V minulém dílu se Milan a John dostali přes několik jezer až k výtoku z jezera Angikuni, kde na ně čekalo přenášení velkých peřejí. Právě tím dnes začínáme.
Co má společného kanoistika s během na lyžích? Hodně. Když vodákům zamrznou řeky, všude se válí hromady sněhu, tak přeci nemohou být bez vody. Sníh je jen jiné skupenství, a tak běžky jsou ideální náhradou.
Kazan leží v severní Kanadě jižně od polárního kruhu asi 400 km západně od Hudsonova zálivu. Původní název Harvaqtuuq znamená „Místo rychle tekoucí vody“.
Okrajem města Uničova se vine vcelku nenápadný tok. Pokud byste se vydali proti jeho proudu, přivede vás k úpatí Jeseníků. Protéká dávnými rýžovišti zlata a blízko zapadlých štol, kde staří horníci za svitu čadivých kahanů těžili stříbrnou rudu. Proudící voda vyrvala skalám drobná zrnka zlata a po miliony let je rozsévala dolů po proudu. Dala lidem práci, naději, ale i zklamání a pochopení, že větší bohatství než třpytivý kov přináší zdejší úrodná pole.
V okraji města Uničova kříží silnice k Rýmařovu nenápadnou vodoteč svíranou zeleným příkrovem stromů. Říčka se jmenuje Oskava. Její název je prastarý, odvozený od starogermánského označení jasanového lesa „askaha“. Potomci starých Germánů již dávno z kraje odešli, ale jasany kolem řeky rostou dodnes.
První cesta na Island v roce 2004 byla báječná, velkolepá a vydařená. Trvalo půl druhého desetiletí, než jsem se odhodlal vydat na Island znovu.
Mezi Třemšínem a Zvíkovem si to valí řeka Lomnice. Slovy místních znalců se jedná o skrytý gem Povltaví. Sice se jedná o trochu zabahněný gem, na horním úseku se totiž kroutí mezi rybníky, dole se ale mezi šutry po cestě do vltavského údolí Lomnice rozdivočí do obtížnosti až WW II. Tento rok jsme na řece zorganizovali 1. ročník hromadného splutí.
Tak se rok s rokem sešel a nastal opět Krumlovský vodácký maraton se Slavia pojišťovnou.
Na horách jsou ještě zbytky sněhu, které živí Jizeru, a tak to z hor pěkně teče. Co takhle to na „síčku“ natáhnout až na soutok s Labem do Mělníka?
Je konec léta, čas příprav na nový školní rok, ale my přesto necháváme dozrát naši prázdninovou myšlenku – vyvézt děti na vodu. Nabídka havířovských vodáků je neuvěřitelná. Velká skupina dětí dostává možnost zadarmo vyjet na splouvání řeky Dunajec, která je jednou z nejkrásnějších řek v přilehlém okolí.
Prohlídka historických památek z hladiny řeky a paluby lodě je vždy něco netradičního a zajímavého. V Česku je nejvyhlášenějším městem, které si z vody prohlížejí davy turistů, Český Krumlov. Jde to ale i jinde, dokonce také na Vltavě – v Praze. Někdo možná namítne, že Prahu viděl z parníku (nebo šlapadla) kde kdo… Ale ruku na srdce, projet si celou Prahu s lodí na vlastní pohon je přece jenom trochu „jiná káva“.
V roce 2020 jsem si poprvé vyzkoušel plavbu po velké vodní ploše. Plul jsem po Odře z Kostřína do Baltu.
Kdo rád jezdí načechrávat peřeje alpských řek, určitě zná i Enns. Je to krásná řeka s rozmanitou obtížností. My jezdíme ve střední části pohodový úsek dlouhý 6 km. To, proč se sem rádi vracíme, má dva důvody: 1. splutí řeky a 2. malý klenot v podobě soutěsky Bruckgraben (minikaňoning). Řeka Enns pramení v salcburské župě Pongau, dále putuje Alpami přes Schladming a Liezen, Pyhrn-Eisenwurzen, a po 250 kilometrech se za stejnojmenným městem Enns zcela odevzdá Dunaji.
I v letošní sezoně jsme pro všechny začínající a méně zkušené vodáky připravili speciální vydání vodáckého časopisu Pádler, kterému říkáme NA VODU! – letní vodácký průvodce. K dispozici je úplně zdarma!
Popsat vývoj vodáka není tak jednoduché jako popsat proměnu motýla. Tam je to naprosto jasné a příroda to seká jak Baťa cvičky. Ono to totiž není vždycky stejné. Jo, bývala doba, která je už dávno pryč, kdy se člověk k vodáctví dostal buď přes oddíl, nebo prostě tak, že měl kamaráda, který měl to štěstí, že si doma v garáži hýčkal jednu, možná i dvě lodě laminátky. Zpravidla to bývala Vertexa nebo Vydra, kdo měl štěstí, sehnal pod pultem Tučňáka nebo Metuji, ale to ten pult s nedostatkovým zbožím musel být opravdu dost velký.