Divoká voda

Každý baťůžkář označuje Írán jako zemi s nejvlídnějšími lidmi na světě. Cestování jen s batohem pro kajakáře nedává moc smysl. Ale my chtěli okusit vůni Íránu na vlastní kůži, a tak jsme si našli řeku Sezar, která kompletně protíná severozápadní část pohoří Zagros, a vyrazili na rychlý testovací výlet.

Jednoho krásného červencového dne nadešel čas, kdy jsem se konečně chystala na vysněnou řeku Cispus.

Určitá míra nebezpečí je nedílnou součástí pádlování. Pokud riziko umíme rozeznat a vhodně na něj reagovat, stává se kanoistika relativně bezpečným sportem.

V současné době, kdy se nějaké delší cestování pomalu stává vzácností, byla celá česká slalomářská špička při plánování „zimní“ nebo spíše „jarní“ přípravy postavena před nelehkou situaci.

Jakmile Vojta Jančar vypsal pro KPP (Klub Pitomců Praha) zájezd na rakouské řeky o obtížnosti maximálně WW II až III, rozhodli jsme se, že pojedeme také. Na programu byl Kamp, příjemná říčka kousek za hranicemi, kterou jsme znali a těšili jsme se, že se na ní po deseti letech zase svezeme.

Legendární řeka Green sice nikdy nepatřila do mého hledáčku, ale i tak se mi naskytla příležitost ji sjet hned při první výpravě na východní pobřeží USA. Před jízdou jsem sice koukala na pár videí, podle kterých bych se lépe orientovala, když však došlo na reálný sjezd, na lajny z videí jsem si vůbec nevzpomněla.

Nejlepší světové kajakářské destinace jsou pravděpodobně dávno objevené, a kdo si chce zapádlovat v době evropské zimy, vypraví se například do Indie, Nepálu, Chile, Ekvádoru nebo Peru. Když ale toužíte po opravdovém dobrodružství ve všech ohledech, je správnou volbou Afrika.

V Rumunsku jsme sice byli již v roce 2013, ale je to země veliká, hor a řek má na několik výprav a my nyní míříme na její opačný konec, na sever do Východních Karpat.

Začátkem roku 2017 přišel Číva s tím, že zná kluka z Jihoafrické republiky, s kterým bychom mohli vyrazit na dobrodružnější výlet, a sice do Zimbabwe. Trip jsme odstartovali na začátku března letem do Johannesburgu v Jihoafrické republice.

Právě vyšla vodácká kniha od trenéra a bývalého úspěšného závodníka ve vodním slalomu Jana Busty nazvaná Za úspěchem ve vlnách. Kniha si klade za cíl komplexně informovat o tréninku vodního slalomu včetně takových aspektů jako je psychická příprava, regenerace nebo výživa. Nejvíce prospěšná bude kniha pro trenéry vodního slalomu, ale jak sám autor říká v rozhovoru o svém díle, v knize si najdou svoje i závodníci, obyčejní vodáci, rodiče dětí, které s vodou začínají nebo sportovci z úplně jiných sportovních oborů. Pokud byste si knihu, jejíž cena je příznivých 300 Kč, rádi koupili, tak se podívejte sem. My už máme v redakci recenzní výtisk a brzy o knize napíšeme naše první dojmy.

Je čtvrtek odpoledne. Sundám z věšáku péřák, hodím ho do své vždy polopřipravené tašky, kde už se klasicky válí nafukovací károška, polštářek, žďárák, taštička s hygienou a nějaké zbytky šatstva od minulého víkendu. Zkontroluju, jestli mám vlněné ponožky a péřovku – v Rakousku hlásí zase kosu.

Red Bull vyzpovídal českého sportovce Lukáše Kubričana o tom, jak chutnají stupně vítězů na Red Bull Dolomitenmann, proč na závod jezdí už 10 let a jak se na takový extrém dá připravit.

Začátkem roku 2017 na mě na Facebooku vyskočil krátký odkaz na blogerský příspěvek, který se jmenoval „Zavřete oči, pádluji!“. Podíval jsem se bez jakéhokoliv očekávání, o co se jedná, a zůstal jsem zírat. V Brně, pod vedením trenéra Šimona Babíčka, se nevidomý sportovec Honza učí eskymovat. Respektive eskymovat už umí, teď se bude učit jezdit vodu.

Těmito slovy by se dal shrnout akreditovaný kurz pořádaný Vodáckým centrem ze Znojma. Už druhým rokem proběhl v Českých Budějovicích jeden z modulů akreditovaného kurzu „Instruktor Vodní turistiky“, a sice kurz Základů záchrany a techniky a taktiky jízdy na WW, který pořádá Vodácké centrum a vodácký oddíl Neptun ze Znojma.

Po úvodním rozpádlování na chilské řece Fuy se naše početná skupinka přemístila po prašných cestách do údolí říčky LLizán. Kamarád Tyler jí naštěstí předešlý rok několikrát jel, takže informace jsme měli z první ruky. Přesto nám LLizán přinesl spoustu dobrodružných akcí a vpomínek…