Petr Snížek

Nebylo daleko k tomu, že extrémní sucho, které nás sužuje už několik měsíců, výrazně poznamená i letošní ročník Východočeského vodáckého maratonu. Pořadatelé prý v jednu chvíli uvažovali, že by se zkrátila trasa, aby utrpení závodníků nebylo tak velké, ale nakonec nevyměkli a z pohledu většiny účastníků udělali dobře. Nepříznivé podmínky všechny spíš stmelily a zároveň je tu vidina, že hůř už být nemůže. Tak doufejme…

Začátkem března mi přišel záhadný balíček, který jsem vůbec nečekal. Ze zprávy o nezastižení adresáta jsem vyčetl pouze to, že se jedná o pět a půl kila těžké cosi. K mému velkému překvapení se na mě z balíčku vyvalil průvodní dopis a deset knih – kompletní soubor knih o Aljašce a severní Kanadě autora Miroslava Podhorského. Dvě jeho knihy již znám, protože jsem je četl za účelem recenze (obě tyto recenze samozřejmě najdete u nás na webu), ale tohle mi prostě vyrazilo dech. Chvíli jsem na to mnohaleté dílo koukal a brzy bylo rozhodnuto. Vyrazím na Vysočinu a udělám s Mirkem rozhovor.

Když se řekne Vrchlice, lecjaký vodák si vybaví legendární trojici skoků, kterými je tvořen přepad Velkého rybníka pár kilometrů od Kutné Hory. Toto místo je opravdu ikonické a naštěstí zůstalo pro vodácké radovánky zachováno i po nedávné rekonstrukci hráze rybníka. Vodácky zajímavá je Vrchlice i dál, do Kutné Hory. Má to ale háček… Musí být voda. Musí být hodně vody. A to je v posledních letech čím dál větší problém. Není ale třeba zoufat, výlet na Vrchlici je zajímavý i v případě, že v korytě neteče skoro nic.

Nikdy jsem pořádně nechápal, co je to ten prepreg, ze kterého se už mnoho let vyrábějí pádla značky Panenka Paddles. Popravdě jsem moc nerozuměl ani postupu výroby. Říkal jsem si, že by to kromě mě určitě zajímalo i naše čtenáře, ale do Petrovy dílny jsem se nikdy nedostal. Před třemi roky firmu od Petra koupil Jirka Lula (viz rozhovor), a převzal tak výrobu pádel pod značkou Panenka Paddles. Jirka s návštěvou souhlasil a celou výrobou mě provedl.

Nabídka řek vhodných, možná lépe říci ideálních pro vodní turistiku je v Polsku tak veliká, jak veliké je samotné Polsko. Ať se podíváme na jakýkoliv kout země, všude najdeme nějakou řeku umožňující vícedenní splouvání pěknou přírodou a velmi často po člověkem téměř nedotčených řekách. V porovnání s řekami u nás, kde je to jez za jezem, je to něco nebývalého. Ve Svatokřížském vojvodství se k takovému splouvání nabízí řeka Nida, její zdrojnice, a dokonce zdrojnice těch zdrojnic. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Když se podívám na fotky z prvních ročníků Devils Extreme Race, přijde mi, jako by to bylo předevčírem. Jenomže to tak není. Dost lidí, kteří na těch fotkách jsou, už na vodu nejezdí a z malého punkového závodu, který pořádali tři nejostřejší čeští kajakáři té doby, se vyklubal vodácký festival, kde závod hraje „pouze“ jednu z hlavních rolí, a na který se každoročně sjede přes 1 000 pádlerů z celého světa. No a tenhle vodácký svátek bude letos, kdy jeho termín připadá na 21.–23. 8., ještě významnější, protože se bude jednat o jubilejní 20. ročník. A taky o Mistrovství Evropy v Enduro závodě.

Pokud se budete snažit najít nejzajímavější řeky Polska vhodné pro vodní turistiku, tak na vás s jistotou bude jako „numero uno“ vyskakovat Krutynia tekoucí v oblasti Mazurských jezer. Je tomu tak už nějaký čas a toto prvenství k řece přitáhlo neskutečné množství lidí, takže se z ní stala obdoba naší Vltavy. O další příčky se dělívají Pilica či Dunajec, které jsou velké části českých vodáků dobře známé. A pak je mezi top řekami ještě Brda, o které mnoho lidí nikdy neslyšelo. Právě proto jsme se s kamarádem Honzou vydali Brdu prozkoumat.

Předloni jsme propádlovali Gdaňsk, vloni Vratislav a letos padla volba na Štětín (Szczecin). Při pohledu na mapu bylo jasné, že plavba samotným centrem města nebude tak atraktivní jako v předchozích dvou případech (ona je totiž laťka opravdu vysoko), nicméně zajímavá určitě bude. Zase se ale zdálo, že mnohem pestřejší vyžití nabízí blízké okolí města. A toto zdání se i potvrdilo.

Najděte si na portálu Raft.cz profil Ivis a trochu si ho prohlédněte. Určitě vás praští do očí jeho zápisník splutých řek, který se za posledních mnoho let pyšní několika stovkami položek ročně. Ivis statistiku počtu splutých řek za rok opanoval už mockrát a troufám si říct, že jeho série není u konce. Prvenství a rekordů, které drží, je ale celá řada a nejsou jenom vodácké. Pojďme se na ně Ivise zeptat podrobněji.

Do loňského roku závodila ve vodním slalomu, který v posledních letech kombinovala s extrémními závody u nás i v zahraničí, v nichž vybojovala mnoho umístění na stupních vítězů. Studuje vysokou školu, pracuje jako osobní trenérka, pořádá příměstské tábory, pomáhá s vedením dětí v domovském vodáckém oddílu, podílí se na pořádání závodů Junior Kayak Fest a Krakonošovo Labíčko … Že není možné toho dělat tolik? Tak si pojďte přečíst, že je.