Divoká voda

Již po páté oddíl vodáků z Chocně zorganizoval jarní akci „KOVOVÝ MUŽ“. Předpověď byla sice hrůzostrašná, ale nakonec byl 28. březen krásný jarní den.

Vážení, kdo se letos rozhodl přijet i z velké dáli na víkendovou Ostravici, nemohl litovat a neprohloupil! Campanula zařídila pouštění vody z Šance, čím bychom samozřejmě nepohrdli. Je to pěkná WW II s místy na hraní. Ale…

Stát na volné noze je krásná věc, leč se za to platí velice draze a to časem. Všude potkávám auta s kajaky na střeše jak peláší za vodou. Konečně nastává sobota dopoledne a fičíme na bazén eskymovat. V té době již začínám dumat nad nějakým nedělním pádlováním. Tam kde by se něco dalo slítnout je vody až habakuk a kde je jí přesné kýble, je to tuze daleko.

Ráno na malou chvilku propichuje slunce hustou část mraků. „To by bylo splouváníčko, co?“ hodnotí počasí Dabi. Jakmile to dořekl, oskar zalezl za mrak a již nevylezl. Kajaky jsou navázány a mažeme pro Tomáše a Danu. Spěcháme, máme na dálnici v Sasku Čmeláka a v Petrovicích další část pádlerů. To už začíná drobně pršet a zvedá se vítr. Kamil se pokouší zvednout morál svojí hláškou: „no co, alespoň bude dostatek vody“.

Odložte kabáty, sundejte čepice a rukavice, uvařte si čaj a pojďte se ohřát při čtení další zprávy z projektu Nový Zéland očima kajakářů. I když, nyní vás mimo jiné vezmeme na jih jižního ostrova, kde umí být i v létě zima. I čepice a teplé oblečení jsme tu použili.

Když jsem řekl v sobotu ráno klukům, že bych se jel podívat na Dračici, nevypadali moc nadšeně. V kilometráži českých řek se totiž píše o přítoku Lužnice, jehož obtížnost nepřesahuje ZW. Do Hydra 3/08 psal Šakal ale úplně něco jinýho a navíc mi tenkrát ukázal docela pěkný fotky z jeho pěšího výletu kolem. Po telefonické konzultaci (Šakale, sorry, jestli jsem tě vzbudil) a pohledu na online vodočet v Klikově je rozhodnuto a my, všichni už s chutí, vyrážíme na Třeboňsko.

Poté co si naše už značně sehraná mikroparta užila slunečnou sobotu na Dračici, začaly se kout plány na neděli. V autě, bez internetu, toho dneska moc nevymyslíte, tak nezbylo, než žhavit drát a volat ostatním pádlistům co a jak. Jeden z dotázaných, Haf, nás začal lákat na Vlašimskou Blanici. No, popravdě se nám moc nechtělo.

Tak je tady, holenkové, třetí díl našeho týdenního seriálu o víkendové vodácké horečce. Dneska se podívejte jak jsme si minulou sobotu užili hezkou vodu na horní Doubravě a na Ležáku. Doufám že nám o víkendu zase něco trochu poteče a že bude příští týden další čerstvý čtení. A když nepoteče můžeme se sejít třeba v Chocni na devátém ročníku Vodáckýho dne. Tam bude určitě srandy pytel.

Nevím, jak moc sledujete kalendář, tak jen připomenu, že se v noci ze soboty na neděli přehoupl měsíc únor do března, což by nebylo nic tak úžasného, kdyby se nám, kteří jsme upoutáni v naší vlasti, zároveň téměř naplno nerozběhla vodácká sezóna.

Ahoj HYDRO. Posílám zatím poslední zprávu o stavu vyjednávání o Labi. Je to zpráva z posledního jednání na VV ČSK, kterou jsem poslal i panu Jaroslavu Pollertovi, takže Vám ji posílám po akceptování jeho připomínek a formulací. Je mi jasné, že část vodáků mi bude spílat, že jsem je prodal, ale za daných podmínek jsem nedokázal udělat víc.

V pátek před víkendem si dopřála partička Čelákovickejch Racků po práci legraci. Dřív jak o hodinu vypnuli mašinu a rozjeli se na rozvodněnou Sázavu v úseku Týnec – Pikovice. O jejich podvečerním splutí vám dneska povypráví Kuba.

Již více než měsíc putujeme na jih, po dlouhém západním pobřeží Jižní Ameriky, až nakonec po 2500 km končíme na řece Baker. To je pro tento náš výlet nejjižnější bod. Rio Baker je ve středu Patagonie a je považován za jeden z nejlepších big waterů na světě. Nicméně začnu od začátku, o tom co se odehrálo při dlouhé cestě na jih.

Jestli sledujete Čurův pohyb po planetě, tak jistě víte že právě pilně pracuje a pádluje na jižní polokouli, konkrétně na Novém Zélandu. Jak to tak vypadá, jeho hlava přejetá čtyřkolkou při kariéře honáka dobytka, je v pořádku a floutek si tam pěkně užívá svého „Homeless kayakingu“.

Letošní vánoce jsem strávil pádlováním v Galicii. Opět jsem se nechal strhnout myšlenkou dobrého pádlování přes zimu a tak jsem 19. prosince nasedl do auta spolu s dalšími sedmi lidmi a vyrazili jsme na netradiční svátky do 2500 km vzdálené destinace.

Minule jste se dozvěděli o našem počínání v první části zájezdu. O skvělém startu, který naplno potvrdil pravidlo, že první vyhrání z kapsy vyhání. O útrapách s místními staviteli vodních elektráren naprosto všude. Dnes se přesuneme do Portugalska a zjistíme, zda se tady situace změnila.