Při jarním putování západním Rakouskem se konečně blížíme k hlavnímu cíli naší výpravy. Tím je řeka Isar, která nás z videí a fotografií natolik uchvátila, že jsme se na ni chtěli podívat za každou cenu. Její horní část protéká téměř nedotčeným údolím mezi majestátními horami, kterému se právem přezdívá „bavorská Kanada“.
Z dálnice sjíždíme za Innsbruckem a poměrně nenáročným stoupáním se dostáváme na vrcholek průsmyku. Po chvíli se před námi již objevuje cílové městečko Scharnitz, které se nachází co by kamenem dohodil od hranice s Německem. V kempu zabíráme místo a objednáváme vodácké taxi, které má povolení od 1. 6. vozit vodáky za poplatek (15 EUR) do jinak autům zapovězeného údolí horního Isaru (Hinterautal). U stanu foukáme prkna, abychom se tím ráno nemuseli zdržovat, a hypnotizujeme klesající stav na vodočtu.
Ráno již v plné polní s prkny pod paží opouštíme bránu kempu, kde na nás čeká vodácké taxi. Pán nakládá naše paddleboardy na vozík a sděluje nám, že budeme ještě na hlavním parkovišti vyzvedávat dva kajakáře. Ihned po přiblížení k parkovišti poznáváme, že se jedná o Michaela a jeho ženu, které jsme již několikrát potkali na vodě. Dáváme se s nimi do řeči a dozvídáme se, že kvůli nízkému stavu (měli jsme limit sjízdnosti) nebudeme vyvezeni až k prameni, ale zhruba o 3 km níže. Cesta je bez potíží a nahoře se loučíme nejen s taxikářem, ale nakonec i Michaelem, protože počasí vyšlo na jedničku s hvězdičkou a i když není vody moc, chceme si to dát až od pramene. Kajakáři za našeho mávání odplouvají a my se vydáváme pěšky proti proudu k nejvyššímu možnému místu pro nástup.
Pěší túra bavorskou Kanadou je nenáročná (když nenesete v plné výbavě pod paží plavidlo). Stoupání je velmi mírné a cesta je sice štěrková, ale kvalitní. Občas kolem nás projedou cyklisté, kterých je zde mnohem více než vodáků. Konečně přicházíme k ceduli s označením pramene řeky Isar a dáváme si zaslouženou chvilku odpočinku. Ihned zjišťujeme, že vodočet nelhal, a horský potůček tu opravdu nemá vody na rozdávání, takže většinu míst v horní části projíždíme v kleče za občasného hoblování ploutviček. Čím blíže jsme místu, kde nás taxikář vysadil, tím delší čas můžeme trávit vestoje. Se splutím si dáváme na čas a děláme si přestávky, abychom se pokochali zdejší překrásnou přírodou. Voda je průzračná, vrcholky hor působí až kýčovitě a úsek ke splutí není nijak dlouhý – něco přes 12 km cesty rájem.
Asi nejimpozantnějším místem je průjezd skalnatou soutěskou Isarschlucht, v jejíž polovině přitéká z levé strany potok Gleirschbach. Po průjezdu soutěskou se po pár zatáčkách, které jsou lemovány skalami, změní tok řeky a vplouváme do meandrující části ve štěrkovém podloží. Víme, že se blíží konec horního úseku, neboť civilizace je již viditelná z koryta částečně regulovaného toku. Zastavujeme pod mostem a přes park se pěšky vracíme do kempu. Druhý úsek ze Scharnitzu do kempu u městečka Krün máme naplánován na zítra.
Ráno se přes stejný park vracíme k mostu, kde jsme se včera s Isarem rozloučili, a nastupujeme na poměrně rychle tekoucí průzračnou řeku. Od Scharnitzu již začíná být na řece patrná lidská ruka a v cestě nám stojí několik kamenných záhozů. Nejedná se o kolmé stupně s vývařišti, a tak lze některé překonat i vestoje. Vždy je ale dobré si prohlédnout, jak zához za aktuálního stavu vody vypadá, pro paddleboardisty to platí dvojnásob.
Po chvíli plavby poznáváme most, který směřuje k hranici s Německem, a víme, že civilizaci opět na chvíli opustíme, stejně jako se rozloučíme s Rakouskem. Jedná se o naše první překročení rakousko-německé hranice po vodě. Řeka zde mění charakter a z regulovaného kameny obehnaného koryta vplouváme opět do meandrující přírodní části toku, kde je stejně jako na celé části vrchního toku Isaru přísně zakázáno vystupovat na ostrůvky, které jsou označeny cedulkami, aby nedošlo k narušení hnízdění ptactva. Žádný ornitolog nejsem, ale utkvělo mi, že tu sídlí například kulík říční. Tito drobní ptáčci kladou vejce přímo do štěrkových ploch a barvy jejich vajíček jsou identické s barvami okolních kamenů. Není proto možné zajistit, že nedojde k jejich rozšlápnutí, kdyby někdo na ostrov vstoupil. Navíc i pouhá lidská přítomnost by mohla ptačí rodiče vyrušit od sezení na hnízdě.
Cedule s upozorněním „Achtung Wehr“ nám dává najevo, že se blížíme k jezu před městečkem Mittenwald. Jedná se však o další z řady kamenných záhozů, nyní ale s výrazně větším převýšením. Zához obcházíme a jeho druhou část, která následuje asi o 20 m níže, sjíždíme v kleče a těsně před námi očekávaným soutokem s Leutascher Ache připlouváme k dalšímu, tentokrát dlouhému kamennému stupni, který se mi podařilo prokličkovat vestoje. Soutoku bylo dosaženo, ale korytem teče sotva viditelné množství vody. Pěšky se vydáváme suchým korytem proti proudu a asi po 100 m nacházíme přehrazení na řece, kde vidíme, že všechna voda vede do náhonu. Barvu Leutascher Ache bych zde přirovnal k barvě aviváže – fascinující. Na mapě zjišťujeme, že do Isaru se náhon vlévá až v polovině Mittenwaldu, a tak naskakujeme zpátky na prkna a těšíme se na navýšení vodní hladiny po spojení těchto dvou toků. Dle očekávání se plavba s větším množství kubíků regulovanou částí toku stala příjemnější a bezpečnější, neboť se snížilo riziko, že flosnami chytneme kámen.
Videa z Radkových paddleboardových výprav můžete najít na jeho YouTube kanálu @BartexSUP.
Ještě pár klidných zatáček a na pravém břehu se před námi objevuje kemp, na jehož konci plánujeme ukončení plavby. Na zastávku je to pár set metrů, autobusem se svezu do Mittenwaldu a na zbytek cesty do Scharnitzu plánuju vzít stopa. Ještě nikdy se o mě jako o stopaře v suchém obleku nehádali dva řidiči. Nakonec mne vzal velmi sympatický pán v offroadovém autě, který na rozdíl od paní z druhého auta neměl dvě děti na zadní sedačce a třetí na sedadle spolujezdce. Zvítězil rozum.
Celkově hodnotíme řeku Isar jako jednu z nejkrásnějších, které jsme doposud spluli. Kombinace průzračné vody a nedotčené horské krajiny, kterou je obklopena, v nás okamžitě vyvolala touhu se sem znovu vrátit a budeme doufat, že se nám podaří odchytit trochu lepší vodní stav, pak to už bude opravdový ráj.
Pár praktických rad
Ubytování: Ve městě Scharnitz se nachází jen jeden kemp. Karwendelcamp Scharnitz – www.karwendelcamp.com.
Splutí den první: Vyplouvali jsme od pramene řeky Isar mapy.cz/s/jokezabuha. Výstupní místo u mostu v Scharnitzu blízko městského infocentra mapy.cz/s/lajegesehe. Úsek má cca 13 km, obtížnost je dle aplikace RiverApp WW I–III. Za nízké vody WW I–II, za vyšší vody se mohou objevovat místa až WW III. Splouvali jsme na spodní hranici sjízdnosti dle RiverApp, tedy za 12 m3/s na vodočtu v Scharnitzu.
Splutí den druhý: začátek plavby je shodný s výstupním místem prvního dne. Výstup hned za kempem pod mostem mezi městy Mittenwald a Krün mapy.cz/s/kekuzamuja. Úsek má cca 12 km, obtížnost WW II, ale některé záhozy mohou za vyšší vody dosahovat WW III+. Plavbu lze spojit s řekami Inn a Lech, které jsou poblíž. Lech je moc krásná a přehledná řeka s obtížností WW II.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
