Divoká voda

Původně jsme měli v plánu Cevenny, pohoří tvořící jihovýchodní okraj Francouzského středohoří. Tam ale panovalo beznadějné sucho, a tak Petr improvizoval a povedlo se mu to. Zapršelo v Juře, kde jsme měli velice pěknou vodu, a druhá část naší výpravy se odehrála v Savojských Alpách, kde nám tekla voda z tajícího sněhu.

Loňský rok plynul hrozně pomalu a já měl pocit, že bych potřeboval upustit ventil, jen ne a ne přijít na vhodnou destinaci a aktivitu. Rozhodnutí padá celkem spontánně a narychlo na Zambezi.

Bolívie sousedí mimo jiné s Peru, Chile a Argentinou, což jsou vyhlášené ráje pro milovníky divoké vody. V této zemi, kde naleznete rozlehlé pláně, vysoké hory i deštný prales, se nachází spousta řek, které postupně objevuje rozrůstající se lokální raftařská a kajakářská komunita. V únoru roku 2023 se do malého bolivijského městečka Villa Tunari vypravila mezinárodní skupinka ve složení Fabian Alejandro Bonano, Marinus Bauer, Philipp Michel a David Sodomka, aby se pustila do objevování divokých řek v národním parku Carrasco.

Je říjen a já čekám na břehu skoro rozvodněné Soči, až moje přítelkyně dostopuje pro auto. Snažím se nezmrznout a nenechat se odfouknout vichřicí, z nudy mě vytrhne zpráva od Terky: „Nechceš jet s námi do Keni? Jede Honza s Luckou, takže nečekej žádný extrémy, ale prej je tam hezky.“ Zpočátku jsem celkem nervózní, protože jsem tak daleko nikdy nebyl, a hned do Afriky? Následuje pohled do kalendáře, na bankovní účet, a oboje mě utvrdí, že bych si tuhle příležitost neměl nechat ujít. Skupinu později doplní ještě Matěj a Filip, takže to vypadá na solidní zájezd.

Tato rakouská řeka je v povědomí snad všech českých vodáků. Její křišťálově čistá voda zelené barvy mě inspirovala k tomu, abych jí přezdíval smaragdová řeka. Poprvé jsem si ji sjel v roce 1992 na raftu a o dva roky později na pálavě. Pak dlouho nic. Na kajaku jsem na ní poprvé pádloval v roce 2010. Od té doby sem jezdíme s partou kamarádů několikrát ročně od brzkého jara až do pozdního podzimu. Nikdy jsme tu nepádlovali v zimě. To se však první den letošního roku změnilo.

Raftová výprava do Nepálu se nikdy neomezí jen na pádlování. Nepál klade vysoké nároky na celkovou osobnost cestovatele. Vydat se na nějakou určitou řeku s konkrétním časovým plánem je vrcholem nepochopení nepálského prostředí. Úspěch či obyčejné štěstí čeká na toho, kdo je schopen a ochoten rychle změnit plány a přizpůsobit se.

Někdy se nová řeka, a v tomto případě rovnou možná prvosjezd, nachází takříkajíc co by kamenem dohodil a zbytek doběhl. Trochu zvědavosti a štěstí je ale potřeba také. I přes četné dotazy na řadu kajakářů nevíme přesně, zda to před námi už někdo jel. Víme ale jistě, že pár lidí už to v merku mělo, a taky víme, že spodní úsek řeky už sjetý je. Každopádně to není tak podstatné. Podstatné je, že máme další řeku do norského itineráře, a ne ledajakou.

Letošní Kanufest si pro své účastníky připravil pár programových změn. Celý individuální závod, jehož výsledky se započítávají do celoroční Czech Whitwawater Tour (CWWT), se odjel v sobotu. Začali jsme páteční registrací, při které každý závodník obdržel taštičku s brýlemi a houbou do lodi. Už páteční prezentace naznačila, že na startu bude letos opravdu plno a sobotní doregistrace způsobila, že se vyčerpala všechna startovní čísla, dokonce snad nedopatřením nějaké chybělo.

I v letošním roce se uskuteční tradiční český divokovodní svátek na vltavských Čertových proudech pod Lipnem. Ale letos bude tahle velká akce ještě větší a zajímavější než obvykle!

Adrian Mattern mi poslal print screen satelitních snímků řeky Ivindo v Gabonu v úseku, kde se řeka větví na nesčetné množství menších či větších ramen. Přidal informaci, že je v džungli velké množství zmijí gabunských (Bitis gabonica), nicméně jelikož máme dnes drony, nemusíme se džunglí tolik prodírat. No a jestli mám prý zájem o takovou výpravu. Reakce byla pochopitelně v mém klasickém duchu. Jak se mě může vůbec ptát na tak nesmyslný dotaz? Je jasné, že jedu.

Soča je slovinskou chloubou, o které již psalo nespočet místních básníků a prozaiků. Pramení v srdci Julských Alp, na začátku klikaté silnice na sedlo Vršič, které je rájem pro alpinisty a vysokohorské turisty ve všech ročních obdobích. První metry Soči jsou krásné, ale pro vodáky nezajímavé vodopády, které jsou, současně s pramenem, téměř neustále obklopeny zástupy turistů všech věkových kategorií.

O velikonočním víkendu se budou na Labi konat tradiční vodácké závody. V neděli 20. 4. bude klání okořeněno boji o mistrovské tituly v dlouhém sjezdu. Sobotní sprint je současně Evropským pohárem ve sjezdu. Na Labi po oba dny svedou souboje také raftaři. A bude prostor i pro volné splutí.

Řeka Salza – jen málokterý vodák o ní ještě neslyšel. Nachází se v severním Štýrsku a dělí svým tokem pohoří Hochschwab a Göstlingské alpy. Její pramen se nalézá nedaleko poutního místa Mariazell pod horou Ulreichsberg ve výšce asi 1800 m n. m. Dlouhá je 80 km a ústí do řeky Enns. Průzračnou vodu jako je zde, již najdete jen málokde.

Pro vodáky jsem až moc lezec, pro lezce zase blázen v lodi. Je pravda, že v mém domovském slalomářském oddíle pro „plácání se“ na plasťáku příliš pochopení nemají, ale to nevadí. Všichni dobře víme a cítíme, že pohyb v přírodě je krásnější, rozmanitější a dobrodružnější než hoblování v brankách v betonovém korytě či lezení na umělé stěně.

Je konec ledna a jako by se opakoval scénář z minula. Touha vydat se za pádlováním do zemí tropických plodů, divokých řek a pašeráků kokainu je vysoká. Ovšem to se dá jen stěží říci o stavu našich bankovních účtů. Náš hledáček potenciálních pádlovacích destinací se tedy znovu přesouvá nad evropský kontinent.