HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jarní Jizera

Jarní Jizera

[b]Milé HYDRO[/b], děkuji ti za článek [url=http://www.hydromagazin.cz/clanek/646″]„Odvaha přenést“[/url], který vyšel kdysi v HYDROmagazínu ([redir=http://www.hydromagazin.cz/clanek/55-hydro-209-bezpecne-na-vodu/ newwindow]2/2009[/redir], pozn. red.). Už od zimy jsem se tenkrát obával, že přijde jaro a začne tát. Za dlouhých zimních večerů, kdy jsem se u televize nacpával bůčkem a zavlažoval pivem jsem dumal nad tím, jak a na co se na první jarní vodě budu vymlouvat.

Stavba mi už asi nepomůže, narození dcery taky ne, říkal jsem si, zatím co mě kamarádi lákali na běžky. Tiše jsem se radoval u dortíku a vymlouval na prasklý rám u kola, když mě kamarádi lákali na zimní vyjížďku. Když už mi došly výmluvy, musel jsem začít dělat zimní přípravu v bazénu. Na eskymování se mi sice nechtělo, ale pohled na roštěnky v bikinkách stojí za chvilku přemáhání a dobře vychlazené pivko a pečené kolínko v hospodě dá hravě zapomenout na trapné pokusy o eskymáka. Zatímco jsem takto přes zimu zvyšoval svoji hmotnost, nečekaně začalo jaro a s ním i obávaný velikonoční víkend. Moje výmluvy na to, že jsem solární jezdec my nevyšly, a dokonce ani průhledný pokus stanovit termín odjezdu z Prahy až na sobotních krásných 17:00, tedy odjet „až stoupne voda“, nevyšel. Seděl jsem doma u večeře (svíčková s dvaceti) a přemítal na co se vymluvím, abych nemusel pádlovat, když tu se mi dostalo do ruky HYDRO. Se zájmem jsem si prostudoval Fantomasův článek a okamžitě se podle něj zařídil.

V sobotu jsme vyrazili. Jak už jsem říkal odjezd v 17:00 mi nevyšel. Vyjeli jsme už v poledne. Ve tři odpoledne jsme tak dorazili do nejvýše položené stále osídlené osady v Čechách a začali odvazovat. Marně jsem kamarádům vysvětloval že je zima (25°C ve stínu), marně jsem poukazoval na sněhová pole a nedostatek vody v řece. Dokonce i můj poslední pokus o výmluvu totiž to, že svezu auto, byl odmítnut.

Proti zapadajícímu slunci byla voda krásná. Celá se leskla jako ze zlata a přes zamlžená skla brýlí jsem jen matně tušil správnou cestu. Postupně se propadajíc v naší skupince na konec jsem začínal zpytovat svědomí (jaro se zeptalo co jsem dělal v zimě) a přemýšlel, jak kamarády ukecat, že už nemůžu dál. Na moje pokusy poukázat na krásy krajiny a na pěkná pikniková místa na břehu mi bylo řečeno obligátní [i]„nekecej a pádluj“[/i].

Co se dalo dělat, brodit se po kolena ve sněhu se mi nechtělo, takže jsem pádloval dál. Naštěstí jsem nezapomněl na návod v HYDRU. Na prvním vhodném místě jsem po několika eskymácích (tak aby se neřeklo, že bez boje) šikovně vyhnil. Konečně jsem si odpočinul. Než mi kamarádi odchytli loď, trvalo jim to sotva 20 minut, jsem se dokázal vydýchat a po půlhodinovém odpočinku jsem nakonec oblíbenou řeku dojel. Ani jsem už nemusel předstírat trapné pokusy o sjetí Cutisinu, kde vyhnili další dva moji kamarádi a se vzpřímenou hlavou jsem jej mohl přenést.

Ještě jednou tedy, HYDRO, děkuji za cenné praktické rady.

S pozdravem Vašík

Zkušenosti čtenářů

rostak

Vasiku, moc rad bych si s Tebou zas nekdy vyjel zaprenaset 🙂

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: