Po řece Jihlávce údolím červených skal

Po řece Jihlávce údolím červených skal

Řeka Jihlava bezesporu patří k nejznámějším moravským řekám. Většina vodáků i místních ji nenazve jinak, než Jihlávkou. K její proslulosti mimo hezké přírody přispěly i vodácké akce spojené s upouštěním přehradní nádrže Mohelno.

Jde o několik akcí v roce, kdy převodákovaná řeka připomíná letní Vltavu. Vodu a klid zde lze nalézt i mimo termíny organizovaných sjezdů. Stačí, když na Vysočině řádně zaprší a hrázní v Dalešicích a Mohelně začnou upouštět. Obvykle to bývá něco málo nad limit 90 cm nutných pro splavnost, ale v horkém létě, kdy na Moravě najdete sjízdné jen dolní úseky Moravy a Dyje, je podobná příležitost velmi lákavá.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Část vodáků zahajuje plavbu hned pod přehradní hrází, kam se dá dostat po úzké asfaltce klesající v serpentinách úbočím kopce. Voda chrlící z dolní výpusti nádrže tvoří nad řekou mlžný opar. Ranní slunce hladí příkré svahy pokryté hadovcovou stepí a borovými lesy. Dole v údolí se jako stříbrná stuha vine Jihlávka.
Čilým proudem doteče k jezu Mohelenského mlýna (ř.km 57,9), aby pod ním znovu nabrala na síle. Krátký peřejnatý úsek od jezu k silničnímu mostu pod obcí Mohelno je dozvukem toho, co zatopily přehrady Mohelno a Dalešice.

Chystáte se cestovat po Česku? Tak byste si neměli komplikovat cestu a najít si ubytování z pohodlí domova na hotely.cz

Vodáci – pamětníci, kteří řeku plavili na kánoích dřevěnicích, nebo v maňáscích, před napuštěním přehrad s povzdechem vzpomenou. „Jo to byla řeka, takové peřeje neměla ani nedaleká Oslavka“. Své vědí i vysídlenci ze zatopených mlýnů. Za novými domovy putovali často do daleka. Jedna z mlynářských rodin osedla i Hoštický mlýn na řece Hané.

ˇudolí pod Dolním mlýnem / F: František Prokeš
Údolí pod Dolním mlýnem / F: František Prokeš

U silničního mostu pod Mohelnem (ř.km 57,1) začíná plavbu většina vodáků. Při pořádaných akcích zde není k hnutí. Na louce se kupí lodě a vzduchem zní hvízdání vzduchových pump. Každý se zdrží, jen jak dlouho musí. Za jeho zády se tlačí noví a noví příchozí. Řidiči přejíždějí auty s vleky k hrubšickému mostu, nebo do Ivančic a do proudu zaráz vyplouvají desítky lodí.

Voda se čeří o nízké kamenné hrázky, uprostřed nichž se tvoří táhlé jazyky. Vlnky cákají o přídě lodí. Řeku na levém břehu provází shluky chat, tábořiště a areály dětských letních táborů. Nad vodní hladinou začnou vystupovat první skalní stěny a proud zrychlí v lehkých peřejích.

Za prvním ohybem se řeka rozšíří. Pádlujete vzdutí jezu Dolního mlýna (ř.km 55,6). Jez, který pro elektrárnu odebírá část vody, bývá vodáky sjížděn nejčastěji u pravého břehu. Důvod je prostý. Nachází se pod ním průjezdné rameno toku.

Po krátké rovince sledující levé úpatí zalesněné stráně se řeka mezi loukami stočí vpravo a vstoupí do táhlého klesání u Dolního mlýna. Za vypouštění se zde tvoří hezké peřeje. Plujete-li na limitu, kličkování a škrábání o kameny vás nemine.

Letkovický jez / F: František Prokeš
Letkovický jez / F: František Prokeš

Řeka dál klesá hlubokým údolím lemována načervenalými skalami a borovými lesy. V okraji luk stojí osamocené chaty. Pod skalami táboří trénující horolezci. Blíží se tábořiště Pod Templštýnem. Řeka se stočí pod skalou a obloukem zamíří k nejužšímu místu údolí. Voda zde protéká hrdlem mezi několika balvany a tvoří hezké peřeje.

U kempů pod hradem Teplštýnem čeká nízký příjezdový most asfaltové, místy štěrkové lesní cesty, kategorie „sama jama“. Většina vodáků zde přistává u pravého břehu a v kioscích hledá něco k pití.

Přímo nad touto občerstvovnou šplhá do kopce po hraně tmavé rokle strmá stezka s červenou turistickou značkou. Zavede vás k zříceninám hradu Templštýna. Hrad je opředen pověstmi o velikém pokladu řádu Templářů. Zatím ho tedy nikdo nenašel, ale pokud chcete zkusit štěstí, nechte to raději až po plavbě. Mohla by vám utéct voda. Můžete také počkat až se setmí. Noční stezka odvahy za svitu baterek a svatojánských mušek má taky něco do sebe.

Od hradu Templštýna se údolí zvolna rozšiřuje. Příkré stráně zvolna ztrácí na výšce, ubývá skalních výchozů a les ustupuje travnaté stepi. Teplý vítr vane do tváří a dole pod lodí se vlní dlouhé provazce vodních trav.

Hrubšický most (ř.km 46,8) stojí  v údolí mezi Biskoupkami a Hrubšicemi. Za mostem na pravém břehu bývá při vypouštěních vždy plno. Plavbu zde občas končí oddíly, nebo rodiny s menšími dětmi. Řidiči trpělivě postávají na mostě a vyhlíží ty svoje.

Peřeje u chat nad Templákem / F: František Prokeš
Peřeje u chat nad Templákem / F: František Prokeš

Hrubšický jez je nedaleko. Leží v úrovni zemědělské farmy za levotočivým ohybem řeky s nízkou skalní stěnou (ř.km 45,9). Jeho spádová deska, nebo lépe řečeno, co z ní zbylo, tvoří krátkou peřej s několika vyčnělými kameny. O obecenstvo na břehu i na hladině pod jezem opět není nouze.

Řeka dál teče příjemným proudem kolem Řeznovic. Krátce mezi stromy můžete zahlédnout věž románského kostelíka. Je velmi známou stavbou, která se dostala i do školních učebnic.

Vzedmutá hladina vám napoví, že se blížíte k Letkovickému jezu (ř.km 41,5). Je sjízdný – ale… V jeho koruně jsou po metru osazeny ocelové profily se vzpěrami z roxorů, držící dřevěné bednění. Tato železa mají na svědomí řadu zranění vodáků a poškozených lodí. Občas není na škodu se pořádně zamyslet a jez, kterému bere náhon většinu vody, raději přenést. Pro rafty to platí dvojnásob.

Ivančice jsou na dohled. Začátečník v půjčené lodi si zhluboka oddychne. Cestu ustál bez úhony a jeho vyvolená na háčku září jako sluníčko. Jenže to by v tom byl čert, aby na závěr nečekalo nějaké „pošklebenstvo“.

Pod hrází PN Mohelno / F: František Prokeš
Pod hrází PN Mohelno / F: František Prokeš

Náhon letkovického jezu s roztáhlou hubou lačně zhltal většinu toho, co hrázný pustil. Jenže co vteklo, turbínami proteklo, musí někde vytéct. Tak se i stane po pár stech metrech pádlování líného voleje. Zprava v úhlu 45° plnou silou vtéká do koryta proud vody od elektrárny a zaráží se o protilehlý břeh. Je to hned. Jablka a rozmočené svačiny plují v proudu a starý osel za drátěným plotem na levém břehu jen zastříhá ušima „dobře vám tak“.

Jak minete soutok s řekou Oslávkou, cíl cesty je na dohled. Na travnatých březích před silničním mostem (ř.km 39,3) je plno vodáků. Pokud vás však nezlákaly hezké Ivančice a chcete plout dál, vynoří se před vámi nad pravým břehem kopec nazývaný Réna, kde stávalo slovanské hradiště. Pod ním Jihlávka přibírá zprava vodu krásné říčky Rokytné.

Hladinu zde vzdouvá vysoký nesjízdný jez (ř.km 37,8). Až jej přenesete, ponese vás řeka dál příjemným proudem až k jezu Stříbrského mlýna (ř.km 36,1). Máte-li vodu, je jez sjízdný, přesto však není od věci pod jezem přistát vlevo na mělčině. Toto známé ivančické letovisko zvané „Penzionem pro pohozené pány“ je pozoruhodnou výtvarnou galerií viditelnou i ze silnice.

Nedaleko po proudu vás upoutá torzo pozoruhodného viaduktu. Zbývá z něj jen necelá polovina. Byl vystavěn v letech 1868 až 1870 a na jeho realizaci se podílela i Eiffelova projekční kancelář. Jezdily po něm vlaky z Brna do Vídně. V roce 1978 ho nahradil nedaleký nový most.

Dukovany / F: František Prokeš
Dukovany / F: František Prokeš

Dál řeka sledována skupinkami chat, teče nedaleko Moravských Bránic a její proud ustává na vzdutí dolnokounického jezu. Řeka je široká. V její hladině se odráží paprsky zapadajícího jižanského slunce. Naposled pohladí návrší s kostelíkem Sv. Antoníčka, zámek a zříceniny gotického kláštera Rosa coeli. Do údolí přichází tma. Máte-li odvahu, čas od času se v klášteře konají noční prohlídky. Pod podlahami křížových chodeb v neoznačených hrobech leží pohřbeny zdejší jeptišky. Kdo ví, na koho v nočním šeru narazíte.

Zkušenosti čtenářů

Windy

Jihlavka, Oslavka. S krátkým a.

Ondra Antoš Znojmo

Ahoj, chtěl bych se zeptat, zda existují fotky/zkušenosti ze splutí Jihlavy před výstavbou přehrad. Zaujala mě poznámka, že peřeje byly lepší než na nedaleké Oslavce – což je pro mě řeka života. Jinak opět Tvůj pěkný článek – díky.
ONDRA, ZN

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: