Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno
HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

homeSEAhome - na cestě do Brightonu

homeSEAhome - na cestě do Brightonu Naše cesta kolem Británie začala v neděli prvního dubna. Dát dohromady celou expedici a k tomu chodit do práce a ještě se stěhovat z bytu se ukázalo jako velmi náročné na čas i energii. V práci jsme skončili v pátek, byt předali v sobotu, mezitím si sbalili lodě, večer se zúčastnili rozlučkové párty, a v neděli v doprovodu několika přátel vyrazili.



Proč to píšu? Protože teprve dnes mám pocit, že konečně odpočívám. Na začátku cesty jsme si s Michalem říkali, že poplujeme pomalu, že se nebudem snažit o žádné velké vzdálenosti a pomalu se do všeho dostaneme. Nakonec bylo všechno jinak, ale to asi každý zná.

Vyplutí z Londýna

První den byla naše trasa jasně daná, museli jsme dolů po Temži, pěkně s odlivem, nakonec proti odlivu i proudu, až do Gravesendu. Tady se na nás usmálo štěstí a my mohli přespat v místním plachetním klubu, dokonce ani lodě jsme nemuseli ručně tahat z vody, to za nás zvládl jeřáb. K tahání lodí se ještě vrátím později, je to něco, čeho jsme se před výletem nejvíce obávala. Moje plně naložená loď má kolem 75kg a po loňském úraze toho mnoho neuzvednu. Druhý den jsme museli pádlovat dlouho, protože jsme měli naplánovaný konec na Isle of Sheppey, stále ještě v ústí řeky, kde nás ovšem zastihl odliv, který ukázal spoustu bláta. Chvíli trvalo, než jsme dojeli na místo, kde byla sice strmá, ale kamenitá pláž. S kolečky se to dalo. Musíme ovšem tahat oba.

Třetí den jsme konečně chtěli na moře, už nás klidné vody Temže nudily, tak jsme jeli až za první "roh". Celkem jich bude šest, těch hlavních. Další trasa už byla jasná, Dover. Nakonec jsme jej dosáhli až o den později neboť vytoužené moře bylo trošku houpavé. Navíc, vítr fouká z boku a náš postup to o něco zpomalilo.

Zvedání lodí v Gravesendu

Objetí Doveru se zdálo komplikované, ale nakonec bylo v pohodě. Stačilo dojet až k bráně, spojit se s přístavní kontrolou, oznámit jim, že chceme projet a počkat na jejich svolení. Objet jižní část přístavu už tak jednoduché nebylo. Protiproud o síle 3,7knots spolu s protivětrem vytvářel tiderace, o kterém nám bylo jasné, že nepojedeme. Nezbylo nám, než se vrátit do přístavu a počkat, až se to otočí. Náš postup se trošku zpomalil, ale jen na chvilku.

Čekal nás "druhý" jihovýchodní roh, Dungeness Point. To je zvláštní místo, jsou zde dvě jaderné elektrerárny, jedna funkční, jedna nefunkční, několik majáků, pracujících a nepracujících a spousta chat, domů a lodí zdánlivě náhodně rozházených po výběžku. A kolem toho všeho mraky rybářů. Roh jsme objeli, zajásali, že teď už jedeme na zapád a těšili se kam až doplujeme.

Na cestě do Brightonu

Daleko to nebylo. Z dálky byly slyšet výstřely a výbuchy. O tom, že se blížíme k nebezpečné zóně, vojenskému cvičišti, jsme z našeho auto atlasu věděli, že zasahuje do moře nám ovšem atlas neukázal. Červený prapor na pláži jasně označoval začátek zóny. Netrvalo dlouho a začala se knám přibližovat loď, dva milí pánové nám oznámili, že dál podél pobřeží nesmíme. Naše možnosti byly čekat několik hodin, nebo to objet. Zvolili jsme druhou a vyrazili za lodí do bezpečné zóny, asi 2km od pobřeží. To nás zpomalilo v postupu a ten večer jsme končili na Winchelsea Beach.

Botany Bay - první roh

Zde je odliv opravdu odlivem, dostat lodě na břeh nám trvalo 2 hodiny. Přistáli jsme asi kilometr od břehu, utáhnout jednu loď mokrým polotvrdým pískem nám sebralo spoustu sil a kompletně zničilo kolečka bez kterých se neobejdeme.

Dungeness Point - druhý roh

Naštěstí druhý den jsme vyjížděli s přílivem. Tento den bylo chladno. Ani se nám nechtělo vylízat z lodí, a tak jsme si spokojeně jeli až do Eastbourne, bohužel tam jsme propásli několik dobrých míst k přistání a nakonec jsme, opět kvůli dalekému odlivu, museli udělat zavazující rozhodnutí. Objet Beachy Head a jet podél útesů minimálně další hodinu a půl do dalšího možného místa přistání a přistávat za tmy. Moře bylo klidné, a tak jsme jeli. Navíc já jsme vždycky chtěla Cuckmere Haven navštívit. Přistání nebylo strašné, i přes tmu se nám podařilo odhadnout, kde bude přistání nejlepší a lodě jsme vyvlekli velmi příkrou pláží nahoru.

Beach Head a vápencové útesy

Poslední den byl tu. Proč poslední? Náš první úsek cesty končil v Brightonu, kde nás známí pozvali přenocovat u nich doma. Byla neděle, osmý den cesty a myšlenky na sprchu mně hnaly celý den. Navíc v pondělí se měl zvedat vítr a my se rozhodli zůstat až do úterý, konečně nakoupit pořádné expediční jídlo a sehnat nová kolečka. Na cestu jsme totiž vyjeli jen s jídlem, které nám zbylo doma z předešlých výletů, takže hlavně rybičky (8 plechovek), tuňák (2 plechovky), pytlíkové bramborové kaše (5 pytlíků), naše oblíbené české polívky a hromada sladkostí. Nebyl to špatný základ, ale jako jediné jídlo na cesty nic moc. Kolečka jsme nakonec koupili dvoje a snad nám chvilku zase vydrží. Cíl naší další etapy je Cornwall.

text a foto: Natálie a Michal Maděrovi


15.04.2012, Natalie Maděrová