HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Indie 2013 – spodní Mandakini a horní Alaknanda

Indie 2013 – spodní Mandakini a horní Alaknanda Už jsem v Indii pěkně zabydlení a čekají nás větší výlety. Pojďme dnes dokončit rozcvičování na spodní úsek řeky Mandakini a potom už vzhůru na první multiday – horní úsek řeky Alaknandy. Teď to teprve začne pořádně šplouchat.



Spodní Mandakini na jaře postihal povodeň (ta tedy postihla celé údolí Alaknandy, ale Mandakini nejvíce) a tak jsme cestou na nasedání mohli vidět zcela podemleté břehy, na kterých dříve stály vesnice. Domy popadané do údolí řeky. A dokonce jednu podemletou benzinku, která se silou vůle držela na hraně propasti. Zkrátka nic hezkého. Na splavnosti řeky to ale nic nezměnilo a výhledy z jeepu do údolí nás nenechávaly klidnými.

Na nasedacím místě pere slunce jako o život, takže jdeme rychle do hydra a nechat se zchladit řekou. Díky tomu, že kluci tuhle řeku jeli před několika dny, nemusíme ani jednou prohlížet. Pamatují si peřeje dokonale nebo alespoň tak, abychom nemuseli lézt z lodí. Všichni si řeku užíváme a kocháme se nejen mohutnými peřejemi, které umí kolikrát být i pěkně z kopce, ale i vysokými stěnami okolního údolí. Kolikrát se člověk přistihne, že místo toho kam jede se rozhlíží s otevřenou pusou okolo sebe.

Cesta autem je vždy dobrodružná

Zatáčka střídá zatáčku, největší peřeje jsme úspěšně zvládli a než se nadějeme připlouváme na soutok s Alaknandou, kde naše cesta končí. Setkání s řidiči tentokrát není tak snadné, protože očekávali, že nám plavba potrvá delší dobu a tak si střihli taxikářský melouch, ale nakonec jsme je objevili a dostali se v pořádku domů.

Na další den plánujeme velikou akci. Náš první multiday tohoto výletu. Horní úsek Alaknandy. Shalabh tvrdí, že jde jet opravdu shora, ale cestou je jeden dlouhý kaňon, kde se jen jedou dlouhé klidné pasáže a přenáší nesjízdné peřeje, takže volíme nasednutí pod tímto kaňonem, odkud se prý jezdí standardně. Nasedacím místem je vesnička Birahi, ve které přitéká i říčka Birahi Ganga, takže to snad najdeme.

Nasedání na horní Alaknandu

Balíme pečlivě všechny potřebné věci, zkoušíme vše napěchovat do lodí a připravit se na všechny varianty přežití v divočině. Zhruba polovina členů skupiny nikdy do lodi věci nebalila, takže si užíváme i spoustu legrace. Nakonec se daří v rozumném čase navázat lodě na jeepy a jedeme. Cesta opět trvá nesnesitelně dlouho a slunce praží jako by nás chtělo upálit. Chvílemi jedeme doslova nad propastí a dokonce potkáváme i několik úsek silnice spadlých do údolí po jarní povodni. Je nutné je objet provizorně vyhrnutými cestami a člověk má kolikrát pocit, že se auto co nevidět převalí a sjede dolů. Naštěstí řidiči vše zvládli bez ztráty kytičky.

V Birahi nás vítá tyrkysově modrý přítok Birahi Ganga a malá restaurace, kde sbíráme odvahu akorát na čaj. Jídlo neriskujeme a popravdě na něj nemáme ani moc času. Stejnak jsme cestou několikrát svačili. V úmorném vedru odvláčíme přes skládku lodě k přítoku, na kterém bude snazší nasedání. Převlíknout, napakovat vše do lodě a už se jede. Studený potůček modré barvy nás vyplivne do šedomodře zbarvené Alaknandy a teď už je to doopravdy. Jen sedět ve vracáku je zajímavý pocit a člověk jasně vidí jakou bude asi mít řeka sílu. Vory najíždí do prvních peřejí a hrozen lidí se pomalu utrhává z vracáku a mizí za ním. Alaknanda hned na prvních pár stech metrů ukazuje, co dovede a tak se pořádně pohoupeme. Všechny překvapí, jak se loď s naloženou zádí chová jinak, ale nezbývá než si zvyknout.

Proplétáme se peřejemi horní Alaknandy

Horní Alaknanda je nádherná vodnatá čtyřková řeka, kde jedeme skoro všechno na oči. Často i díky tomu, že Vory řeku zná z minulého roku. Pravda, občas máme pocit, že se mohlo trochu lépe volit místo kudy peřej překonáváme, ale nikomu to moc nevadí. Když cesta ubíhá, nepokazí člověku radost vůbec nic. Na menších peřejích se bavíme surfováním na hladkých vlnách, které si v Evropě málokde užijeme. Tady je vln na rozdávání.

Tady už se pereme s úzkým místem

Po nějaké době přijíždíme k místu, kde se řeka zužuje a vtéká mezi kolmé skály. Nejedná se ani o soutěsku, je to spíš takové zúžení, ve kterém se tvoří moc zajímavé peřeje. Vory tvrdí, že je to nejtěžší místo na celém úseku. Prohlížíme a pečlivě vážíme stopu. Přece jenom válec v první části peřeje by nerad pouštěl. Nakonec se většina skupiny rozhoduje pro dámskou cestu u břehu a já, Tomík, Bouzíno a Vory sbíráme odvahu na lajnu středem okolo mega válce. Jsme moc rádi, když sedíme dole ve vracáku s úsměvem a radostí, že jsme to monstrum objeli. Tomík ještě v závěrečné peřeji zúžení přidává k dobru svíčku ve válci, kterému při prohlížení nevěnoval moc pozornosti a který se mu teď ostře připomenul. Žádné vážné drama se ale nekoná. Pod zúžením chvíli klábosíme s místními dětmi, kterým se děsně líbí eskymácký obrat. Kdybychom ale měli vyslyšet všechna volání po dalším eskymáku, budeme se motat ve vracáku nejméně den.

Část skupiny rozvážně ošidila u břehu

Dále je řeka pořád stejně kvalitní. Menší, ale zábavné peřeje se střídají s většími a nemáme moc času se někde flákat. Jak postupuje čas, roste i naše únava a zjišťujeme, že se budeme muset poohlédnout po nějakém pěkném spacím místě. Prohlížíme ještě několik peřejí, jednu opravdu velikou, nazvanou Hillaryho schod, šidíme u břehu a po chvíli nacházíme opravdu pěkné spací místo v zatáčce řeky. Nejsme tu sice sami, kousek od nás mají chlévy lidé z vesnice na kopci, ale to nám nevadí. Nasbíráme dřevo a večer u ohně si dlouho vyprávíme o super dni na vodě.

Na závěr soutěsky ještě trocha houpáníDěti jsme evidentně pobavili

Na druhý den vyplouváme brzy a víme, že to nemáme daleko. Já i Vory jsme tento úsek jeli před rokem za vyšší vody. Alaknanda pro nás má ale nachystáno ještě dost peřejí, které nás udržují ve střehu. Je však znát, že se blížíme k cíli plavby. Peřeje se totiž pomalu mírní.

Naše nocovištěPorňas na jedné z nespočtu peřejí

Ve městě Karnaprayag zastavujeme na oběd a pak už nás čeká jen odpolední pohoda na známém úseku, který jsme jeli jako seznamovací hned první den. Cítíme se už více rozježdění a tak volíme ve všech peřejích pánskou cestu. Zejména u jedné je to veliká zábava, protože si nejsme úplně jistí, zda není v nájezdu válec. Nebyl tam, ale balící se vlna hodila prvního Voryho do svíce a tohle jeho vystoupení některé psychicky zdeptalo natolik, že raději ještě zvolili ústup do dámské cesty. Jejich škoda, za vlnoválcem se řeka sklopila a my jsme se přes několik obřích vln zhoupli do bazénku dole. Příště už jinudy nejedeme! U Shalaba jsme šťastní, ale taky víme, že to nejlepší nás teprve čeká. Těšte se na pokračování.

foto: Vory, Bouzíno, Pepíček, Ondra Müller, Tomík Černohorský


25.02.2014, Petr Snížek


ZAJÍMAVÉ VYBAVENÍ