HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Kolem Elby za 4 dny

Kolem Elby za 4 dny Cesta do Piombina trvá necelých 14 hodin přímo do přístavu. Lístky na trajekt se dají koupit přímo na první benzínce při příjezdu do města, za stejnou cenu jako u hlavních pokladen, bez žádných přirážek. Na Elbu se dostanete snadno i vlastní lodní dopravou. Přeplout z Piombina na ostrov je přibližně 10 km za častého doprovodu trajektů. Je to jen na vás jak se rozhodnete. Za sebe musím říct, že při připlutí do Portoferrairo byly horší parkovací možnosti.



Přímo v centru, asi 100 m od přístavu, je městské bezplatné parkoviště a jestli to risknete, máte o parkování postaráno. Všude jinde nás nehorázně vyhodili. Já jsem si byl jist, že parkování jsem vyřešil před příjezdem. Rozhodli jsme se první noc ubytovat se v kempu severně od Portoferrairo. Předem jsem si s recepcí domluvil, že tam zůstaneme a necháme auto na parkovišti a až se vrátíme tak přespíme další noc. Po příjezdu jsme zjistili, že se jednalo o nedorozumění a že zaparkovat můžeme, ale musíme zaplatit ubytování za každý den včetně parkování. Naštěstí ostrov není velký a přesunuli jsme se do Lacony. V Laconě je několik kempů a s velikým úsilím se nám podařilo domluvit parkování.

Jim se zatím těší, že pojede taky

Následující den jsme vypluli proti hodinovým ručičkám přes Madonna della Grazie, Marcone, Innamorata a po 9 km po klidném moři jsme dorazili k prvnímu mysu. V zátokách je relativně klid nehledě na občasné italy na motorových lodích zásadně ignorující okolní bezmotorová plavidla. U prvního mysu trochu zafoukalo, ale nic vážného. Ihned za Innamorata začíná přírodní park, který je v podstatě na celém ostrově. Celá jihovýchodní část je krásná - velké skály, tyrkysová voda, groty a řekl bych, že je to nejkrásnější část celého ostrova, bohužel jen pro podívanou, moc míst na přistání tam nebylo. Po několika kilometrech lze navštívit doly, kde se těžilo pro výrobu zbraní pro francouzskou armádu. Je tu množství tunelů, které jsou pro nahodilé turisty zpřístupněné a nezpoplatněné. Obeplutí celého poloostrova trvalo několik hodin, včetně občasných zastávek, a po 8 kilometrech jsme byli v Porto Azzuro. Klidné městečko kam jezdí i trajekty z Rio Marina (Elba).

Pohádka začínáStaré doly

V Porto Azzuro jsme krátce navštívili místní marinu, pokochali se hradbami a vyrazili hledat místo na první nocleh. Ihned za Porto Azzuro je dlouhá nepřístupná pláž s dostatkem dřeva na pálení. Do vezírku se hodil plzeňský výlov v lahvích na vychlazení a zbytek večera byl zpestřen bohatým jídelníčkem z čerstvých zásob v konzervách. Noc byla klidná, počasí se nezměnilo a ráno bylo nádherně. Pokud se někdo rozhodne, že bude přes noc ve stejném místě, musí počítat s tím, že v noci rybáři dělají pořádný rámus. První den jsme upádlovali zhruba 25 km a pokračovali jsme dál po východní části ostrova přes krásné skalnaté pobřeží - Capo d'Arco, a po 6 km jsme byli v Rio Marina. V Rio Marina mají výbornou zmrzlinu a bezproblémové kotvení kajaku přímo u restaurací nad vodou. Východní pobřeží bylo relativně klidné a za ten den se nám povedlo obeplout mys u města Cavo naproti Piombino podél Parco Nazionale Arcipelago Toscano. Cestou byly menší vlnky a většina z nich byla pouze od trajektů. Největší rozruch jsme zažili hned za Cavo, kde foukalo z pevniny a ještě se k tomu přidávaly vlny od trajektů. Místo je to krásné. My si vždy vyčítáme, že se málo zastavujeme na prohlídky měst, ale holt naše práce je pádlovací, byl vytyčen cíl a museli jsme plout dál.

Krásné skalnaté pobřežíHoupání na vlnkách

Vlny nebyly zákeřně krátké, ale kolega se mi místy ztrácel z dohledu. Na trajektovkách jsme se prohnali mezi obrovskými jachtami (které si nás evidentně nevšímaly) přes celou zátoku Portoferrairo. Nic zajímavějšího než věž na mysu na konci zátoky jsme nespatřili. Při přeplutí zálivu musíte chytnout okamžik kdy je nejméně trajektů a pádlovat hodně rychle, jinak vše bude záležet na vašich schopnostech vrátit se zpět do nadmořského světa. Druhý den jsme urazili něco přes 35 km. Vzhledem k tomu, že tento článek píšu v prosinci a plavba byla v červnu nepamatuji si detaily, ale vím s jistotou, že jsme nocovali zase důstojně na soukromé pláži.

K majákuMalebná zákoutí ostrova

Třetí den byl z části věnován průzkumu podmořského světa a eskymování. Z eskymovacího průzkumu by se dala pořídit příručka podmořského světa (většina času byla strávená pod vodou) a připomnělo mi to trénování Paula Caffyna k obeplutí jižního ostrova Nového Zélandu, které popisuje ve své první knížce "Obscured by Waves".

Krásné místo na nácvik eskymákůČilý provoz velkých lodí

Počasí nám pořád přálo a předpověď byla pořád dobrá. Dle oficiálních údajů jsme měli pádlovat zhruba 120 km. Cesta byla rozdělena na 4 dny po 30 km. Západní část ostrova je málo osídlena, samé skály a menší městečka - Chiessi, Promonte, Fetovaia. Nocovalo se právě mezi Pomonte a Fetovaia. Bohužel všechny pláže byly úzké a k nočnímu pádlování jsme se neodvážili. Rozehnali jsme ptactvo, které zde bylo ve velkém množství, a utábořili se na nejširším místě. Přes noc se moře rozbouřilo a vzbudil jsem se kolem 2:00 kvůli vlně, která mi napůl promočila spacák. Lodě byly ještě níž a honem jsme je vytáhli na kámen blíže ke skále. Vytáhli jsme i věci, jak to nejdál šlo a už nešlo ani usnout. Zapnul jsem VHF a čekal na zprávy. Kolem 5:00 italové hlásili 3x SECURITÉ. Snídaně byla dříve než obvykle a při ní se rozhodlo, že musíme prchat do bezpečí nebo budeme muset strávit nějaký čas na této maličké skalce. Vyčkali jsme na menší vlny a vystartovali. Byl to zážitek, ale rozhodnutí opustit tuto část ostrova bylo správné. Po nejhorším úseku jsme vytipovali prázdnou pláž, abychom se vyspali.

Seakajak drive throuhgMalebná zákoutí ostrova

Placená inzerce:
Kvalitní příslušenství k lodím a člunům, jako jsou kvalitní pádla z pevného materiálu či plovací vesty, jsou stejně důležitá jako plavidlo samotné.

Probudilo nás italské obecenstvo, které asi během půl hodiny zaplnilo každý metr jedné z malá písečných pláži v okolí. Lidé byli všude a v dost bezprostřední blízkosti. Byli jsme uprostřed pláže a byl problém dostat lodě zpět do vody. Vítr a vlny se neuklidnili ani v poledne. Z Fetovaia jsme vyrazili k cíli a posledních 15 km zůstane v mé paměti jako jedna z nejkrásnějších vzpomínek na moři. Západní část poloostrova Lacona, odkud jsme startovali, má dlouhou písečnou pláž. Klasicky, jako exoti, jsme vysurfovali na pláž a odplazili se do nejbližšího podniku pro studenou limonádu a občerstvení. Nevadilo nám ani to, že jsme nechali naše lodě na plné pláži bez dozoru. Dorazili jsme do cíle šťastní jako mořské blechy. Obeplutí ostrova má něco do sebe a je třeba mít na to více času pro maximální využití všech jeho předností.


08.03.2013, Anton Poliščuk