Vánoční míchanice

Aj naše partia se vydala stejně jako každý rok na „Vánoční zboření“ na říčce Bílině. Po půl jedenácté dopoledne přijíždíme do místa startu – Rtyně nad Bílinou. Nejsme první. K našemu úžasu je zde již parta dvou pádlerů, kteří s nedočkavostí z vyplutí cpou luft do svého nafukovacího plavidla. Než stačíme sundat plavidla z našeho povozu a polknout něco málo lahodného moku, dojíždí autobus s vlekem, který dováží převážnou část naší vodácké sešlosti. Poloprázdný vlek na lodě dává avízo, že ani autobus nebude vodáky praskat ve švech. Počet účastníků po vystoupení z busu je konečných 23.

Každý pádler má ve svém příručním zavazadle připravené „mazadlo“ a v ten moment se také rozjíždí míchanice. Co vodák, to jiná ingredience, co jeho parťák, to jiná zamilovaná chuť. Několik společných momentek, povinné zalomení palců s podáním lahodného moku a než se vydáváme na naši vodáckou pouť, má každý pádler svou míchanici dle vlastní chuti již ve svém břuchu. K naší dobré náladě nepřispěla pouze kapka dobrého moku a košt cukroví, ale i to, že co chvilku se vylouplo sluníčko z mraků. Sice nemělo tu sílu nás zahřát, ale bylo to velice příjemné. Teplota vzduchu se pohybovala kolem 4°C, ale jak na tom byla voda, to netuším. Nikdo z nás to neměl chuť otestovat. Absence sněhové pokrývky chyběla k celkové atmosféře Vánoc. Tak snad příště.

S příjezdem ke kamennému mostu v Brozánkách nás vítá krásná místní bohyně s manželem a jejich malou princeznou. Mají s sebou kouzelný košíček, plný překvapení. Než se vzpamatujeme, jsme pohoštěni sklínkou „Jägera“. Chtěl bych tedy alespoň touto cestou poděkovat této rodině, která se rozhodla zpříjemnit naší Vánoční plavbu tímto pohoštěním. Nejen nadcházející Vánoční atmosféra v podobě obdarování plovoucích, ale i kus vodáckého srdce bylo cítit z jejich přítomnosti.

Vždy jen úsměv na rtech a lásku v duši, na vodě i na souši, Vám přejeme do nadcházejícího roku! Je příjemné, potkávat podél břehů takové srdcaře.

Slušný stav vody nám zajišťuje v celku rychlou plavbu a tak brzy doplouváme k jezu. Jak je vidět, nic se zde během roku nezměnilo. Nezpevněné břehy, absence přistávacího mola, chybějící označení jezu pro bezpečné zastavení při velké vodě a o možnosti bezpečného sestoupení pod jez k pokračování v plavbě, nemůže být ani řeči. Jen v průběhu loňského roku je zde zaznamenáno na pět úrazů. Patrně se nejedná o veřejnou cestu! Po překonání traversu v balvanovém poli a nestabilního srázu, pokračujeme v závěrečné části plavby. Poslední část peřejek, která tu zůstala po násilném přehrazení toku (stejně tak i druhý nový jez svým vzdutím zlikvidoval peřejky na poslední části před ústím do toku Labe). Než se nadějeme, jsme v cíli naši plavby.

Naši pouť zakončujeme v Koštově, u nové zástavby rodinných domků. Protože Babišovo EET uzavřelo nejednu vodáckou hospůdku, máme zajištěné náhradní pohoštění ve stylu grilovačky u našeho kamaráda. Během chvilky se rozpaluje gril a už se peče maso a nosí se na stůl teplé i chlazené nápoje. Sešlost rozpouštíme po sedmnácté hodině. Bylo to krásně prožité poetické odpoledne. Velké díky všem, kteří se podíleli na našich vodáckých radovánkách!

Hodně štěstí, zdraví a vodáckých chvil v Novém roce, přeje všem Ronny