se potom začala věnovat kajaku. Úplně první jízdu na kajaku na Vavřiňáku si pamatuji jako dneska. S velkou slávou jsem si tenkrát pořídila svůj vlastní kajak (Železný Wigo, neptejte se proč, to byla ta nejlevnější loď, co jsem tenkrát sehnala). Přidala jsem se k autobusovému zájezdu SK Zlíchov a nějaké dobré duše se mne ujaly během splutí. Se startovním číslem na hrudi se ve mne probudila bojovnost a beze strachu jsem se vrhla do peřejí. Tenkrát jsem asi sedmkrát eskymovala a k tomu nejmíň pětkrát plavala, ale neodradilo mě to.

Toušická kaskáda, Vavřinecký potok 2017

Na letošní splutí jsem se hodně těšila, naposledy jsem tam byla v roce 2014. Pak se splutí nekonalo a rok nato už jsem si přes těhotenský pupek neviděla na špičky. Letos to byla naše první společná voda s Fánou od doby, kdy se nám narodil synek. Počasí vyšlo jako malované, navíc jsme díky hlídací babičce mohli absolvovat i páteční večírek. Jupí!

Autorka článku na Budech

Po osmé hodině ranní už jsme v sobotu dávali loď na vodu a vyhnuli se tak tlačenicím s ostatními vodáky. Vlastně jsme byli celou dobu na vodě skoro sami. Jedna z mála věcí, na které si pamatuju z prvního splutí Vavřiňáku je brankoviště na Budech. Pár kilometrů se nic moc nedělo a najednou byla řeka přehrazená a jediný průjezd je vlevo těsně kolem stromu. Při mém prvním splutím na Wigu jsem tam samozřejmě zaplavala a z lodi se vyplavily všechny neuměle připevněné polystyreny… Letos tedy bez ztráty kytičky, jen Fána se trochu otřel ramenem o pařez. Soudě dle fotek z akce se ale pařez postaral obecenstvu na břehu o spoustu zábavy.

Brankoviště na Budech

Mám pocit, že letošní splutí vyšlo na nejkrásnější podzimní víkend. Vody byl v sobotu dostatek, možná místy až přebytek. Překvapilo mne množství padlých stromů – na tomto místě patří velký dík organizátorům, kteří měli spoustu práce s jejich prořezáváním. Jedno místo s nízkým průjezdem se mi stalo osudným a já si po letech na Vavřinci zase zaplavala. Nemusela bych to sem psát, ale věřím, že to spoustě lidí udělá radost.

Toušická kaskáda, Vavřinecký potok 2017

Úplně ve spodní části, v místě kde je prudká zatáčka a pod ní dřevěný mostek, jsem se pod mostek špatně vešla, cvakla se a Fána měl poprvé v životě radost z toho, že si mne mohl odlovit. Můj eskymák po skoro dvou letech nepádlování už není, co bývával. Dřív jsem byla schopná projet čtvrtou kaskádu na Hameráku celou hlavou dolu a dole vyzvedat jen proto, aby se mi kamarádi nesmáli…

Toušická kaskáda, Vavřinecký potok 2017

Toušickou kaskádu jsme si prohlédli jen ze břehu, musím uznat, že někteří borci měli parádní průjezdy. Někteří už méně a někteří také mohou děkovat Pánu Bohu, že vyvázli bez zranění. V cíli jsem s díky odmítla možnost si nechat natočit pívo rovnou do smradlavé neoprenky (i když bych si to po těch letech, co eskymáka trénuju, opravdu za trest zasloužila) a vyrazili jsme za naším mimináčem domů.

Ještě jednou díky organizátorům za pěknou akci a už se moc těším na další ročník.

Zkušenosti čtenářů

honza

ahoj Alenko,
konečně článeček kterej se dá číst a udělal mi radost, já bohužel už jen vzpomínám, Vavřinečák jsem jel poprvé tak někdy před 45ti lety, naposled nevím, ale to je nakonec jedno. Teď už jenom vždycky nostalgicky koukám po naložených autech, když v ten vyvolený den přes nás projíždějí s loděma, (bydlím totiž na Kutnohorské silnici, takže většina lidí projíždí kolem nás), vzpomínal jsem na vás (vodáky) když jsem viděl to počasíčko jak vám přeje. No a zmínka o Hameráku mě taky potěšila, to byla naše srdeční záležitost, jenom byl v té době trošku těžší (spadané stromy a víc kamenů, některé byly v průběhu let odstřeleny).
velký Ahoj Honza

Honza

ještě jednou Ahoj,
v té době jsme někteří ještě jezdili na otevřených lodích, my jsme třeba zpočátku Jizerskou Kamenici, horní Jizeru, nebo Hamerák s bráchou jezdilili na turistické otevřené Vertexce (se šprickou), někdy nastal problém protože když přiška větší vlna, zůstala voda v kapse ze špricky veprostřed lodi  a špricka se propadla dovnitř do lodi i s vodou, no a pak většinou následovalo koupání.
Samozřejmě že byl problém i s odolností lodí vůči nárazu, všechny byly z laminátu, a ten toho moc nevydržel, takže třeba na Hameráku nebo Vavřiňáku jsme většinou utrpěli trhliny protože tam ty kameny jsou dost ostrý. Postupně jsme se ale vzmohli na lepší lodě, já jsem potom sehnal kopyto na olympijského Prijona (vlastně jsme si ho sami vyrobili) a tak jsme si začali stavět vlastní kajaky a tím se nám otevřeli nové možnosti.Na kajáčkách se dali sjíždět všemožné potůčky a říčky, které před námi mnohdy ani nikdo nejel a o to víc nás to bavilo, byla to moc hezká doba, myslím že dneska se to všechno moc profesionalizuje.
měj se hezky a jezdi dokud to půjde Honza

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: