HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jarní tání na Lomnici

Jarní tání na Lomnici

Tak konečně! Zase po dlouhé době ladovská zima i u nás v nížinách. Sleduji svou malou dceru, jak si užívá na bobech, jakou má radost ze sněhu a jsem rád, že neví, jak se těším, až to všechno začne tát a koryta řek se konečně naplní. Jako tenkrát, v roce 2011, když mi naše domovská Lomnice se Skalicí dala varování.

Bylo to 13. ledna a už několikátý rok za sebou přišla po Vánocích obleva. Sněhu nebylo až tak mnoho, ale trochu do toho zapršelo a na vodočtech se začínalo zelenat. Už od pondělí jsem byl jak na trní a ve středu jsem jel obhlédnout terén. Raději bych si dal Skalici, ale ta vždycky roztává později, takže jsem ve Varvažově zjistil, že tam ještě můžeme jezdit na bruslích. Ale Lomnice v Ostrovcích už tekla, sice nad ledem, ale do zítřka to roztaje.

Lomnice kousek před soutokem se SkalicíLomnice kousek před soutokem se Skalicí

Obvolávám kamarády, ale přece jenom nízké teploty v kombinaci s pracovním nasazením udělaly své, a tak pojedeme zase osamoceni jen Jenda a já. Má to výhody, víme, co od sebe můžeme čekat, naše krátké lodě naházíme do dodávky a nemusíme nic navazovat. A ještě máme řidiče, díky Bóžo!

Oblékání na sněhu má vždycky své kouzlo, a když okolo vede silnice, je o zpestření postaráno. Vodní stav byl ucházející, 7 kubíků po dvou měsících abstinence bylo tak akorát. Ta radost být zase na tekoucí vodě! Vymetali jsme každý vracáček, posurfovali si na každé druhé vlnce a jen trochu nadávali na zmrzlé ruce. Jez, nebo spíš stupínek, na ř.k. 5,8 jsem sklouznul při levém břehu, protože váleček pod ním už nevypadal úplně přátelsky. Nebojácný Jenda se rozjel prostředkem a postavil G-Ride na zadek, udělal piruetku a chvilku to vypadalo na slušnou rodeovou vložku, ale nakonec se mu přece jen povedlo vypádlovat. No, taky má ve válci naježděno víc než po řece.

Pohled proti proudu od Sedláčkovy stezkyPohled proti proudu od Sedláčkovy stezky

Když jsme se blížili k lávce na Sedláčkově stezce, čekal nás nejtěžší úsek plavby, kaskádka dlouhá asi 200 metrů, ale za tohohle stavu jen pohodová WW 2. Pak už jen dojet k vysedačce a máme to. Vysedání je těsně před soutokem se Skalicí na začátku vzdutí VD Orlík. Na konci zimy bývá přehrada často upuštěná, aby pobrala všechnu vodu ze Šumavy a Brd. Koukáme za zatáčku a říkáme si: „Sakra, to by šlo.“ Tenhle úsek patří mezi moje nejoblíbenější, párkrát jsme tam vychytali hodně velký stav a bývají tam parádní vlny. Vzhledem k tomu, že Skalice moc netekla, dalo se čekat spíš kličkování mezi kameny. Ale každý metr na vodě potěší, takže: „Jedem!“

První zatáčka, paráda. Druhá zatáčka, paráda. Třetí zatáčka a na obzoru už bylo vidět vzdutí – a spousta ledu. „Musíme ke břehu!“ bleskne mi hlavou a mávám na Jendu, aby si dal pozor a začínáme hledat místo na vysednutí. Hmm, jenže jak vysednout, když jsou všude na břehu kry až do výše tří metrů? Suneme se podél břehu a zkoušíme na některou vylézt, ale nejde to. Buď to strašně klouže nebo se to strašně hýbe. Ledová bariéra se pomalu blíží a mně začíná být docela horko. S každým ujetým metrem jsou kry vyšší a vyšší, ale taky silnější, a tak konečně na jednu vylézáme. Jenže jak nahoru na břeh? Proč to mokrý hydro tak strašně klouže? A proč ta voda najednou tak divně šustí?

Ledochod na SkaliciLedochod na Skalici

Otočím se a vidím, jak v řece pluje, nebo se spíš valí ledochod. Kusy ker, led, větve, bordel, všechno se to valí jak nějaký těsto korytem, voda stoupá a naše kra se začíná chvět.

Už vůbec nevím, jakým zázrakem se nám povedlo vyšplhat nahoru. Jen vím, že jsem si celou dobu říkal, že jestli do toho spadnu, tak už mě nikdy nikdo nenajde.

Když jsme se vrátili k brodu u soutoku, byl řidič evidentně rád, že nás vidí. Prý najednou slyšel praskání a rachot a po Skalici se řítilo něco jako blesková povodeň. Voda stoupla během chvilky o metr nahoru a pak zase trochu klesla, což bylo i poznat na ohoblovaném břehu a stromech okolo řeky. A pak stále stoupala, takže jsme si ji druhý den dali za krásných 55 kubíků. Led už byl pryč, vody mnohem víc, ale břehy jsme si zatraceně hlídali.

Vypadá to, že letos se zase po dlouhé době zadaří a bude mráz i sníh. A když budeme hodní, dočkáme si i oblevy. Určitě na Lomnici vyrazím zase jako na první roztátou říčku, ale už budu opatrný, abych měl kde vystoupit. Jak si dát ale pozor na přívalovou ledovlnu, to netuším.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: