Záchrana tonoucího — je dobré být připraven!

Záchrana tonoucího je jednou z nejvíce nebezpečných záležitostí, které vás v roli zachránce mohou potkat. Instinkt vám velí pomoci, což v těchto situacích znamená skočit do vody pro tonoucího a snažit se jej vytáhnout. STOP! To se nesmí stát.

Existují tři kroky k záchraně života. Ten první (a často nejvíce opomíjený) je o vás (zachráncích) a vaší bezpečnosti. Je to krok, který má zabránit impulzivnímu chování, skákání do tekoucí vody, běhání přes dálnice a vrhání se do hořících domů, přestože touha pomoci je mnohdy silnější. První krok – vlastní bezpečnost – se musíte naučit.

Výborně! Zastavili jste se a do vody za tonoucím neskočili. Ještě než se pustíme do postupu první pomoci, je dobré ujasnit si, jak takový tonoucí vypadá. Filmová produkce se nás snaží přesvědčit, že tonoucí zběsile mává rukama a na své okolí pokřikuje: „Pomoc!“ Není tomu tak. Skutečně tonoucí člověk vynakládá veškerou svou energii k jedinému cíli. Získat kyslík a nadechnout se. Tonoucí bojuje s vodním živlem a snaží se vší silou dostat hlavu nad hladinu. V tomto jeho boji se také skrývá ono nebezpečí pro zachránce, který se mění v „žebřík“, v oporu, díky které se tonoucí dostane nad hladinu a bude moci dýchat. Dokud tonoucí aktivně bojuje s vodou, je pro zachránce velmi nebezpečný, a pokud nejste trénovaný plavčík, který umí tyto situace zvládat, dejte si pozor! Na tekoucí vodě je problémem nejen tonoucí, ale také terén. V příručkách můžete najít doporučení, jak se máte nadechnout a válec podplavat. Realita však bývá jiná a místo jednoho tonoucího jsou tam dva a více.

Jak dostat tonoucího na břeh je dovednost, která by se měla trénovat již od prvních záběrů pádlem na vodě. Práci s házečkou, jak házet, jak se nechat táhnout, jak ji rychle smotat a opakovaně použít, musí umět každý ještě před prvním výletem na vodu (čím divočejší, tím důležitější je trénink těchto dovedností). Ovšem nechci tu rozebírat, jak se tonoucí dostává z vody, na to jsou zkušenější profíci.

Zaměříme se na to, co dělat, když je tonoucí vytažen z vody. Co s ním? Jak postupovat? Je na čase udělat další krok a reagovat na život ohrožující stavy – v případě tonoucího bezvědomí a bezdeší.

Tonoucího nejprve oslovte, nedostanete-li žádnou reakci, zatřeste mu rameny, abyste způsobili silnější podnět. (Třesení rameny vynechte v případě, že se obáváte možného poranění páteře, což by vyplývalo z charakteru úrazu – např. skok vodopádu, náraz o kameny). Pokud utonulý nereaguje na žádné podněty, zakloňte mu hlavu. Jednu ruku položte utonulému na čelo, druhou dejte na bradu. Tahem za bradu a tlakem na čelo zakloňte hlavu, snažte se o maximální záklon. Záklonem uvolníte dýchací cesty a vytvoříte tak nejlepší možné podmínky pro dýchání. Dech kontrolujte pohledem na hrudník, poslechem – přiložením ucha k ústům postiženého, a pocitem – na uchu můžete cítit vydechovaný vzduch. Kontrolu dechu provádějte po dobu maximálně 10 vteřin, po celou dobu držte hlavu v záklonu. Postižený by se měl za dobu 10 vteřin 2–3x nadechnout. Jestliže jste nezaznamenali žádný nádech a výdech, bylo jich málo nebo bylo dýchání doprovázeno chrčením a lapáním po dechu, je třeba zahájit resuscitaci.

Dita Podhadská pro nás napsala i další články z prostředí první pomoci a zdravovědy, které využijete jak ve vodáckém prostředí, tak mimo něj. Přečtěte si je všechny:

Vodácká, outdoorová nebo cestovní lékárnička – obsah, vybavení a vhodné obaly
Podchlazení a jeho řešení v terénu
Zánět ucha – někdy též kajakářské, surfařské nebo plavecké ucho. Vznik, léčba a prevence.
Jak řešit vykloubené / vyhozené rameno
Poranění končetin na vodě i mimo ni
Záchrana tonoucího — je dobré být připraven! (právě čtete)

Resuscitaci je možné provádět pouze na pevné podložce a bez vodácké vesty. Při sundávání vesty nezapomeňte povolit všechny popruhy a pásky, půjde to snadněji, případně se nebojte ji rozstříhat/rozřezat.

Resuscitaci provádějte následovně – klekněte si vedle postiženého, své ruce spojte na středu hrudníku (zhruba spojnice prsních bradavek a hrudní kosti), nakloňte se nad postiženého tak, aby vaše ramena byla nad jeho hrudníkem a stlačujte hrudník do hloubky 5–6 cm frekvencí 100x za minutu. Po 30 stlačeních následují dva umělé vdechy. Při vdechování je potřeba postiženému opět zaklonit hlavu a ucpat mu nos. Vdech by měl být tak silný, aby se zvedl hrudník utonulého. Vdechování je u utonulých velmi důležité. Stav bezdeší a bezvědomí obvykle nastává kvůli nemožnosti dýchat pod vodou, nikoli kvůli srdečnímu selhání. Ve stlačování hrudníku pokračujete do příjezdu záchranné služby (k řece to někdy může trvat delší dobu) nebo dokud pacient nezačne reagovat a bránit se resuscitaci. Doporučuji střídat se ve stlačování hrudníku – jde o fyzicky náročnou činnost. Snažte se udržet co nejlepší kvalitu resuscitace po celou dobu provádění!

Z postiženého není třeba před zahájením resuscitace vylívat vodu. Voda, která pronikla hluboko do dýchacích cest se vstřebá skrz plicní sklípky a pro poskytnutí první pomoci není důležitá. V případě, že je resuscitace úspěšná a postižený se probírá, je možné, že bude kašlat a bude mít tendence zvracet kvůli množství nalokané vody. Otočte postiženého do polohy na boku a nechte jej odpočívat.

Tonutí ve sladké vs. slané vodě a jeho řešení není rozdílné pro poskytování první pomoci. Následky tonutí ve slané vodě se mohou projevit později v nemocnici, kdy může dojít k narušení rovnováhy vnitřního prostředí postiženého, s čímž si lékaři poradí.

Záchrana tonoucího stručně:

• dbejte na vlastní bezpečnost a neskákejte bezmyšlenkovitě za tonoucím
• po vytažení utonulého zkontrolujte stav jeho vědomí – oslovením a zatřesením rameny
• v případě bezvědomí zkontrolujte stav dýchání po záklonu hlavy – kontrolujte max. 10 vteřin
• nedýchá-li postižený normálně, zahajte resuscitaci v poměru 30 stlačení: 2 vdechy (stlačujte frekvencí 100x za minutu do hloubky 5–6 cm)
• resuscitaci nepřerušujte do příjezdu záchranné služby nebo do probrání pacienta
• po probrání postiženého, jej uložte do pozice na boku a neustále kontrolujte.