Pokud vás už unavuje se na vodě jen tak „plácat“ a rádi byste se někam posunuli nebo dokonce uvažujete o účasti v závodech, pak je tu právě pro vás nový seriál článků o rozvoji kondice. V nich vám postupně představíme problematiku rozvoje kondičních schopností, resp. silového, vytrvalostního a rychlostního tréninku.

Na prkně jezdím už dost let a sjel jsem, kde se co dalo. Dost často i to, co jsem si myslel, že nejde. Proto jsem pozvánku na výlet do Chile přijal s nadšením a jasným plánem: „Vezmu si paddleboard i kajak a budu to střídat podle nálady. Pokud je ta slavná Futaleufú dostatečně hluboká, tak není, co by se mi stalo, a pokusím se to alespoň proplavat.“ … no, ještěže jsem s sebou ten kajak měl.

Indonésie, jak se píše v mnoha prospektech a propagačních letácích, je návyková. Ano, je to pravda, kterou s Pašíkem už několik let potvrzujeme. Každoročně na přelomu února a března, kdy u nás není počasí pro vodáky to pravé, odlétáme do této země.

Okrajem města Uničova se vine vcelku nenápadný tok. Pokud byste se vydali proti jeho proudu, přivede vás k úpatí Jeseníků. Protéká dávnými rýžovišti zlata a blízko zapadlých štol, kde staří horníci za svitu čadivých kahanů těžili stříbrnou rudu. Proudící voda vyrvala skalám drobná zrnka zlata a po miliony let je rozsévala dolů po proudu. Dala lidem práci, naději, ale i zklamání a pochopení, že větší bohatství než třpytivý kov přináší zdejší úrodná pole.

Prázdniny se blíží, sedím u mapy a přemýšlím, kam pojedeme pádlovat. Na jih ne, tam bude nával. Takže sever.

V okraji města Uničova kříží silnice k Rýmařovu nenápadnou vodoteč svíranou zeleným příkrovem stromů. Říčka se jmenuje Oskava. Její název je prastarý, odvozený od starogermánského označení jasanového lesa „askaha“. Potomci starých Germánů již dávno z kraje odešli, ale jasany kolem řeky rostou dodnes.