A zase ještě Čertovka a vodáci

Sám název Čertovka se sice začal objevovat až v 19. století, ale v dalším textu budeme tento vodní tok nazývat Čertovkou i před touto dobou.

Průvodci často uvádí, že Čertovka je rameno Vltavy, které odděluje ostrov Kampa od Malé Strany. Ve skutečnosti Čertovka byla uměle vytvořena ve 12. století. Byl to vykopaný kanál (strouha, jak tehdy říkali) za účelem vytvoření náhonu pro vybudování dalších mlýnů k tehdy již existujícím mlýnům na břehu Vltavy. Staletí průtoku vody tímto člověkem vytvořeným řečištěm vedly k formování dna a břehů do tvaru přírodního, i když průběžně regulovaného koryta. Na tomto náhonu fungovalo v dřívějších dobách až 9 mlýnů.

V době, kdy na Čertovce vznikla loděnice, tu byly ještě tři poslední mlýny, přesněji řečeno tři poslední mlýnská kola. Vezmeme-li to po proudu, je první kolo bývalého mlýnu Huť, někdy také nazývaného Všehrdův mlýn. Toto mlýnské kolo o průměru 6,5 m se stavidly se nachází asi 50 m po proudu od vývěru Čertovky z podzemního kanálu. Kolo Zlomkovského mlýnu bylo menší a bylo umístěné v kanále v levém břehu Čertovky pod mostkem z Kampy do Nosticovské zahrady. Bohužel toto mlýnské kolo „prohrálo“ s kavárnou a už ho nevidíme. Nemohl jsem si to ověřit, ale vypadá to, že mlýnské kolo stále existuje a je jen překryto podlahou kavárny vybudované v 90. letech. Posledním zachovaným mlýnským kolem je kolo Velkopřevorského mlýna, které budou asi čtenáři důvěrně znát, minimálně z fotografií.

Určitý podíl na vytvoření tohoto mlýnského náhonu měli i Johanité, tedy Řád maltézských rytířů, kteří od 12. století mají v Praze na Malé Straně velkopřevorství s velvyslanectvím. To zde dodnes sídlí ve Velkopřevorském paláci v Lázeňské ulici, č. p. 2. Palác přiléhá ke kostelu Panny Marie pod Řetězem a má krásnou zahradu, která leží za „Lennonovou zdí“ na Velkopřevorském náměstí. Tato zahrada sousedí s pozemkem na břehu Čertovky, na kterém si Johanité vystavěli svůj mlýn. Ten jim však za husitských válek byl zabaven a již jej nikdy nedostali zpět. Vybudovaná strouha tak v té době alespoň kousek pozemku Velkopřevorství obtékala a zvyšovala možnost jeho obrany. A samozřejmě také umožnila vybudovat mlýn, který se zachoval celý a dokonce i funkční, i když vybavený k mletí už dávno nepoužívanou technologií.

Tento mlýn pochází ze 13. století. Koncem 16. století došlo k jeho renesanční přestavbě, která dodnes na objektu převažuje. Mlýnské kolo Velkopřevorského mlýnu je snad nejmalovanějším a nejfotografovanějším mlýnským kolem na světě. Umělci jej nejčastěji zobrazují při pohledu z Karlova mostu nebo při pohledu z levého břehu Čertovky průhledem pod Karlovým mostem.  

Toto lopatkové monstrum s průměrem 8,5 m je velmi pravděpodobně největší dochované mlýnské kolo ve střední Evropě. Pod pojmem dochované se však rozumí to, že při každé rekonstrukci (tj. odstranění už shnilých dřevěných konstrukcí a jejich nahrazení novými) jsou dodržovány původní technologie a vzhled mlýnského kola. Tyto opravy vždy znamenaly spotřebu okolo 5 tun kvalitního dubového dřeva, chytrou hlavu a šikovné ruce. Sám jsem zažil dvě rekonstrukce v letech 1960–1981, kdy jsem se zde pohyboval jako sportovec a později jako trenér. Životnost mlýnského kola závisí na řadě faktorů, přičemž jedním z nevýznamnějších je jeho údržování v provozu. A to byl v tehdejší době plánovaného hospodářství problém, protože do rozpočtu bylo jednodušší prosadit velkou položku na generální rekonstrukci než daleko menší, ale každoroční, položku na údržbu. Důsledkem toho, že pro nové kolo chyběla také obsluha a kolo se často kvůli zanesení česlí chránících přítok vody zastavilo. A protože v té době platilo, že vše organické, co přiletí do vody, poslouží jako krmivo ryb, věnovaly hospodyňky ze zahrádek na levém břehu posekanou trávu, vytrhaný plevel apod. Čertovce a česla o pár desítek metrů po vodě už na to čekala. Vzpomínám si, že i níže po proudu z oken domů na břehu Čertovky mezi mostkem na Kampu a ústím do Vltavy často přilétly slupky od brambor či jiné odpadky zabalené v novinách. A že tam někdo zrovna trénuje na lodi, nikoho moc nezajímalo. Stejně jako to, že více než ryby krmí místní potkany. Ale zpět ke kolu. Když mlýnské kolo stojí, lopatky ponořené ve vodě postupně začínají hnít a také to naruší vyvážení celého kola.

Zanesení česlí však mělo ještě jeden důsledek, kterým ovlivňovalo trénink vodních slalomářů. A sice ten, že se všechna voda Čertovky valila pravou polovinou řečiště zúženého pod mostkem vedoucím z Velkopřevorského náměstí na Kampu. Při uzavření průtoku vody přes mlýnské kolo Velkopřevorského mlýnu se zvedl rozdíl hladin před a za tímto průjezdem pod mostkem. Přitom tento průjezd byla jedna ze dvou možností, jak byl možné se dostat na tréninkovou trať na horní části Čertovky. Znamenalo to, že z normálního dvojího hladkého přehoupnutí se z vracáků tvořících se při březích, které většina slalomářů zvládala bez problémů, se stal velmi náročný manévr. Pro tento účel bylo u pravého břehu umístěné lano, po kterém se slalomáři postupně drápali až na horní hladinu. Pro vodáky to znamenalo hlídat si neustále špičku lodě, aby ji nevzala voda.

V počátcích mého ježdění jsem velmi často zamířil z loděnice právě sem k mlýnskému kolu, podívat se, jak to ostatní singlíři vyjíždějí. Ale napodobit Olafa Jiráska, Bohouše Pospíchala, Vencu Janovského, Jirku Vočku a další většinou už medailisty z mistrovství světa nebylo zase tak jednoduché. Trenéři v té době nebyli a každý se připravoval sám. Tato cesta kolem kola Velkopřevorského mlýna nahoru proti proudu Čertovky až k prvním brankám tréninkové trati, které visely pod vývěrem Čertovky z podzemní štoly, pro mne byla  zpočátku nedostupná.

To byl důvod, proč jsem využíval jinou cestu. Ta vedla z loděnice proti proudu Vltavy pod Karlovým mostem do plavebního kanálu vedoucího ke smíchovským zdymadlům. Tam jsem loď přetáhl po schodech na Kampu a spustil ji k vývěru. Slovo přetáhl platilo doslova, loď totiž měla místo kýlu slabou dřevěnou lištu a po ní ji šlo dobře táhnout. Protože v té době většina dospělých odpoledne pracovala a na vodu šla až po práci, měl jsem při svém denním režimu – návrat ze školy, taška do kouta, převléct se a hup do loděnice a na vodu – odpolední Čertovku sám pro sebe a nikomu jsem nepřekážel a nerozhoupával branky. Ale také to znamenalo, že jsem na všechno byl sám a tehdy ještě dřevěnou kánoi vážící více než 30 kg jsem sám neunesl.

Vraťme se ale zpět k Čertovce. Přeskočme pár století, kdy Čertovka tvořila náhon a její význam se s poklesem potřeby vodních mlýnů snižoval. Zachování Kampy oddělené Čertovkou od Malé Strany podpořila skutečnost, že sem byly vyváženy sutiny po rozsáhlém požáru Malé Strany, v červnu 1541, kdy na Malé Straně a Hradčanech shořelo 197 domů.

K významné změně došlo až ve 20. letech 20. století, kdy původní strouha vytvořená pro mlýny, která vedla celá po povrchu, byla v rámci budování nábřeží a výstavby soustavy zdymadel mezi Smíchovem a Dětským (dříve Židovským) ostrovem zavedena do podzemní štoly a vyvedena v místě, kde z podzemí vytéká dosud. Vtok do štoly je v prvním zdymadle a má sice samostatné uzavírání, ale je-li komora uzavřena, je automaticky přerušen přítok i pro Čertovku. Přitom rozdíl hladin jezů (Šítkovského a Staroměstského), které Čertovka obtéká, je dohromady 2,5 metru (pro srovnání jez v Troji má výšku 3,3 m).

Asi 50 m od vývěru byly pověšeny první branky. Při závodech na Čertovce je soutěžící využívali k rozježdění před startem. Branky na Čertovce byly pověšeny velmi jednoduše, tak, aby je bylo možné posunovat a seřizovat přímo z vody. Na pevně natažené dráty byla na dvou karabinkách nebo drátěných očkách zavěšena lať. Tato lať měla kromě dvou vrchních zašroubovaných oček také očka vyčnívající ze spodní strany vzdálená na šíři branky tj. 120 cm. Další 2-4 očka pak byla určena pro připevnění čísla branky, eventuelně pro označení R zpáteční branky (tzv. returky) nebo hlídkové branky. Na branková očka byly pevnějším provázkem připevněny jednotlivé brankové tyče, které měly na horní straně ve středu umístěno větší očko, kterým byl prostrčen kolík určený k navíjení provázku a tedy k ustavení mezery mezi brankou a vodní hladinou. Posun branky se většinou prováděl trhnutím za jednu z brankových tyčí. Tyto branky nám dovolovaly přestavět tréninkovou trať velmi rychle i během tréninku bez cizí pomoci nebo nutnosti vystupovat z lodí.

Protože se v této části Čertovky nejen trénovalo, ale pořádaly se zde také závody, bylo v úseku od mlýnského kola Huť k mostku z Kampy do Nosticovské zahrady obvykle 30 branek, tak jak to dovolovala tehdejší pravidla.