A nakonec je vlastně jedno, jestli voda teče a peřej burácí, nebo volej volejnatí a v peřeji je vody tak akorát pro pstruha, který beztak za chvíli zabere na mušku. Účty se skládají až večer u ohně. Teprve tam totiž zjistíš, zda jsi tam, kde chceš být.

Možná to znáš. První kilometry na vodě, nejisté záběry, občasná kolize s kamarádem či vrbičkami. Po pár akcích přijde jistota. Najednou už loď drží směr, proud čteš tak nějak přirozeně a z víkendového splutí se stává tradice. Vltava, Lužnice, Ohře, Sázava, Morava, Dyje, … Pohoda, parta, večerní oheň.

Valsesia každoročně na jaře láká kajakáře, Kteří se snaží posunout své limity a co nejlépe sjet na svých creekovkách řeky v tomto takticky náročném údolí. Letos se ale do vzduchu přimíchala i závodní nervozita.

Poslední, pátý, pohárový závod v rámci Českého poháru pramic 2026, který je vždy spojen s Mistrovstvím České republiky pramic P5 nás zavedl do Čelákovic. Pořadatelem velkého finále se stal 1. Čelákovický klub vodních sportů – pramičkáři.

Pokud se budete snažit najít nejzajímavější řeky Polska vhodné pro vodní turistiku, tak na vás s jistotou bude jako „numero uno“ vyskakovat Krutynia tekoucí v oblasti Mazurských jezer. Je tomu tak už nějaký čas a toto prvenství k řece přitáhlo neskutečné množství lidí, takže se z ní stala obdoba naší Vltavy. O další příčky se dělívají Pilica či Dunajec, které jsou velké části českých vodáků dobře známé. A pak je mezi top řekami ještě Brda, o které mnoho lidí nikdy neslyšelo. Právě proto jsme se s kamarádem Honzou vydali Brdu prozkoumat.

Zavřete oči a představte si to: pádlujete na široké klidné řece, kolem vás se tyčí majestátní pískovcové skály, a co je hlavní, nikde před vámi se neleskne hrana lodí s nekonečnou frontou. Zní to po zkušenostech z letní Vltavy jako utopie? Vůbec ne. Labe z Děčína směrem do Německa je parádní, pro mnohé stále dosud neobjevený, vodácký revír. Nabízí úchvatné přírodní scenérie, naprostou pohodu na hladině a služby, které z vaší cesty udělají skutečný odpočinek bez zbytečného stresu.