Mnoho lidí sní o tom, že se naučí jezdit na lodi. Mnoho se jich ale bojí, takže si bohužel nakonec svůj sen nikdy nesplní. Vyzpovídali jsme proto zkušeného instruktora Jurdu z kajakářské akademie Boofit a Hiko Whitewater kempů, jak to vidí se začátky na vodě on a poprosili jsme ho také o pár rad a tipů, který by zájemcům o pádlování mohly být užitečné.
Jak ses dostal k pádlování a proč u něj lidé podle tebe zůstávají?
V první třídě na základce jsem přišel do vodácko-turistického oddílu v Praze v Libni. Tam jsem začal jezdit na pramici, kánoi, raftu a později i kajaku. V oddíle to bylo kromě zážitků z vody a společných výletů hlavně o kámoších. Ostatně o těch to je dodnes a zároveň je to za mě to nejdůležitější – mít kolem sebe dobrou partu, které věřím, se kterou je mi fajn a můžu s nimi dělat to, co mě baví nejvíc.
Když za tebou přijde úplný začátečník, co ho na vodě nejvíc překvapí?
Největší překvapení bývá, že to není tak jednoduché, jak to vypadá. Jen jízda rovně na klidné vodě zabere hodinu zkoušení a leckdo se u toho stihne vykoupat. Později ale přijdou na to, že to není jen fyzická aktivita, ale že si u pádlování člověk také krásně vyčistí hlavu.
Myslíš si, že je pádlování sport pro každého?
Pádlovat může myslím úplně kdokoliv. Jen je to o tom vybrat si správnou disciplínu a dát tomu čas. Někoho baví divoká voda, jiný si užije pádlování na moři nebo jezeře. Od kajaku přes kánoi až po paddleboard nebo packraft máme hromadu možností a je to o tom si vybrat tu svoji. Pokud se bojím vody nebo neumím úplně dobře plavat, začátky mohou být složitější, ale nejsou to nezdolatelné překážky.
Jaké jsou nejlepší cesty, jak s pádlováním začít?
Základem je najít někoho, kdo mi vodácký sport ukáže včetně rizik, na která je potřeba si dát pozor. Může to být vodácká škola, vodácký oddíl, pádlující kamarádi. Samouci jsou na vodě také, ale rozhodně bych to neviděl, jako ideální start. Kromě toho bych nikdy neměl pádlovat sám.
Co musí člověk umět, než poprvé sedne do kajaku?
Za základní podmínku považuji schopnost plavat, třeba i ve vestě. Nemusím umět uplavat 50 m pod půl minuty, ale udržet se na hladině a dostat se ke břehu se bude hodit. Na začátku pádlování by si měl také každý vyzkoušet po překlopení z lodi vylézt, bez toho bych se nepouštěl dál.
Potřebuje mít nějakou fyzičku nebo sportovní zkušenosti?
Dobrá fyzička i zkušenosti z jiných sportů jsou výhoda, ale ne podmínka. Kdo má sílu, velký rozsah pohybu a pevný střed těla, bývá v tréninku šikovnější a progres je rychlejší. Obecně se hodí, když jste zkoušeli jiné sporty spojené se stabilitou a přenosem váhy, například cyklistika, lyžování, bruslení, ale třeba i tanec se mohou zdát jako vzdálené aktivity, ale bývají dobrou průpravou pro pádlování.
Jaké vybavení je pro úplného začátečníka nutné a co naopak není potřeba řešit hned?
Do začátku stačí mít kraťasy a triko nebo plavky. Zbytek si půjčím. Z prvního vybavení bych řešil bezpečnostní prvky jako je helma, vesta a boty. Naopak pádla a lodě doporučuji prozkoušet, abych zjistil, s čím se mi dobře jezdí, s čím mě to baví a co je mi pohodlné.
Kolik dnes stojí začít s pádlováním, pokud člověk nechce hned nakupovat vlastní vybavení?
Kompletní vybavení si můžete půjčit za 300 až 400 Kč na trénink. V rámci prvního pádlování si materiál zároveň vyzkoušíte, osaháte a postupně můžete začít budovat svoji výbavu. Já osobně mám nejlepší zkušenosti s českou značkou HIKO.
Je lepší začít na klidné vodě, na kanále nebo na řece?
Klidná voda by měla být základ. Naučíte se tam perfektně ovládat loď. Pak se můžete posunout do proudu. Pokud něco vynecháte na začátku, doběhne vás to na řece nebo v kanále.
Jaké obavy slýcháš od lidí nejčastěji?
Hodně lidí se bojí, že se nedostane z lodi, když se převrátí, proto je potřeba si to vyzkoušet. Po první hodině ježdění může leckdo propadnout pocitu, že je to hrozně náročná disciplína a že se to nenaučí. Ze zkušenosti ale vím, že kdo byl trpělivý, pravidelně trénoval a nevzdal to, „vypádloval“ se a užívá si řeky beze strachu.
Existuje nějaká věková hranice, kdy je na začátek příliš brzy nebo příliš pozdě?
Tohle je těžká otázka a není na ni univerzální odpověď. Děti cca od 4 let jsou schopné koordinovat dobře pohyby rukou a už se tam dá mluvit o pádlování. Horní hranice není o věku, ale o zdraví. Dokud to klouby dovolí, tak směle do toho. Se zvyšujícím se věkem bude nejspíš klesat náročnost vody, kterou si dokážu bezpečně užít. Na tom ale není nic špatného. Když už je divoká voda moc divoká, můžu se přesunout na jezera, moře nebo lehčí řeky.
Co bývá největší překážkou, která lidem brání začít?
Strach z neznáma. Kdo sebere odvahu a poprvé nasedne, ten většinou odchází nadšený a se zdravým respektem k vodě.
Když to tedy shrneme. Jak by podle tebe měl vypadat úplně první den začátečníka na vodě?
Měl bych jít s někým, kdo mi vše ukáže, vysvětlí a pomůže mi s prvními záběry, abych si nezačal budovat zlozvyky a zároveň dodržel zásady bezpečného pohybu na vodě. Na břehu si sednu do kajaku a zjistím, jak si vše nastavit, jak správně sedět a jak z lodi vylézt. Když umím držet pádlo, zvládnu základní záběr a umím v případě převrácení loď bezpečně opustit, můžu vyrazit. Základem je udržení stability a následná jízda rovně. Pokud umím jet rovně a zatáčet do stran na klidné vodě, mám za sebou první zásadní krok.
Český výrobce vodáckého vybavení HIKO myslí na začátečníky a podporuje je. Proto úzce spolupracuje s Hiko Whitewater kempy i vodáckou školou Boofit.
