HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Isel a Soča na konci léta

Isel a Soča na konci léta

Po pár naťuknutích a rozvahách nad dalším výletem za vodou, kdy u nás byly vodní stavy už hodně tristní, padlo na zapíjení kamarádova prcka rozhodnutí, že opravdu vyrazíme. Datum jsme stanovili na víkend 12.-13.9. s tím, že k němu přilepíme ještě 2 dny.

A jako cíl se celkem rychle vyprofiloval Isel, jako dostupná a rozumně obtížná ledovcovka s vodou i v pozdním létě a případně, dle aktuální situace, přejezd na Slovinsko na Soču. Pražská posádka nakonec vyrazila ve středu v půl šesté v počtu 3 lidí – Radek, Šátek a Kuba. Plzeňáci po Dodově peripetiích v práci vyráží ve dvou lidech – Dodo a Bobuláč – o den později a potkáváme se v kempu v Ainetu v pátek ráno. Vodní stav na Iselu je příznivý pro naši ne zrovna silnou skupinu, 40 kubánců v Lienzu by mohla být příjemně tekoucí, techničtější řeka, než ta 100 kubíková potvora, co znám. Což je lepší varianta, vzhledem ke dvěma začátečníkům v bandě. Naše auto doráží k Iselu po druhé ráno, volba cesty Praha – Č. Budějovice – Salzburg – Spittal – Ainet mi přijde pohodlnější, minimálně kvůli poslední části přes Glockner a motání se v serpentinách. Byť silnice od tunelu k Ainetu je již opravená, jak nám další den řekla plzeňská posádka.

Přespáváme u plážičky a ráno vyrážíme nad Hubenský most, kde směrem ke kataraktu je vody méně a méně. Vracíme se tedy a nad mostem nasedáme u pěší lávky s tím, že se rozjedeme a katarakt případně zkusíme po ježdění prohlídnout ve zbytku dne a rozhodneme se v pátek. Najíždím rozumnou stopu, ale jen to lehce šplouchá a žádné velké vlny, co si pamatuji, se nekonají, pár peřejek, dokonce před jedním stupněm i drhneme na mělčině. Prvotní respekt opadává a začínám upravovat stopu tak, aby to alespoň trošku houpalo, vracáky, průjezdy. To se malinko vymstí kousek nad velikými kameny nad St. Johanem Kubovi.

Naskočím do vlnek, první, druhá, třetí a ejhle, ona se ta poslední pěkně balí a drží, lehké vylehnutí, jsem venku, ohlížím se s vidinou škodolibého pobavení a Kuba nezklamal, z jeho žlutého direktora zahlédnu jen dno a pak následuje menší rodeové vystoupení, 2-3 zvednutí a je venku, škoda, krysa se nekonala. A Šátek, když viděl Kubo, to pro jistotu objel.

Bez problémů dojíždíme ke kempu v Ainetu a rozmýšlíme, jestli nepojedeme až do Lienzu a autobusem zpátky, nakonec padne rozhodnutí, že zkusíme domluvit odvoz nahoru v kempu. Ten je však prázdný, ale otevřený a během pivka domlouváme s místním šéfem rafťáků, že mě hodí pro auto. Máme tedy chvilku čas na oddych, já vyrážím pro auto. Šátek druhou jízdu skrečnul, alespoň máme vyřešený převoz auta. Vody je krapet víc, ale nic zásadního, jen ty vypečené vlnky před Johanem objíždíme tentokrát oba dva uctivě zleva. Jen se shodujeme, že zítra tam určitě protáhneme Doda. V kempu už má Šátek zabydlené týpí. Lehce povečírkujeme a jdeme dospat cestu.

Ráno se sháníme po druhé posádce, která sice našla kemp, ale nenašla cestu dovnitř. Když se konečně shledáme, pobalíme a jdeme na pendl. Máme dvě auta a po informaci o stavu na Soče, že vody je tam sice málo, ale jetelná je, se rozhodujeme pro úsek Huben – Lienz a pak přesun k Lago de Predel, kde přespíme. Vody je stejně, lehce pod 40 kubíků, nasedáme stejně a příjemným překvapením je Bobuláč, který sice nemá naježděno v kajaku, ale vodu čte a fyzičku a rovnováhu má z lezení. Sice si 2x krysnul, ale zvládl se odlovit sám. Plánovaná past na Doda se nám nepodařila, zbaběle utekl doleva ve chvíli, kdy viděl, že to se mnou trošku hází, ale eskymáčka si ulovil, když si našel „lepší“ cestu v jednom stupni pod Ainetem. I na mě došlo, když jsem si hrál v bočním proudu, dali jsme si synchroeskymo s Kubou, jak kdybychom to prý měli secvičené. Až do Lienzu si užíváme pohodovou jízdu, sluníčko, pak se jen vydrápeme na vysedačku před mostem vpravo, dobalit, pro auto a po lehkém jídle vyrážíme směr nocoviště.

Po cestě řešíme jen drobnou komplikaci s Dodem, který nemá rakouskou dálniční známku a tak hledá alternativní cestu mimo, my pokračujeme po dálnici s tím, že tam na něj počkáme. To ještě netušíme, že za výjezdem z tunelu, než se chytí navigace, přejedu sjezd, což nás stojí cca 60 km 2x 2,30€ za mýto a hlavně plánovaný příjezd k jezeru za světla … Vše ale zvládáme a druhá posádka nás naviguje na nocoviště. Příjemným důvodem k večírku je sms od kamaráda, že se právě stal otcem, což nás stojí veškeré zásoby alkoholu, co si vezeme. K party se přidává i jeden Belgičan na cestě na Ukrajinu a partička českých holek, co se právě vrací ze Slovinska.

Ráno rychle balíme a vyrážíme směr Bovec – Infocentrum koupit permity. Zpátky pod pevnost, nasedačku na Koritnici, přependlujeme auto na vysedačku ke slalomce, kam se ještě jednou vracíme, protože permity samozřejmě zůstaly v druhém autě, naštěstí si Dodo vzpomněl a zeptal se mě na ně už po 10km… Sestup dolu k vodě s kajakem na rameni je na rozehřátí tak akorát, Kuba si ho dává ještě jednou, nalehko, kvůli zapomenutému permitu za stěračem – poučení pro příště: co je potřeba mít na vodě je lepší vzít na vodu s sebou a rozdat až tam. Koritnice má hodně málo vody, je to trošku materiálovka, ale i tak je moc pěkná, jen je třeba hledat vodu. Legrace přichází v peřeji před soutokem, kde nám krysnul Bobuláč, ale je to šikula, zase se odlovil sám. Bohužel jsme si nikdo nepamatovali, že následující úsek je tak šeredně dlouhej volej a za nízké vody, dokonce i vodopád Boka sotva teče … No co, fyzická příprava vzhůru do Srpenice a Trnova.

Vody je méně, průjezdy jsou jasné. Projíždíme až na vysedačku nad slalomkou jen s jedním eskymákem s úsměvem na tvářích. Perličkou na závěr je vykoupání guida jednoho raftu, co na nás stále poštvával svou posádku za křiku „Attack! Spritzen!“, což jsme jim samozřejmě nebojácně vraceli zpátky. Na večer se ubytujeme v české části kempu Polovnik v Bovci, když už máme platit, tak alespoň našim a jdeme do města, zmrzlina, pivko, večeře, ale včerejší večírek a dnešní pádlování si vybírá svou daň a zaleháme celkem brzy. Jen stihneme domluvit plán na neděli – Otona.

Ráno vyřídíme kemp, pobalíme, přeptáme se na stav, který je cca 13 kbíků, dostaneme upozornění na sifon v levé části vstupu do Otony a vyrážíme. Nasedačka opět není zadarmo, sestup pěkných pár výškových metrů, rychle chápeme, proč se v kempu usmívali, že až to uvidíme, tak si ji dvakrát nedáme …

Některé peřeje nejsou úplně jasné, tak si občas vystupuji, abych se podíval, ale nic extra záludného nás nečeká. Bohužel hned ve druhé udělá Šátek chybu, nechá se sebrat bočním proudem a díky špatnému náklonu tam padá. Pod hladinou ještě dostává od kamenu direkt do brady, což ho stojí rozseklý ret a bohužel i asi 2 zuby. Ale obtížnost se postupně snižuje a tohle byla jediná nepříjemnost, co jsme cestou měli, ale jen nás to utvrdilo v tom, že lékárna do lodi prostě patří a moje měla premiéru. Když uvidíme Napoleonův most, náš výlet bohužel končí.

Rychle pro auta, ještě zastávka v Bovci na zmrzlinu, něco malého k jídlu a pro suvenýry. Pak už jen cesta domů s průtahy kolem Salzburgu, kde se na silnici hromadí auta směřující do německa, protože Němci se vrací domů a ještě si k tomu stihli obnovit kontroly na hranicích …

Celkem najeto:1750km
Kemp Ainet 12€/osobu a noc
Kemp Bovec 9€/osobu a noc
Permit Soča 2,5€/kajak a den

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: