Jak na to?

Čeští vodní skauti se plachtění věnují již od svého vzniku. Prvními vodními skauty u nás byli dorostenci Českého Yacht klubu zlákaní ke skautům Josefem Rösslerem-Ořovským, když se v roce 1912 vrátil z Olympijských her ve Stockholmu, kde se setkal se švédskými vodními skauty. Dlouhou tradicí mezi oddíly vodních skautů je stavět si plachetnice svépomocí, i když mnoho oddílů plachtí na běžně dostupných třídových plachetnicích. Z nich je na vodních plochách nejčastěji možné spatřit Optimist, Fireball, Finn, Evropa, 420, Cadet či Vaurien.

Ať chceme nebo ne, letní vícedenní splouvání řek znamená především táboření. Nezáleží na tom, jestli jedeme na raftu, na kánoi, na kajaku nebo na voru. Není důležité, kolik jezů za den sjedeme nebo nesjedeme, kolik piv přitom vypijeme, jestli ujedeme 10 kilometrů nebo 50.

Málokdo asi přehlédl, že Sněmovnou nedávno prošel návrh změny zákona o vnitrostátní plavbě, který by do onoho zákona měl zanést toleranci do 0,5 promile alkoholu pro vodáky na „malých“ vodách.

Možností, jak sjíždět řeky, je celá řada. Každému vyhovuje jiný styl a také každá řeka, co jich na světě je, vyžaduje jiný přístup, jiné zkušenosti a jiné vybavení, které vodák musí respektovat.

I v letošní sezoně jsme pro všechny začínající a méně zkušené vodáky připravili speciální vydání vodáckého časopisu Pádler, kterému říkáme NA VODU! – letní vodácký průvodce. K dispozici je úplně zdarma!

Packraft je na našich řekách stále více k vidění. Je mnoho dobrých vodáků, kteří našli v tomto ultralehkém plavidle zalíbení, a také mnoho začátečníků, kteří s packraftem začínají. Je ale třeba si uvědomit, že jakkoliv se packraft podobá kajaku, některé věci umožňuje dělat jinak.

Na jednu stranu základní vybavení jakékoli akce, na stranu druhou závaží, které použijeme jen málo kdy. V momentě, kdy se rozhodnete lékárničku s sebou nevzít, vězte, že ji určitě budete potřebovat. S lékárničkou je to podobné jako s pojištěním – máme ho, ale doufáme, že jej nikdy nebudeme potřebovat.

VODA, vítr, nízké teploty – trio, které způsobí jediné. Podchlazení. V zimě, v létě, kdykoli. Zranění, nemoc, špatné vybavení, podcenění situace. Počasí neovlivníme, ale jak se na něj připravíme, už v naší moci je. Připravte se alespoň teoreticky na následujících řádcích.

Voda. Živel, který nedá vodákovi spát. Na jaře sleduje tání sněhu a při první možné příležitosti vyráží s lodí a sucháčem k vodě. Někteří si počkají na pěkné teplé počasí, jiní nehledí na zimu a na vodě tráví maximální možné množství času. Ať tak, či onak. Vodák oproti jiným suchozemcům tráví ve vodním prostředí – chcete-li ve vlhkém prostředí, značné množství času. Škoda, že jako lidé nejsme na toto prostředí více adaptovaní.

Mezi vodáky téma častých diskusí, dohadů i mnoha historek, co se kdy stalo. Vyhozené neboli vykloubené rameno je jakousi Achillovou patou zejména kajakářů. Nahazovat nebo nenahazovat? Toť základní otázka.

Celkem vzato jezy na řekách nejsou pro vodáky nic prospěšného. Ale když už tam jsou, musí je vodák přijmout a snažit se využít co nejvíc ve svůj prospěch – musí si přece někde brousit své vodácké drápy!

Tento článek si neklade za cíl být modlou a návodem na to, jak přesně by se mělo co dělat na vodě na paddleboardu, ale beru jej jako dobrý začátek a zejména shrnutí mých zkušeností za posledních 10 let. To, že jsem stále naživu, je myslím dobrým důkazem, že jsem to nedělal úplně špatně.

Tuhle základní otázku si položí každý, kdo jede prvně na vodu. Odpověď skoro určitě nedostane, ale nejspíš ji najde sám. Protože podruhé už se nikdy nezeptá.

Hranice mezi tím, kdy dojde k neštěstí a kdy ne, je tak tenká, že si mnohdy ani neuvědomíme, že v nějakém nebezpečí vůbec jsme. A dokonce i jedna a ta samá situace může vyústit naprosto rozdílně. Jednou se nestane vůbec nic – a příště ta samá situace skončí tragicky…

Určitá míra nebezpečí je nedílnou součástí pádlování. Pokud riziko umíme rozeznat a vhodně na něj reagovat, stává se kanoistika relativně bezpečným sportem.