Turistika

Pokud se budete snažit najít nejzajímavější řeky Polska vhodné pro vodní turistiku, tak na vás s jistotou bude jako „numero uno“ vyskakovat Krutynia tekoucí v oblasti Mazurských jezer. Je tomu tak už nějaký čas a toto prvenství k řece přitáhlo neskutečné množství lidí, takže se z ní stala obdoba naší Vltavy. O další příčky se dělívají Pilica či Dunajec, které jsou velké části českých vodáků dobře známé. A pak je mezi top řekami ještě Brda, o které mnoho lidí nikdy neslyšelo. Právě proto jsme se s kamarádem Honzou vydali Brdu prozkoumat.

Zavřete oči a představte si to: pádlujete na široké klidné řece, kolem vás se tyčí majestátní pískovcové skály, a co je hlavní, nikde před vámi se neleskne hrana lodí s nekonečnou frontou. Zní to po zkušenostech z letní Vltavy jako utopie? Vůbec ne. Labe z Děčína směrem do Německa je parádní, pro mnohé stále dosud neobjevený, vodácký revír. Nabízí úchvatné přírodní scenérie, naprostou pohodu na hladině a služby, které z vaší cesty udělají skutečný odpočinek bez zbytečného stresu.

Jsou řeky, které si splujete jednou a odškrtnete si je ze seznamu. A pak je tu Jizera. Řeka, ke které se vodáci vracejí každý rok. Někdo kvůli průzračně čisté vodě, jiný kvůli pískovcovým skalám Českého ráje, dalšímu učarují klidné meandry mezi loukami nebo krásná příroda Maloskalska. Jizera má totiž jednu výjimečnou vlastnost – pokaždé nabídne trochu jiný zážitek.

Předloni jsme propádlovali Gdaňsk, vloni Vratislav a letos padla volba na Štětín (Szczecin). Při pohledu na mapu bylo jasné, že plavba samotným centrem města nebude tak atraktivní jako v předchozích dvou případech (ona je totiž laťka opravdu vysoko), nicméně zajímavá určitě bude. Zase se ale zdálo, že mnohem pestřejší vyžití nabízí blízké okolí města. A toto zdání se i potvrdilo.

Vodáky milovaná Berounka přináší kromě nezapomenutelné plavby plné výhledů a strmých skalisek obklopujících řeku také husté lesy, výbornou gastronomii a spousty návratů do historie v podobě známých hradů, zámků a poutních míst. Udělejte si proto tak trochu jiný vodácký výlet, kdy poznáte nejen samotnou Berounku, ale také její kouzelné okolí.

Najděte si na portálu Raft.cz profil Ivis a trochu si ho prohlédněte. Určitě vás praští do očí jeho zápisník splutých řek, který se za posledních mnoho let pyšní několika stovkami položek ročně. Ivis statistiku počtu splutých řek za rok opanoval už mockrát a troufám si říct, že jeho série není u konce. Prvenství a rekordů, které drží, je ale celá řada a nejsou jenom vodácké. Pojďme se na ně Ivise zeptat podrobněji.

Začalo to 11. novembra 1974, keď štyria benátski veslári absolvovali trasu San Marco – Burano – Murano – San Marco a rozhodli sa, že k ďalšej jazde prizvú aj priateľov. Spoločnému pádlovaniu dali názov Vogalonga. Prvá oficiálna Vogalonga sa konala v máji 1975 a zúčastnilo sa jej približne 500 lodí a 1500 veslárov. Odvtedy sa koná každý rok (s výnimkou koronavírového roku 2020) a termín sa postupne ustálil na Turíce – cirkevný sviatok, pripadajúci na päťdesiaty deň po Veľkej noci. Toto podujatie sa stalo akousi výzvou na ochranu kultúrneho dedičstva mesta, ktoré stáročia stojí na vode. Je to tichý protest proti motorovej doprave v Benátkach a jej negatívnemu vplyvu na krehkú rovnováhu benátskej lagúny a základy benátskych stavieb. Aj preto je v čase konania Vogalongy všetka motorová doprava vylúčená.

Duben a květen je obdobím, kdy vodáci každoročně odemykají řeky po zimním odpočinku. Nejinak tomu bude i na Ohři.

Původně jsme měli v plánu Cevenny, pohoří tvořící jihovýchodní okraj Francouzského středohoří. Tam ale panovalo beznadějné sucho, a tak Petr improvizoval a povedlo se mu to. Zapršelo v Juře, kde jsme měli velice pěknou vodu, a druhá část naší výpravy se odehrála v Savojských Alpách, kde nám tekla voda z tajícího sněhu.

Po loňských Velikonocích proběhlo sociálními sítěmi, že skauti z přístavu Flotila Liberec byli na puťáku na plachetnicích na Lipně. Puťáky na oplachtěných P550 (skautské pramice) se nepodnikají tak často, přinášíme tedy rozhovor s Ketchou, strůjcem tohoto dobrodružného podniku.

V minulém týdnu jsme putovali proti proudu řeky Snare a po jezeře Winter až k Fort Enterprise a odtud potom dále proti proudu řeky Winter do jezera Big Lake. U něho jsme překročili nejvyšší bod výpravy a poté se vydali po jezeře a řece Starvation až k soutoku s řekou Coppermine. A po této řece nyní vyrážíme k Arktickému oceánu.

Po napoleonských válkách se britská admiralita začíná zaměřovat na teoreticky rychlejší propojení s Indií než kolem jižních cípů Afriky a Ameriky. Kapitán Ross v roce 1819 proplouvá severně kolem Baffinova ostrova, kde neobvykle daleko na severozápadě pluje, proti očekávání, na volném moři prostém ledu. Přes protesty podřízených se za skvělých podmínek obrací a bezpečně vrací do Anglie. Další expedice po vodě se dostane dál až za 10 let…

Výchozím bodem našeho poznávání je Vavřinecký rybník. Jedná se o největší rybník na Kutnohorsku, jehož rozloha je 72 hektarů a je využíván zejména pro chov ryb. Rybník napájí potok Výrovka, kterému se na horním toku říká Vavřinecký potok, na středním toku Kouřimka, ještě níže Plaňanka a teprve u ústí do Labe Výrovka. Už od roku 1974 je rybník využíván také vodáky.

V minulém týdnu jsem vám popsal své putování po Visle od Smolice za Osvětimí až po Varšavu a dnes začneme prohlídkou polského hlavního města. Budeme pokračovat přes Płock, Włocławek a Toruň až k Baltskému moři a na chvíli se zastavíme i v krásném baltském přístavu Gdaňsk, kde jsem svoji vodáckou anabázi ukončil.

Cesta na mořském kajaku ze Slezských Beskyd do Baltského moře po nejdelší polské řece Visle mi trvala 17 dní (24. 6.–10. 7. 2022). Pádloval jsem ze Smolice u Osvětimi přes Krakov, Tarnobřeh, Sandoměř, Dęblin, Varšavu, Płock, Włocławek, Toruň, Bydhošť a Grudziąc až do ústí Visly na Baltu. Odtamtud jsem se vydal ramenem Mrtvé Visly do Gdaňsku. Celkem jsem ujel přibližně 900 km.