Turistika

O řece Liard v médiích moc zpráv nekoluje, i když je to mohutná, 1 200 kilometrů dlouhá řeka, která svádí vodu z obrovského území o ploše tři a půl krát větší, než je plocha České republiky.

V Česku máme celou řadu řek, které jsou vhodné pro vodácké výlety, ale pouze několik z nich je známých opravdu notoricky a dalo by se říci, že o nich má nějaké povědomí téměř každý. Je to dáno i tím, že se jedná o naše hlavní a největší řeky. Potom je tu ale řada menších řek, které jsou také vodácky přívětivé a velmi často dokážou nabídnout zajímavé zážitky a zavést nás na méně známá místa. Pojďme si je tedy představit.

Na nejseverněji položeném pobřeží Polska leží řada turistických letovisek, která jsou velmi populární pro trávení letní „plážové“ dovolené. Ostatně nedaleko odtud začíná i známý poloostrov Hel a 25 km jihovýchodním směrem se nachází Gdańsk. Málokoho by asi napadlo, že se v těchto místech nachází také velmi zajímavá možnost pro vodácké vyžití. A přece. Ke krátkému vodáckému výletu, na který si můžete v pohodě „odskočit“ i z rodinné dovolené u moře, se tady nabízí potok Piaśnica.

Kde najít klidnou a pohodovou řeku a zažít při splouvání klasickou vodáckou romantiku? Dnes už je potřeba takovou řeku trochu hledat, ale přeci jen, kdo hledá, najde. Jednou z takových je třeba Dyje.

„Řeka zřídka protéká většími lesními komplexy, ale břehy jsou zarostlé značnou délkou shluků keřů a stromů, což dává malebnou a střední lesní charakter. Část raftingu je pro skutečné přeživší těžké, není vhodná pro rafting s kanoe v kajaku, občas se rafting stává propíchnutím stromů a keřů v korytě řeky. Často můžete kouřit oheň…“ Tolik ochutnávka práce Google překladače z polského vodáckého průvodce. Kdo by takovému lákání odolal, co?

Stalo se již dobrým zvykem, že rodinnou dovolenou u dcery Šárky žijící již 20 let na Novém Zélandu, trávíme též zčásti na vodě, což představuje mimo jiné několikadenní splutí některé z tamních řek. Těsně před Vánocemi minulého roku tak došlo na Mohaku, která teče v jihovýchodní části Severního ostrova.

Léto bylo tento rok intenzivní, ale krátké. Závody na Čeňkárně byly zrušeny, oficiálně pro nedostatek vody, ale spíš pro nadbytek sněhu. Ale voda jako voda. Předpovědím počasí se nemá věřit ze zásady. Třeba zasvítí sluníčko, všechen ten sníh roztaje a poteče nádherná voda. A kdyby ne… ty běžky, které jsem před čtrnácti dny definitivně uložil na léto, vážu na střechu hned vedle kajaku. Holt, léto bylo intenzivní, ale krátké.

Duben a květen je obdobím, kdy vodáci každoročně odemykají řeky po zimním odpočinku. Nejinak tomu bude i na Ohři, kde se navíc spolu s ceremoniálem odemknutí řeky pojede závod Duatlon.

Piława a její přítok Dobrzyca jsou řeky v severozápadním Polsku, v oblasti Drawského pojezeří. Obě tečou téměř paralelně v neveliké vzdálenosti od sebe, takže je možné jejich splutí při jedné akci, protože přejezdy jsou krátké. Podobné spojení lze použít pro řeky Wel a Drwęca, které najdeme v severním Polsku, přičemž Wel je přítokem Drwęcy u osady Bratian. Mezi městy Lidzbark na Welu a Brodnica na Drwęce je to po silnici nějakých 30 km, ale po velkém oblouku obou řek je to 90 říčních kilometrů.

Je to vlastně už docela dávno, celých osm let, kdy při plánování naší dovolené u dcery Šárky, trvale zabydlené na Novém Zélandu, padl od mladých návrh splout řeku Clarence na Jižním ostrově. Návrh lákavý, ale zároveň vzhledem k našemu věku (manžel Brunďa měl tehdy 79 roků, já o pár let méně) trochu budil obavy. Čekal by nás možná až týden po řece obtížnosti WW II–III a délky cca 200 km v údolí bez civilizace.

Minulý týden jsme se s Milanem a Katy loučili ve chvíli, kdy je začínala ohrožovat stoupající voda. Nejen o tom, jak to s povodní dopadlo, se dočtete v druhém dílu vyprávění.

Je jaro a tento rok mne opět láká severská řeka, ale v horách kanadských severozápadních teritorií. Volám své kamarádce v Německu.

Dolnímu toku řeky Svratky se většina vodáků vyhýbá. Není divu, do latě srovnané koryto se táhne od Brna až k Židlochovicím. Pádlujete nekonečný volej a slunko pálí. Hodinu pozorujete jeden most. Nejdřív se přibližuje a pak vzdaluje. Kolem se rozprostírá rovina, placka s dědinami a malými listnatými lesíky. Tohle se jezdí jen pro další fajfku do vodáckého deníku.

Tradiční seakajakářská akce Zimní Slapy bývá každý rok něčím pamětihodná, podle čeho se pak připomíná. „To bylo ten rok, jak…“ Tak předloni to byla vyloženě jarní nálada, loni zase ledy, kterými jsme se probourali s velkou námahou jen do půlky trasy. Letošní ročník zas bude asi nejvíc pamětihodný hustou, ale fotogenickou mlhou.

Lačnost po objevování vodácky zajímavých řek a také přetlak na řekách českých zejména v letních měsících nás vyburcoval k hledání nového vodáckého zážitku. Zadání znělo jasně – vplout do moře. Po několika sklenkách piva se zrodil nápad vyrazit na sever a splout polskou řeku Regu končící naprosto kýčovitou pláží v Baltiku.