Vánoční Sázava

Už po desáté hodině byl na startu chumel klientů cestovek. Dopravní situace tam byla dost složitá. Startovní pole už od začátku roztrhlo, ale podle mého odhadu se v Krhanicích na startu sešla možná až stovka vodáků.

Sluníčko svítilo nízko nad obzorem a kousek pod Krhanicemi, kde se údolí svírá, se schovalo za lesem, aby se posléze schovalo za mraky úplně. Zima nebyla, ale silný protivítr nám nedal pokoj po celý den. Čepice či čepičky pod přilbu se moc hodily.

Jezy jsme zvládali s úsměvem.

Motorkáři se opět sešli nad jezem a bylo tam tak husto, že prodrat se k teplu ohně se mi nepodařilo.

Jez Lesní byl tvrdým oříškem pro mnohé lodi. Dokonce se muselo vystupovat. Čochtana jsme tam ale neviděli. Kdo by se chtěl koupat v prosinci.

V Kamenném Přívoze nás čekaly teplé hospůdky. My jsme si vybrali hospůdku Na Staré poště. Pořadatelé hospodského informovali, že se nás tam sejde hodně, takže bylo navařeno v dostatečném množství, ale čekat se muselo.

Kdo se rozhodl pokračovat až do Pikovic, udělal dobře. Pod Kameňákem se pole vodáků ještě více roztáhlo a byl čas i na popovídání a na zahřátí se z vlastních zásob.

Nad Žampachem, kde na jaře probíhají sjezdové závody, jsem si říkala, že za tohoto vodního stavu by sjezdaři nemohli držet rovnou lajnu. Byla to kličkovačka mezi šutry nízko pod hladinou.

Elektrárny mlely, ale vody bylo v řečišti dostatek. Žampach měl opět uzavřenou šlajsnu a na jezu zůstalo dost lodí sedět a bylo nutné i vystoupit.

Kolem vody jsme viděli i pár pěšáků, ale byl tam klid, který jen občas přerušili rozveselené posádky.

Největším problémem na dolním úseku byl vítr. Snášel nás k levému břehu a mnohdy se nedalo schovat do závětří. Ještě nikdy nebyl poslední úsek rovné vody nad Pikovicemi tak dlouhý.

Neměli jsme odpendlováno a tak naše první myšlenka v Pikovicích byla, zjistit kolik je hodin. Rychlou odpověď nám dali vodáci, parkující u mostu. Bylo 14:40 a ve 14:48 nám jel vlak. Další jel za dvě a půl hodiny a tak jsme rychle vystartovali ve vodáckém, bágl s věcmi na převlečení na zádech a s nafouknutou lodí v rukách na nádraží.

V kopci nám docházel kyslík a síly, vlak už houkal a nervozita nám ubírala na dechu. Došli jsme na nádraží, ani jsme nepoložili loď a neučinili pokus nafukovačku sfouknout a už jsme jí strkali do vlaku na plošinu. Zablokovali jsme na chvíli dveře zbytku naší rodiny s dvěma kajaky… a už tam byl průvodčí.

Chvíli to vypadalo, že nás vykáže z vlaku. Vlak prostě lodě nevozí a basta. My jsme však rychle udělali z lodě bágl a pan průvodčí se smiloval a udělal pro kajaky výjimku. Zaplatili jsme i za 3 bágly a mohli jsme si konečně vydechnout.

V Krhanicích jsme sedli do auta a hydro jsme svlékli až doma v teple. Nevím, proč jsme si s sebou vzali věci na převlečení.

Přeju vám pěkné prožití vánočních svátků a na shledanou na vodě

Věra