Turistika

Nechat se vysadit uprostřed džungle v Amazonii, kde stovky kilometrů daleko není lidská noha, a vydat se v neznámu sjíždět na nafukovací kánoi 220 kilometrů po řece plné piraní, kde je pár úseků s obtížností až WWIV, a když se cokoliv stane, záchrana je prakticky nemožná? „To může skutečně jen šílený dobrodruh nebo blázen. Já sice dobrodruh jsem, ale ne zase takový,“ tohle byla nejčastější odpověď, když jsme sháněli s sebou na vodu parťáky.

Vrtulník nás přenesl přes zasněžené hory. Pak jsme z výšky sledovali divokou říčku, která skákala přes vodopády k jezeru. Tam, kde se řeka vlévala do jezera, jsme přistáli na písečné pláži. Vyházeli jsme z vrtulníku balíky s loděmi a lodní pytle s vybavením. Vrtulník se vznesl a tím se přetrhlo naše pouto s civilizací. Zůstali jsme odkázaní jen sami na sebe a naše lodě.

Jako místní rodák a v rámci každodenního dojíždění do práce jsem léta pokukoval po potocích okolo cesty, jakmile drobet více zapršelo. Občas se v nich objevila voda, ale zima, nedostatek času nebo možnost vydat se na lepší terény odsunovaly splutí na jindy. Když totiž tečou strouhy, teče i ledacos zajímavého.

Druhá najdlhšia a najrýchlejšie tečúca rieka v Škótsku – Spey – má dĺžku 172 kilometrov a nájdete ju na severovýchode krajiny. Za jej začiatok sa považuje priehrada Spey v Corrieyairack forest, odkiaľ voľne tečie až do Severného mora. Počas svojej cesty Spey klesne o 380 výškových metrov a je to jediná rieka v Škótsku, ktorá s približovaním sa k Severnému moru naberá na rýchlosti.

Tato výprava s Petrem a se Slonem se původně měla uskutečnit už před nějakou obou, ale Covid a další věci tomu chtěly jinak. Nakonec to ale přece jenom vyšlo a zaběhnutý cyklus Balkán – západ nám tentokrát jasně velel vydat se na Balkán.

Černá Hora. Malá země na Balkáně, která oplývá nádhernou přírodou a především řekou Tarou, někdy přezdívanou Slza Evropy, která se zarývá do země ve svém 1 300 metrů hlubokém vápencovém kaňonu.

Tom dostal jednou nápad,
když přestal v boudě chrápat,
že má se něco stát,
a že byl kluk jak jedle,
tak rozhodnul se hnedle
a odjel na Západ.

Zlatokop Tom

Mohla by to být pohádka.
Ale není.
Naštěstí.

Nemusíš se harcovat až k moři, když si chceš zapádlovat na velké vodní ploše i s vlnami, rybami pod lodí nebo s hejny ptáků nad hlavou. Můžeš vyzkoušet pádlování na sladkovodním moři severu Polska – na Mazurských jezerech, která by mohla být něco přesně pro tebe. Tato polská jezerní oblast láká nejen krásnou přírodou a vyhlášeným sledováním ptactva, ale je taky rájem pro jachtaře, seakajakáře a na své si tu přijdou i rybáři nebo třeba cyklisté.

Benátkami Polska sice bývá označováno město Wrocław (česky Vratislav) ležící na soutoku hned pěti řek. Ovšem dalších měst, o kterých by se dalo říci, že se věhlasným Benátkám rovněž podobají, bychom u našich severních sousedů našli ještě několik. A na předním místě by byl bezesporu také Gdaňsk, který jsme vyrazili prozkoumat, jak jinak než z kajaků, s kamarádem Bouzínem.

O řece Liard v médiích moc zpráv nekoluje, i když je to mohutná, 1 200 kilometrů dlouhá řeka, která svádí vodu z obrovského území o ploše tři a půl krát větší, než je plocha České republiky.

V Česku máme celou řadu řek, které jsou vhodné pro vodácké výlety, ale pouze několik z nich je známých opravdu notoricky a dalo by se říci, že o nich má nějaké povědomí téměř každý. Je to dáno i tím, že se jedná o naše hlavní a největší řeky. Potom je tu ale řada menších řek, které jsou také vodácky přívětivé a velmi často dokážou nabídnout zajímavé zážitky a zavést nás na méně známá místa. Pojďme si je tedy představit.

Na nejseverněji položeném pobřeží Polska leží řada turistických letovisek, která jsou velmi populární pro trávení letní „plážové“ dovolené. Ostatně nedaleko odtud začíná i známý poloostrov Hel a 25 km jihovýchodním směrem se nachází Gdańsk. Málokoho by asi napadlo, že se v těchto místech nachází také velmi zajímavá možnost pro vodácké vyžití. A přece. Ke krátkému vodáckému výletu, na který si můžete v pohodě „odskočit“ i z rodinné dovolené u moře, se tady nabízí potok Piaśnica.

Kde najít klidnou a pohodovou řeku a zažít při splouvání klasickou vodáckou romantiku? Dnes už je potřeba takovou řeku trochu hledat, ale přeci jen, kdo hledá, najde. Jednou z takových je třeba Dyje.

„Řeka zřídka protéká většími lesními komplexy, ale břehy jsou zarostlé značnou délkou shluků keřů a stromů, což dává malebnou a střední lesní charakter. Část raftingu je pro skutečné přeživší těžké, není vhodná pro rafting s kanoe v kajaku, občas se rafting stává propíchnutím stromů a keřů v korytě řeky. Často můžete kouřit oheň…“ Tolik ochutnávka práce Google překladače z polského vodáckého průvodce. Kdo by takovému lákání odolal, co?