Ve facebookové skupině vodáci se často objevují velmi podobné dotazy přibližně tohoto znění: „Poradíte kam vyrazit v létě na vodu? Máme sjetou většinu českých turistických řek a rádi bychom zkusili něco nového.“ Je jasné, že by tito lidé měli vyrazit za pádlováním do některé z našich sousedních zemí, a je až s podivem, že se v doporučeních velmi málo objevuje Polsko, ačkoliv pro vodní turistiku nabízí skoro nekonečné možnosti. Dlouho jsem přemýšlel, jak Polsko z vodáckého hlediska přiblížit, a nakonec jsem se rozhodl, že lepší než jen průlet tak velkým územím bude zaměřit se na jednu konkrétní oblast. Vybral jsem si Slezské vojvodství, s jehož řekami mám několik osobních zkušeností.
Co to je a kde to je?
Z názvu se dá celkem snadno odtušit, že Slezské vojvodství bude mít nejspíš něco společného s naším Moravskoslezským krajem. A je to skutečně tak. Slezské vojvodství s územím naší republiky sousedí přibližně od Opavy k Jablunkovu a je snadno dostupné po dálnici D1 respektive A1 (jak se dálnice označuje v Polsku), která vede z Ostravy směrem na Hlivice (polsky Gliwice), kde se oddělují dálnice do dalších směrů, a pokračuje dále na Čenstochovou (Częstochowa) a potom až do Gdaňsku, tedy k Baltskému moři.
Nejvzdálenější řekou tekoucí v popisovaném regionu je Pilica, kvůli které se potřebujeme dostat k městu Koniecpol, jež je z Ostravy vzdálené něco přes dvě hodiny cesty autem. Do Čenstochové, u níž tečou řeky Warta a Liswarta, je to z Ostravy hodinka čtyřicet. Pokud jste od Brna, přidejte si k těmto časům hodinu a půl, a pokud z Prahy, pak tři hodiny. Pořád je to ale „pár“ hodin cesty, a to se bavíme o těch nejvzdálenějších tocích. Ty nejbližší tečou hned na hranicích, protože je částečně tvoří, a třeba na Odru se dá nasednout přímo v Ostravě.
Co jsou zdejší řeky zač?
Vzhledem k tomu, že území Slezského vojvodství je nížinaté, odpovídá tomu i charakter řek. Ty se povětšinou pomalejším proudem probíjejí krajinou a není na nich třeba mít strach z nějakých zásadnějších peřejí, kterých se tu vyskytuje opravdu poskromnu. Na druhou stranu se ale nedá říct, že bychom tu našli vyložené „voleje“. Jezy se na řekách samozřejmě vyskytují, ale protože se jedná o menší toky, jsou i jezy menší a jejich vzdutí nebývá velké. Kolikrát se mi stalo, že jsem si vzdutí ani nevšimnul a nečekaně se mi před lodí objevil jez. Velmi sympatickou vlastností zdejších jezů, respektive vodních elektráren u nich zbudovaných, je fakt, že jen velmi málo z nich odvádí vodu z koryta řeky na delší úsek, jak jsme na to (bohužel) zvyklí u nás. Prostě je hned u jezu postavena vodní elektrárna, voda skrz ni proteče a hned pod jezem už je zase v korytě a k dispozici pro vodáky. Samozřejmě najdeme výjimky potvrzující pravidlo. Třeba na Liswartě jsem se setkal s jezem, kde bylo třeba jet jiným ramenem řeky, než které vede k elektrárně, ale v tomto rameni byl ponechaný dostatek vody k proplutí. A to jsem na řece byl za limitně nízkého stavu vody. Zkrátka na vodáky je tu velmi dobře pamatováno.
To platí i o stromech, kterých ve zdejších řekách potkáte docela hodně. Opět je to dáno tím, že řeky jsou spíš menší a většinu času protékají mimo civilizaci, což jsou k napadání stromů do koryta skvělé podmínky. Navíc se tu dle viditelných stop po okusu kmenů na mnoha místech významně činí bobři. Kdo se teď vyděsil, že polské řeky jsou plné stromů, ten se zase může pěkně uklidnit. I tady je totiž vzorně pamatováno na vodáky a stromy jsou v korytě sice ponechány, ale bývají šikovně prořezány takovým způsobem, aby se vždy dala najít nějaká bezpečná cesta k proplutí bez nutnosti vysedání z lodi. Toto řešení dává člověku dokonalý pocit plavby divočinou, která ale není znepříjemňována přetahováním lodě přes padlé kmeny, natož nutností jejich obnášení. Přiznám se, že jsem takový stav zažil na řece Ruda mezi obcemi Ruda Kozielska a Kuźnia Raciborska, kam jsem se vydal ve velmi brzkém jaru, takže bylo evidentní, že vodácké půjčovny ještě nestihly většinu nově padlých stromů patřičně „zušlechtit“. Po dvou hodinách poctivé akrobacie jsem byl opravdu rád, že je to za mnou. V sezoně vás ale v tomto úseku bude čekat jeden nebo dva zádrhele a jinak všechno krásně projedete. Prostě paráda.
Už jsem taky zmínil, že zdejší řeky velmi často meandrují. Platí to zejména o menších tocích, kterých je ale většina, a znamená to, že se sem určitě nebudou vypravovat ti, kteří očekávají, že se rozplácnou do raftu, budou „chytat bronz“ a voda je poklidně ponese do cíle. Čest výjimkám, jako je Odra, která je veliká a něco takového by tady bylo možné. Na většinu dalších řek ale určitě nepatří raft, protože byste se s ním na mnoho míst nevešli, a už vůbec se nedá počítat s tím, že by vás voda někam sama donesla. Dopadlo by to spíš tak, že uváznete na jedné z prvních mělčin a jen co ji přetáhnete, už vás bude mírný proud unášet k nějakému padlému stromu nebo do vrbiček.
Ze zdejších řek budou nadšení zejména vodáci, kteří už na vodě něco umí – dokážou přečíst vodu, dokážou ovládat svoji loď a rádi tyto dovednosti využívají a zdokonalují. A zároveň jim nevadí, že se jim to holt občas nemusí podařit a budou si muset na chvíli vystoupit. Já jsem většinu zdejších řek absolvoval na jednomístném kajaku a bylo to super. Problémy nebudou mít ani klasické kánoe, které bych doporučil ideálně plastové, protože nafukovačka (nebo dnes už raritní laminátka) tady může dostat opravdu hodně zabrat. Polské vodácké půjčovny nabízejí téměř výhradně stabilní plastové kajaky pro dva až tři pádlery, a když budete chvíli pozorovat jejich klienty, pochopíte, proč to dělají. Kajakové pádlo je snadnější k pochopení ovládání lodě, které je na meandrujících tocích nezbytné, a na spoustě míst se opravdu hodí, když se pádlem můžete co chvíli odpíchnout na jedné nebo na druhé straně lodi.
Slezské vojvodství
Slezské vojvodství (polsky Województwo śląskie) je jeden ze šestnácti vyšších územních samosprávných celků (obdoba našich krajů) Polska zřízených při správní reformě v roce 1998. Nachází se na jihu země u hranic s Českou republikou a Slovenskem a s přibližně 4,5 milionu obyvatel je zdaleka nejhustěji zalidněným vojvodstvím Polska a druhým nejlidnatějším vojvodstvím po Mazovském vojvodství. Hlavním městem jsou Katovice. Rozloha činí 12 333 km2.
Servis pro vodáky na jedničku
Zejména pro méně zkušené vodáky je velmi příjemný servis, který se tu nabízí. Nemyslím tím luxusní kempy se saunami a vířivkami. Na ty zapomeňte a počítejte spíše se spartánskými podmínkami nebo jen s plácky určenými pro postavení stanu s ohništěm ohraničeným kameny – vodácká romantika jako řemen! Mám na mysli značení řek, které je tu zvládnuté naprosto perfektně. Na každém oficiálním nasedacím a vysedacím místě (przystań) najdete informační tabuli s přehlednou mapou, ze které se dozvíte nejen, kde jste, jak to máte kam daleko a co vás cestou čeká za nástrahy, ale taky třeba, jak je který úsek hezký z hlediska okolní krajiny nebo jak je daný úsek náročný pro plavbu (meandry, mělčiny, stromy atd.). Podél řeky jsou potom instalovány plechové cedule, které vodáky upozorňují na to, co se právě blíží. Většinou 100 metrů před každým prahem (próg) nebo peřejí (bystrze) je cedule, před každým jezem (jaz) nebo vodní elektrárnou (elektrownia) je cedule a na místě je pak označeno, kudy je dobré to přenést a jak je přenášení dlouhé. Někdy jsou cedulemi označena i ústí (ujście) významnějších řek.
Na řece Ruda před ústím do Odry jsem potkal ceduli, která hlásala, že následující úsek je náročnější pro plavbu (bardzo trudny), což znamenalo, že na pár kilometrech bylo více uměle vybudovaných prahů za sebou. Sice byly pohodlně sjízdné, ale označeno to bylo. No a v místech, kde se plout nesmí, je to také označeno. Za tohle musím dát palec nahoru. Jeden kamarád ze Slovenska mi před časem řekl, že si myslí, že Česko je vodácky nejrozvinutější zemí na světě, ale v tomto ohledu tedy máme co dohánět.
Velmi dobře jsou vybavena i oficiální nasedací a vysedací místa. Na mnoha z nich jsou i mimo hlavní vodáckou sezonu k dispozici mobilní toalety, samozřejmostí jsou odpadkové koše, často na tříděný odpad, nezřídka na nich bývá posezení a několikrát jsem se setkal i s grilem. Výjimečná nejsou ani mola nebo schůdky pro pohodlné nasednutí či vysednutí. K tomu bývají u řek ještě základny vodáckých půjčoven, které nabízejí obdobný servis a k tomu ještě nějaké to občerstvení.
Na konkrétní řeky, které v této oblasti lze splouvat se podíváme za týden, v druhé části článku.
Článek vznikl ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
