HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Ekvádorské Rio Encanto aneb pádlování po začarované řece

Ekvádorské Rio Encanto aneb pádlování po začarované řece

Ekvádor. Většině lidí se vybaví sopky, pralesy, rovník a želvy na souostroví Galapágy. U mě tomu bylo trochu jinak. Vlastně jsem se do Ekvádoru ani nechystal, ale jak už to tak bývá, své sehrála shoda náhod a načasování. Mým prvním cílem pro podzimní pádlování bylo Peru, ale



Všechno začíná v Chile. Po přistání v Santiagu a prvních pár dnech se ovšem plány rychle mění. Na Peru se zdá být letos už dost pozdě a nakoce se rozhoduju pro plánovací zastávku u kamarádů kousek od Santiaga na řece Maipo v Cascada Las Animas. Hned po příjezdu mě Lorenzo, Pangal a Tino berou na vodu. Maipo zrovna po zimě nabírá vodu a tak jde o perfektní místo na rozježdění.


Cestou k řece jsme se často brodili bahnem / F: Jakub Šedivý

Kopie známé Zkumavky z Piemontu (dokonce se podobně jela) / F: Jakub Šedivý

Typická doprava v Ekvádoru / F: Jakub Šedivý

Prohlédněte si všechny fotografie k článku...


Stejně tak mám konečně šanci pořádně projet v té době nové Toro, což je po pěti letech v Raptoru dost velká změna. Loď je na Maipo jak dělaná a v nonstop vodnaté WW IV se cítí jako doma. Rozbité vlny, válce i nepřehledná rozhraní jezdí moc pěkně a vzhledem k tomu, že skoro celý úsek jedeme jako závod, tak se i ta extra rychlost dost hodí. Cascada Las Animas mě naprosto nadchla a Maipo se zařadilo mezi mé nejoblíbenější home runy. Kde jinde si můžete každý den zapádlovat na skoro non stop osmnácti kilometrech vodnaté WW IV?

V Cascada nakonec trochu vypomáhám s prací a je mi celkem jasné, že Peru je letos definitivně pasé. Jestě k tomu se ukazuje, že je dost složité cestovat na sever s lodí a já musím být zase první týden v prosinci na jihu Chile v Pucónu. Koukám na letenky do Kolumbie, ale ty jsou neúměrně drahé. Do toho mě napadne zkouknout lety do Ekvádoru a na pátek třináctého se mi ukáže nejlevnější letenka. Vzhledem k cenovému rozdílu jde pověrčivost stranou a po pár hodinách zjišťování informací od Toma Andrassyho a od Zajíce bookuju tu nejlevnější letenku a za pár dní ujíždím zpátky na letiště do Santiaga.

Zběsilé uvítání v Ekvádoru

Cesta probíhá relativně v pohodě, a tak po pár hodinách přistávám v Quitu a absolvuju asi nejděsivější jízdu taxíkem. Cesta z letiště do Mariscalu normálně trvá skoro hodinu, mému šílenému taxikáři nezabrala ani dvacet minut.

Ekvádor je o dost levnejší než Chile, ale autobusy tu mají prvotřídní, a tak cesta z Quita do Beaza netrvá ani tři hodinky. Baeza je jak z jiného světa a po uspěchaném a nacpaném Quitu s třemi miliony obyvatel jde o příjemnou úlevu. Celkem bez problémů se ubytovávám u Casa de Rodrigo a půjčuju si Raptora, kterého tu před pár lety zanechal Zajíc (děkuju).

Do Baezy druhý den přijíždějí kámoši z Kanady a USA, a tak u sklenice falešné tequily rychle stavíme tým na další pádlování. S většinou se znám z pádlování po světě a k poznaní dalších stačí pár skleniček zdejší pálenky, kterou nám naléva z desetilitrového kanystru.

Úvodní přenášení plynule navazující na seal launch a další peřej / F: Jakub ŠedivýÚvodní přenášení plynule navazující na seal launch a další peřej / F: Jakub Šedivý

Ráno je dost krušné, ale naštěstí nikdo z nás neoslepl a já si zvykám na zdejší systém. Holky balí na overnighter na Rio Hollin a já s Olinem Wimbergem, Thomasem Fahrunem, Ericem Parkerem a lokálem Abem Herrerou na rozježdení na Quichos.

Jak to už v jižní Americe bývá, nikdo nikam nepospíchá, a tak taxi přijíždí až někdy kolem poledne. Transport k řece bývá achilovou patou skoro každého delšího kajakového tripu. Přece jenom kajakář s sebou tahá spousty věcí a pohyb k řece bývá složitý a drahý. Ekvádor je v tomhle ohledu pro kajakáře příjemným překvapením. Loď si tu můžete půjčit, můžete se pohybovat autobusem a k nástupu na řeku vás vezme taxi. Většina kajakových ubytování má své nakontaktované řidiče, kterým se dá věřit a znají jak nasedání, tak vysedání populárních úseků. Naprosá většina taxíků jsou také pickupy, a tak nám odpadá složité navazování.

První ekvádorské řeky

Vodnatý Quichos navozuje notu Ekvádoru boulder gardens s mnoha válci, vlnami a jeden boof za druhým. To všechno v zeleném kaňonu rovníkové džungle. Kolem Beazy je spousta řek podobného charakteru, a tak tu trávíme pár dní. Přidává se k nám Taylor Hunt a nakonec nakládáme Abeho Land Cruiser a vyrážíme na roadtrip směr Tena a Baños.

Tena je bohužel dost suchá, a tak pokračujeme do Baños s příslibem předvídaného deště. Ten se nakonec bohužel nekoná, ale zdejší klasika Topo má vody dostatek, a tak trávíme celý den na nádherné řece plné boofování, WW IV+ a pěkných kaňonů. Nic dalšího ale vodu nemá, takže balíme a chystáme se na cestu zpět do Baeza.

Olin Wimberg v peřeji s třímetrovým pravoúhlým skokem / F: Jakub ŠedivýOlin Wimberg v peřeji s třímetrovým pravoúhlým skokem / F: Jakub Šedivý

Objevili jsme Encanto

Cestou Abe zastavuje u výhledu do údolí a ukazuje na ústí řeky, která vytéká z uzavřeného a hlubokého kaňonu. Nikdo o ní nic nevíme, ale vody se zdá tak akorát na, podle našeho vzdáleného odhadu, kilometr dlouhý a o 300 m padající úsek.

Není třeba moc přesvědčování, ale je už dost pozdě, za chvíli bude tma, a tak otáčíme a valíme přespat zpátky do Baños a zjistit nějaké beta. Tady se ukazuje, jak je dobré mít s sebou Abeho, nejen že perfektnš jezdí na vodě, ale zná taky skoro každého, a tak po pár telefonátech zjišťuje, že řeka se jmenuje Rio Encanto a byla jednou sjeta. Dokonce se mu podaří sehnat kontakt na týpka, co ji jel, a tak dostáváme beta z první ruky. Walk in skrze džungli, zavřený kaňon, několik přenášení a kromě cesty po proudu není žádné cesty zpátky. Ještě prý potřebujeme tak akorát vody a dost času. Nadšení v týmu by bylo a tohle zní jako perfektní mise pro nás. Abe Encanto taky ještě nikdy nejel, a tak není potřeba moc dohadování. Nakupujeme čokolády a snickers a těšíme se na to, co nás čeká.

Ráno vstáváme na latinskoamerické poměry neobvykle brzo a ve vesnici nejblíž vysedání domlouváme 4x4 truck, který nás doveze po lesní cestě co nejblíž nástupu. Prý se v těch místech v posledních letech těžilo nejaké dříví, a tak by mohla být poblíž nástupu cesta.

Je to tak, jeep nás bere až na konec průseku a odsud už musíme po svých. Cesta k vodě je naštěstí většinou z kopce a díky průseku není tak náročná, jak jsme se obávali, ale stejně se místy brodíme po kolena bahnem a několikrát skoro po pás ve vodě.

Do této jaskyně jsme skákali, abychom mohli obnést jednu peřej / F: Jakub ŠedivýDo této jaskyně jsme skákali, abychom mohli obnést jednu peřej / F: Jakub Šedivý

Řeka korsického typu

Na nasedání se zdá, že Encanto má vody tak akorát a vítá nás pěkným esíčkem mezi skalami. V horních partiích je řeka zablokovaná v takovém korsickém stylu, a tak často vysedáme a prohlížíme. Jedna peřej střídá druhou a my netrpělivě vyhlížíme začátek kaňonu a s ním i úvodní přenášku. Jak už to bývá, začínáme být netrpěliví, což se Thomasovi skoro nevyplácí v neškodně vypadající peřeji, ženoucí do nenápadné kapsy u levého břehu. Peřej sice najíždí dobře, ale kámen pod hladinou jej převrhne a odsouvá přímo k už zmíněné kapse, ve které parkuje hlavou dolů a snaží se zvednout. Situaci ještě komplikuje sifon kousek po proudu na stejné straně řeky. Naštestí nakonec s pomocí stěny a Taylora zvedá a odjíždí z dosahu sifonu. Všem se nám docela ulevilo, přenášíme a dáváme si většiho bacha.

Kus na to konečně začíná hlavní kaňon a přenáška vlevo je celkem jasná. Ještě nad přenáškou je ale must run s válcem a většina toku tlačí doprava a do sifonu. Je potřeba trocha akrobacie přímo nad hranou velkého sifonu a následně přejezd do levého vracáku. Nejde ani tak o těžkou peřej, jako spíš o možné následky. Jištění je tu jen tak nějak pro dobrý pocit, ale všichni v pořádku chytáme vracák a vymýšlíme jak přenášet. Voda se valí přes několik sifonů skrz uzavřený katarakt, a tak jediná cesta je spustit lodě do jakési jeskyně vedle hlavního dropu a následně seal launch přímo do posledních skoků kataraktu. Úskalí přichází hned po spuštění lodí, protože není moc kde zajistit házečku, což řeší Olin skokem přímo do písečného vracáku v jeskyni a ostatní jej rozpačitě následují. Skok je každopádně nad hranicí toho, co by se mi chtělo skákat, a ještě k tomu v takovém místě, kde zlomený kotník nebo jiné zranění znamená velký problém. No, nic naplat, jiná cesta dolů nevede, skáču (v písku naštěstí žádný kámen není) a odvaluju se mimo lodě. Kluci, co už jsou dole, se smějí, těm nahoře to moc srandovní nepřijde, protože je to ještě čeká.

Následuje rozviklaný seal launch přímo do peřeje, který dáváme všichni v pohodě a jsme rádi, že jsme zase v lodích a na vodě. Pokukujeme po proudu do hlubokého úzkého kaňonu, ze kterého není skoro nic vidět. Stěny kolem nám jasně signalizují, že odtud neutečeme, a tak se pomalu vydáváme hlouběji. Stěny se neotevírají a jeden must run střídá druhý, naštěstí jsou jetelné a obtížnost není nijak extrémní. Konečně máme dojem, že jsme se dostali do rytmu řeky.

Rio Encanto je žlutohnědý kaňon v džungli s poměrně težkými peřejemi / F: Jakub ŠedivýRio Encanto je žlutohnědý kaňon v džungli s poměrně težkými peřejemi / F: Jakub Šedivý

Encanto stvrzuje své jméno

Kaňon Rio Encanto má uřčitě mnoho ze svého názvu (začarovaná). Vysoké stěny, úzké průjezdy, třímetrové skoky a spoustu slepých míst. Do toho všudypřítomná džungle, dávající najevo vzdálenost od nejbližší civilizace.

Poučeni z našeho incindentu v horní části řeky si dáváme pozor a nepřehledná místa dost prohlížíme. To se nám vyplácí ve spodní části kaňonu, kdy celkem neškodně vypadající, ale relativně nepřehledný drop ukrývá jeskyni a velký sifon. Přenášíme všichni, začíná se připožďovat a už je znát i únava. Následuje ještě relativně dost peřejí a kombinací, tak většinu z nich prohlíží jen jeden z nás a zbytek je odkázán na signalizaci a vysvětlení. Několikrát jde o docela těžké kombinace, ale všichni jsme na stejné notě, a tak nám to ubývá a zrychlujeme tempo.

Konec kaňonu přišel stejně tak, jako začal. Z ničeho nic se řeka otevírá a je konec.

Rio Encanto není tak úplně typickou ekvádorskou řekou, ale každopádně ve mně zanechala docela dojem. Hluboký žlutohnědý kaňon v džugli s relativně těžkými peřejemi je vždycky výzva.

Jakub „Kajman“ Šedivý je jedním z našich nejznámějších a nejúspěšnějších extrémních kajakářů posledních let. Jeho obživou výuka v prestižní zahraniční škole Gene17 a jeho zábavou je peníze vydělané pádlováním utrácet za pádlovací tripy po celém světě. Mezi jeho největší úspěchy patří expedice na nepálskou řeku Langu Khola v roce 2012, při které vytvořil s mezinárodním týmem světový prvosjezd.


21.02.2019, Jakub Šedivý


Sem vložte diskusní příspěvek.