Tři české trenérky úspěšně zakončily svou stáž ve španělském klubu Cadí, která se uskutečnila díky programu Erasmus+ Sport – Mobilita pracovníků v oblasti sportu (KA182-SPO).
Český svaz kanoistů uspěl v roce 2025 s grantovou žádostí „Ženy v kanoistice: podpora mladých trenérek v nástupu do praxe“ a vyslal tři své trenérky na zahraniční stáž do španělského klubu CADÍ Canoë-Kayak. Celá mobilita byla dalším dílčím krokem zastřešujícího projektu Women in Canoe Sport (www.womenincanoesport.cz), jehož cílem je podpora závodnic a trenérek v kanoistických sportech.
Stáže se nakonec zúčastnily Jana Matulková, Iva Kylbergerová a Sára Hrdličková, která na poslední chvíli nahradila Márii Mrázkovou z Opavy. Skupinu neformálně vedla Jana Matulková, která se v domácím českobudějovickém oddílu věnuje trenérství již několik let. Sára Hrdličková a Iva Kylbergerová, dvě začínající trenérky z Veltrus a Strakonic, jejím zkušenostem důvěřovaly. Všechny společně potom důvěřovaly celému realizačnímu týmu Cadí klubu, který se jich na celé tři týdny skvěle ujal.
Na místě Janu, Ivu a Sáru koordinoval Joan Sansa, trenér zodpovědný za přípravu mládeže. Spolupráci s nimi si pochvaloval. „Holky jsou pracovitý, snaží se využít každou příležitost k posunu. Děti z našeho klubu si je pochvalují – je to pro ně oživení a nový impulz.“ Podle Jany ale „…v začátku komunikace s malými Španěly a Španělkami trochu vázla, dokud nám prezident klubu Marc Vicente nesestavil slovníček pro trénink zásadních pojmů. Všichni jsme se tak učili komunikaci v angličtině a španělštině zároveň,“ uvádí se smíchem Jana Matulková, neformální vedoucí skupiny trenérek. Tréninky byly každodenní a celý program navíc zpestřily dva závodní víkendy, kde trenérky pomáhaly s organizací, koučinkem dětí, zúčastnily se předjízd a jako bývalé či stále aktivní závodnice i samotných závodů. „Obecně je dobře, když i trenéři sami stále jezdí na vodě, protože si tím neustále aktualizují svůj cit pro vodu, představivost, a tedy i schopnost lépe poradit druhým,“ uvádí koordinátor projektu Jan Busta.
Na přání (a částečně i náklady) španělského klubu s sebou české trenérky měly přivézt tři české mladé kajakářky nebo kanoistky. „Chtěli jsme, aby i španělské děti poznaly své vrstevníky z Čech. Nabídli jsme jim proto tréninky zdarma,“ napsal Joan Sansa, koordinátor mládeže klubu Cadí. Grantové prostředky jsou určeny výhradně trenérkám a zbývající část nákladů si proto zapojené sportovkyně musely uhradit. Navíc musely trénovat se španělskými trenéry, aby se v komunikaci procvičily i ony. Všichni se tak shodují, že jejich přítomnost byla přínosem celé mobility.
„Všichni se nám věnovali a měli jsme pocit, že jsou rádi, že tam jsme. Měli jsme každodenní tréninky s Joanem, ale i s reprezentačními trenéry, pravidelné fyziolekce se zkušenou Julií Cucchi, která je již řadu let fyzioterapeutkou reprezentace Španělska“, uvádí na konci mobility Jane. Holky trénovaly žáky i dorostence a občas tak došlo i na záchranné akce.
Kromě toho měly začínající trenérky i prohlídku univerzity s Danim Marzem, studentem doktorského studia a pedagogem na místní sportovní fakultě zaměřené na outdoorové sporty, a pravidelné přednášky s Carmen Costou Sanchez, další doktorskou studentkou místní fakulty a spolupracovnicí projektu Women in Canoe Sport. Kromě trenérské činnosti, účasti na školeních, seminářích, cvičeních a konzultacích s trenéry samozřejmě zbýval čas i na poznávací činnost. Představitelé domácího oddílu ukázaly nejen krásy starobylého městečka Seo d´Urgell, ale i Pyrenejí a blízké Barcelony. A je to dobře, protože kulturní sbližování je základním prvkem mobilit pod záštitou Erasmus+.
Trenérkám se věnoval i Mazde, otec Miguela Traveho, v současnosti nejúspěšnějšího odchovance místního oddílu. „Pořád se ptal, jestli máme všechno, jestli něco nepotřebujeme – bylo to milý. Při našem odjezdu byl úplně dojatý“ uvedla Sára. „Španělská strana si mobilitu neskutečně pochvalovala. Na české trenérky máme skvělé reference. Doufejme, že se jim nyní podaří zkušenosti získané fungováním v prestižním španělském klubu zúročit v českém prostředí“, doplnil autor projektu Jan Busta. Právě to je filozofií celého projektu – zdokonalit trenérskou práci na základě nabité zkušenosti, znalosti a inspirace.
„Trenérky i sportovkyně se z akce vrátily nadšené, což mě utvrdilo o smysluplnosti mobilit i do budoucna. Pokud by měl kdokoliv o podobný typ stáže zájem, tak mě může kontaktovat a společně se zamyslíme nad možnostmi“, uvádí závěrem Busta.
