Dnešní neděli bylo několik „poprvé“. Poprvé jsem seděl na „nové“ lodi (z Topollina jsem přešel na dvacet let starou novinku Prijona Rockitt), kamarád Zíťák zajížděl nového Raptora a to vše na horní Kamenici, kterou jsme jeli taky poprvé.
Samozřejmě by bylo lepší dát na rozjezd něco lehčího, ale když teče voda jen dopoledne, neváháme a míříme k hrázi, pod kterou se nachází jeden z „nejkrýkovatějších“ úseků v našich končinách. Když jsme se chladným ránem blížili k josefodolské přehradě, necítil jsem zas až takové obavy, jako třeba při výletu na Vydru. Jakmile jsme ale sedli na vodu, přišla ona známá nervozita z neznámého provázená sevřením žaludku.
První vlny a skoky zvládáme celkem v pohodě a dostáváme se k hlavní pasáži v zatáčce. Ta začíná rozdvojením řeky, kde hlavní proud jde doleva a mizí v zablokovaných stupních, následuje vracáček a za ním krásný slide zakončený skokem. Ve vzduchu se vznáší vodní tříšť, řeka má obrovský spád a v první chvíli o sjezdu ani nepřemýšlím. Nakonec zde volíme dámskou cestu pravým ramenem.
Pod slidem vydýcháváme před druhou částí peřeje, která začíná obávaným „šoufkem“, který mi připomíná škvíru. Když vidím průjezdy (proplavání) některých pádlerů, docela mi zatrne, zvláště potom, co jeden nechá v nájezdu pádlo a pokračuje dále bez něj. Jak to vypadá, když jedete pětkovou peřej bez pádla si asi všichni dokážete představit, ale má nakonec celkem kliku a dostává se i s lodí ke břehu nad třímetrovým skokem, který by byl v lodi takovým bonbónkem na závěr.
Brácha nám ale najíždí moc pěknou stopu a tak se i já se Zíťákem jdeme zašprajdovat. Honza nenajíždí dobře, celý „šoufek“ dává hlavou dolu a je namáčknut na kolmo trčící balvan, který zčásti tvoří lagunu před závěrečným skokem. Po kryse má loď na dosah, ale má dost a je rád, že je rád. V takové chvíli jde i nový Raptor stranou. Nacházíme ho ale o nějaké dvě zatáčky níže a již bez potíží dojíždíme všichni do cíle.
Celý sjezd horního úseku dáváme asi za tři hodiny a přesouváme se tedy na klasický úsek z Plavů do Jesenného, který dáváme dvakrát na vypádlování. Tam nás už na řece nic nepřekvapí, známe ji nazpaměť. O to víc koukáme, když nás průvodčí nechce vzít do vlaku s loděmi. Prý nové opatření libereckého kraje, tak abyste nebyli příště překvapeni stejně jako my.
Podívejte se, jak si jednu z nejdivočejších řek u nás užil Honza Kolář:
Text: Mikuláš Heger
..to bude asi kapánek jiné kafe, než na rehabilitacích 🙂