HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Do Rakouska v pátek 13.

Do Rakouska v pátek 13.

V pátek třináctého jsme vyrazili směr Německo, kde jsme vyzvedli můj kajak a pak tradááá k řece Loisach. 100km za hranicí nám exlo auto a od toho okamžiku nešlo startovat klíčkem, takže zbytek zájezdu jsme startovali strkáním , ale to nás rozhodně nemohlo zastavit…

Navečer jsme zakempovali na terase místní loděnice pěkně pod střechou. Řeka měla po právě skončených deštích pěkně naloženo, ale sedali jsme na ní až druhého dne ráno a to už v korytě bylo o něco méně, ovšem pořád ještě dost, na moc pěkné WW III-III+ svezení a tak jsme si to dali coby rozcvičku před odpoledním zdoláváním kaňonů hned 2x.

Protože jsme si přivstali, navázáno pro odjezd bylo už kolem 10.30 a tak vyrážíme směr vysedačka Lechu, kde jsme měli sraz s osádkou druhého vozu. Ti už netrpělivě čekali a těšili se na prima svezeníčko v těžkých WW IV-V kaňonech. Vojťák sebou přivezl dva zdatné pádlery Karla Bartáka a Lukyna Reicha, což se ukázalo jako prima, páč Karel měl Lech najetý, a tak to, co se popisuje jako dvoudenní sjezd pro ty, co tam ještě nebyli, jsme pod vedením Karla dali za necelých šest hodin. Osobně můžu říct, že to pro mě byl dost náročný počin. Ještě s živou vzpomínkou na maso v Cannobinu jsem se tam pěkně vybál, hlavně při mých eskymáckých radovánkách v místech, kde rozhodně chcete být hlavou nad vodou.

Sobota byla tedy vodácky opravdu výživná a do spacáků jsme zalézali příjemně unavení a spokojení, ale před tím jsme ještě poseděli u táboráku a zlehoučka popili a poklábosili. Do nedělního rána nás vítalo sluníčko a tak den sliboval úžasné dobrodružství. V plánu byl Ruetzbach a Sill, které jsme si taky dali. Vodní stavy nám dopřály parádní svezení na souvislých WW IV-IV+ peřejích, s pětkovým místem, které si dal jen Lukyn. Voda padající pěkně z kopce nám nedovolila ani chvilinku oddechu a tak jsme si užili parádní sportovní zážitek. Odpoledne jsme se rozloučili s polovinou výpravy, která musela mazat domů a Matty s Jelenem si na závěr dne dali ještě Kschnitzbach (tak nějak se to asi jmenovalo), což se ukázalo jako parádní trojkové svezeníčko se čtyřkovými místy.

Já si dopřával zdravotní procházku se svou samičkou, páč jsem si na Sillu trochu narazil rameno, když jsem klukům ukazoval, že peřej IV+ se dá sjet i dnem vzhůru. Po tomto nádherném dni plném akce na krásných peřejích jsme si dali chutnou véču v příjemné restauračce a přesunuli se do Oetzu, kde jsme přespali. Hned ráno vyrážíme na nasedačku Innu, který jsme si dali na rozjetí. Teplé dny se opírali do ledovců a tak v korytě bylo vody požehnaně a my si užívali parádní big water v mohutných vlnách. Následoval přejezd na nasedačku spodního Oetzu. Začali jsme slalomkou a pokračovali dál peřejemi až na soutok. Řeka měla vody opravdu dost a tak vlny a válce v peřejích byly fakt výživné. Po poledni vysedáme s naprosto zmrzlýma rukama, unavení, ale šťastni a nadšeni s tohohle úžasného tripu a nechce se nám domů, protože vody je všude kolem dost a rozhodně je co jezdit. Nicméně vše je dané a tak navazujeme a vracíme se do Čech s pocitem, že tenhle „zájezd“ se fakt vydařil.

text: Tom Ulrych
foto: Matej Koudelka

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: