Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno
HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Neštěstí nechodí po horách

Neštěstí nechodí po horách Že voda je nebezpečná si všichni uvědomujeme. Známe přece všechny ty historky, jak náhle stoupla voda... Z říčky elementární obtížnosti se stal nezdolný živel, který sebou bere domy, stromy a dokonce i vodáky. Nebezpečí na vodě však číhá i v případech, kdy je vody tak málo, že i ryby chodí pěšky. A nezáleží na tom, jak je kdo zkušený, kolik toho v životě viděl, zažil a vypil. Zkrátka, jakmile vodák přestane být ostražitý, nebezpečí si ho okamžitě najde.



A tohle se fakt stalo.

Bylo vedro, že se pivo v kempech rovnou točilo teplé. Po Vltavě plul vodácký kurz středoškoláků pod vedením instruktora, který nebezpečí číhající v kiosku zkušeně vycítil a hnal proto studenty dál po proudu. Ne moc daleko, úžeh mlsně obcházel kolem a některá děvčata už mluvila trochu z cesty. Nedalo se však rozlišit která, protože se jednalo o kurz povinný, jehož frekventanty byli i studenti z ryze městského prostředí přírodou do šestnácti let prakticky nedotčení, a ti mluvili z cesty i v případech, kdy se o úžeh prokazatelně nejednalo. Instruktor usoudil, že voda nemusí být jen dřina a že k létu patří přece i koupání. Vyhlédl si příhodné místo, kde bylo vody málo a na mělčině pod Haciendou, kde voda i kachnám sahala sotva po pás, vyhlásil pauzu.

„Takhle se zvyšuje popularita...“ Pár kluků s nelibostí sledovalo obdivné pohledy, kterými dívky obdařily vedoucího, ale všichni přestávku vděčně přivítali. Vyskákali z lodí a pod celkem průhlednou záminkou chlazení začali pádly cákat vodu na studentky, jejichž trika potom též zprůhledněla.

„A profesorku taky?!“ ptali se nejistě studenti.

„Když všechny, tak všechny,“ konstatoval v zápalu boje instruktor bez ohledu na věk dohlížející kantorky a hned naučil všechny využívat základní balistické vlastnosti listu pádla. Ze studentů se rychle stali prvotřídní kanonýři a malé kapičky dopadaly na rozpálená záda obětí s nečekanou razancí a ze stále větší vzdálenosti.

„A co teď?“ zajímali se studenti, když zjistili, že už jsou všichni mokří a že „polejvat mokrýho je celkem vzato nuda“.

„Hlavně, aby nás nehnal zpátky do lodí, tohle koupání je docela fajn,“ prohodil jeden ze studentů a zmizel za křoví, aby si mohl zakouřit.

Kdyby byl instruktor v té chvíli zavelel k odjezdu, nejspíš by se nic nestalo, ale to ho ani nenapadlo. I jemu se pravděpodobně ve vodě líbilo, ostatně blahodárné účinky stříkací teprapie byly na první pohled patrné. Rozhodl se v osvěžování pokračovat a dopřát ho i ostatním vodákům na řece, ovšem aniž ti o to stáli.

Nedá se říct, že by vedoucí neměl organizační talent, možná ho ale měl využít jinde. Rozestavil své svěřence do dvou řad, nejvýš po proudu nejhezčí studentky v nejmokřejším tričku se skotačivě zmáčenými vlasy. Za skupinkou Sirén se skrývali kanonýři, kteří už začínali být právem hrdí na své střelecké umění. Past byla vpravdě dokonalá.

Okouzlení vodáci ochotně mířili svá plavidla mezi slibně se nadouvající trička a ni si nevšimli, že se ulička stále zužuje do žádoucího tvaru nálevky. Teprve proud vody, pleskající o jejich hlavy, je vrátil do reality. Na obhajobu iniciátora tohoto nápadu dlužno říci, že se přepadení často přidávali k útočníkům a po vzoru lapků číhali na další vodáky.

Na mělčině tak začal spontánně probíhat velký vodácký happening. Skupiny se vzájemně promísily a nikdo už neměl přehled, kolik lidí je ve vodě, ani kdo s kým a co kouří za křovím. Faktem taky je, že si nikdo moc nevšímal okolí.

„Jedoooou!!!“

V blížící se skupině kanoí seděly převážně dívky, což samozřejmě zaujalo kanonýry.

„Hrrr na ně!“

„Zajatce neberte!“

Instruktor se v čele vodních kanonýrů vřítil mezi nic netušící partu vodaček, kde způsobil paniku jako tchoř v kurníku.

Pár lodí se povážlivě naklonilo, přibylo průhledných triček, a zrovna loď s pěknou blondýnkou na kormidle se zasekla na mělčině. Osud lodi byl zpečetěn. Do řady průhledných triček se blonďatá kormidelnice nezařadila jen proto, že si svoje tričko zrovna sušila na palubě.

„To sušíš zbytečně,“ podotkl netaktně instruktor, zatímco loď plnou vody odrážel zpátky do proudu.

„Podívej, jak tam stojí a drze čumí!“ zavrtěla hlavou zmáchaná dívka a s despektem povzdechla:

„To je mi zábava...“

„Panebože, učitelky!“ Na přídi kanoe zářilo logo pedagogické fakulty. „Typická úča bez špetky fantazie!“

Co přesně dívka odsekla se už přesně neví a nepovedlo se to zjistit ani při rekonstrukci. Pravděpodobně to bylo něco v tom smyslu, že si to instruktor vypije, protože on podle svědků roztržitě odpověděl „tak přijď večer do hospody“, což nepochybně byla jedna z těch vět, kterých vodáci během plavby pronesou desítky a nikdo jim nevěnuje zvláštní pozornost.

Jenže ona opravdu večer přišla a já si tu holku o deset let později vzal za ženu.

Z toho vidíte, jak ta voda je nebezpečná.


31.01.2012, Jan Šťovíček