Turistika

Celkem vzato jezy na řekách nejsou pro vodáky nic prospěšného. Ale když už tam jsou, musí je vodák přijmout a snažit se využít co nejvíc ve svůj prospěch – musí si přece někde brousit své vodácké drápy!

Tuhle základní otázku si položí každý, kdo jede prvně na vodu. Odpověď skoro určitě nedostane, ale nejspíš ji najde sám. Protože podruhé už se nikdy nezeptá.

Na českých řekách jsou čím dál populárnější kratší vodácké výlety – na den, víkend nebo prodloužený víkend. Proč tomu tak je, bych řešil jindy. Teď bych rád předal jeden tip na super vodácký víkend ve Východních Čechách, jen kousek od Hradce Králové. Tím tipem jsou řeky Divoká Orlice a Orlice. Schválně, jestli vás zaujmou stejně, jako zaujaly naši partu…

Letošní jarní sezona byla na vodu štědrá – sněhové zásoby na horách a navzdory strašení globálním oteplováním extrémně studený a deštivý duben i květen naplnily koryta řek spoustou vody a umožnily časté splouvání prakticky všech vodních toků u nás.

Jižní Čechy jsou známe především díky Vltavě a jejímu úseku z Vyššího Brodu do Zlaté Koruny. V okolí Hluboké nad Vltavou se najde ale také spoustu skvělého outdoorového vyžití. Celodenní výlet ke dvěma feratám je velmi netradiční propojení vodáckého a lezeckého zážitku.

Profláknutý stavitel dřevěných lodí Honza Chobotnice Bašta zorganizoval první sraz příznivců a stavitelů dřevěných lodí. Konal se o víkendu 29. – 31. 5. na ostrově mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví.

Je sobota dopoledne, slunce praží jako blázen a já si s manželkou dávám studenou limonádu a párek v rohlíku v kiosku ve Vodáckém centru Znojmo. Za chvíli jdeme na vodu.

S Mílou jsem v kontaktu od doby, co se motám kolem vodáckého časopisu, ale když jsem se chystal na rozhovor, zjistil jsem, že toho o něm vlastně zas až tolik nevím. Skoro nikde na sebe nic neprozradil… nebo to neumí najít gůgl. O to víc jsem se na povídání těšil. Zase načerpám kupu nových informací. Povedlo se a tady vám přepis našeho klábosení servíruju… A taky doufám, že už to byl jeden z posledních rozhovorů, které nás Covid donutil dělat na dálku.

Dne 22. února 2021 zemřel ve věku 74 let při výstupu na Kilimandžáro polský dobrodruh Aleksander „Olek“ Doba, který byl známý hlavně svými přeplavbami Atlantského oceánu. Naše redakce měla tu čest udělat s Olekem rozhovor v roce 2015, kdy získal ocenění Dobrodruh roku od National Geographic a kdy měl za sebou teprve dvě přeplavby Atlantiku. Tento rozhovor vám nyní přinášíme jako vzpomínku na Oleka a jeho neuvěřitelný život.

Jakmile Vojta Jančar vypsal pro KPP (Klub Pitomců Praha) zájezd na rakouské řeky o obtížnosti maximálně WW II až III, rozhodli jsme se, že pojedeme také. Na programu byl Kamp, příjemná říčka kousek za hranicemi, kterou jsme znali a těšili jsme se, že se na ní po deseti letech zase svezeme.

Když člověk před svou vodáckou dovolenou někomu řekne, že si během ní chce zapádlovat ve třech různých státech, nezasvěcený posluchač si nejspíše představí nějakou dalekou náročnou výpravu. A přitom k realizaci něčeho podobného není (téměř) potřeba vytáhnout paty z domova…

Tento druhý nejdelší tok Slovenska pramení na východním úpatí Nízkých Tater a na své téměř 300 kilometrů dlouhé cestě k Dunaji nabízí pestré vodácké terény pro pádlery všech schopností.

V Rumunsku jsme sice byli již v roce 2013, ale je to země veliká, hor a řek má na několik výprav a my nyní míříme na její opačný konec, na sever do Východních Karpat.

Píše se rok 1899. Největší bílá místa na mapě světa kromě pólů byla v tomto století objevena a zmapována a severoamerický kontinent není výjimkou. Zlatá horečka na Klondiku je už druhý rok v plném proudu a odkrývá hledačům zlata obrovská neznámá území Aljašky a západní Kanady.

Tisíce Čechů míří každým rokem do blízkého Rakouska za kvalitním pádlováním na čistých alpských řekách různých obtížností. Asi nejznámější z řek, která se nachází nedaleko za hranicemi, je Salza a její klasický úsek s krásnými soutěskami z Wildalpenu k Palfau.