Keňa pro holky? Užili jsme si to všichni!

Cesta

Odlétáme z Vídně. Qatar Airways nepatří mezi nejlevnější dopravce, ale jejich postoj k zavazadlům to víc než vynahradí. Suma sumárum: 4 lidi, 6 lodí, vak s pádly a několik duffle bagů není žádný problém. V Nairobi se nám podaří projít imigračním a Matějovi dokonce propašovat dron. Vyzvedne nás domluvený odvoz a po dvou hodinách v autě se ocitneme v našem base campu jménem Savage Wildreness. Uvědomujeme si, že od výjezdu z domova až sem to trvalo 24 hodin, což na pádlování na rovníku není vůbec špatný čas.

První řeky okolo Savage Wilderness

Savage Wildreness je raftová a outdoorová společnost vlastněná a provozovaná kajakáři, kteří zároveň objevili všechny řeky v Keni. Navíc sídlí na vysedačce řeky Tana, na níž provozují komerční rafting. U oběda potkáváme švýcarskou skupinu, která už místní řeky pár dní brázdí. Zvou nás, ať se přidáme na odpolední jízdu. Raftovací WW IV na rozjetí, to bude pohoda. Tana má barvu kakaa, průtok asi 50 kubíků a hned v prvních peřejích několik slušných válců a boofů.

Když přijedeme k vodopádu, čekám nějaký menší skok, ale stojím na hraně naprosto čistého sedm metrů vysokého poletu. Luxus! Na vysedačce nás čeká recepce s chlazeným pivkem a bazén. Myslím, že to tady nějak zvládnem.

První dny jezdíme řeky v dojezdové vzdálenosti kempu. Máme štěstí na vodu, takže si to náležitě užíváme. Obtížnost si vybere každý, ale i lehčí řeky hodnotíme tak, že se nikdo nenudí, a vždy se najdou svižnější peřeje pro náročnější. Mně utkvěla v hlavě řeka Mathuoya. Je to odlehlé, ale široké údolí plné přehledných bouldergarden peřejí. Úsek je dlouhý 7 km, celý má obtížnost WW IV s jedinou přenáškou velké peřeje, která by asi šla jet, ale největší problém je neprostupné křoví znemožňující prohlížení.

Trip na východ

Náš guide Mufasa Mike je se Švýcary ve východní oblasti země a doporučuje nám vyrazit taky. Čtyřhodinová cesta, kde asfalt postupně přešel v bahno a brody řek, nás dovede k řece Mara, a jsme opět uchváceni. Kontinuální peřeje, které bych přirovnal k lesní soutěže na Ötzu, akorát že voda má 20 °C. Úsek je dlouhý zhruba 6 km. Za hodinu a půl bez odpočinku jsme dole. Wow, tak tohle si dáme znova, a určitě víckrát! Podobných úseků je v okolí několik, i když tenhle byl za mě rozhodně nejlepší.

Highlightem je potom řeka Kathita. Mike nám říká, že udělali její prvosjezd teprve dva dny zpátky a stojí to za to. Hned na nasedačce najdeme mohutný a naprosto čistý 12m vodopád. Žasneme, že taková věc byla doteď neobjevená. V půlce řeky nás čeká ještě další skok, sice menší, ale s technickým nájezdem. Ten si všichni užíváme a několikrát vynášíme. Podle popisu by zbytek řeky měl být max WW III, ale u několika peřejí celkem valíme oči a náležitě si je užíváme. Například když řeka tvoří ostrov a levé rameno jsou čtyři poctivé, ale naprosto čisté válce těsně za sebou. Nebo třímetrový boof, který má šikmou hranu širokou snad 100 metrů. Byla celkem sranda se proti zapadajícímu slunci zorientovat v tak širokém korytě a netrefit šutry v dopadu.

Nyamindi River

Po návratu do Savage nás Honza láká na řeku Nyamindi, kde udělali prvosjezd před pár roky s partičkou Senders, a prý je to ta nejlepší řeka v Keni. Charakter je naprosto odlišný od všeho, co jsme zatím jeli. Člověk nasedá uprostřed džungle na potok s průzračnou vodou. Po pár zatáčkách se řeka sevře do soutěsky, kde vás čeká několik skoků a technických boofů. Prostě nádhera. Když se objeví civilizace a máte pocit, že to nejtěžší skončilo, přijde pravý opak. Vypadá to takhle: první válec bych se nebál přirovnat k Championskilleru na Wellerbrücke, jenže pouhé dva metry po dopadu číhá další velký válec. Následuje 15 metrů „dlouhá“ laguna na zklidnění a naprosto čistý vodopád vysoký osm metrů. Vypadá to nádherně a těžce. Z naší partičky se po delším váhání odváží jen Honza a Matěj. Honzík to samozřejmě propálí na své ZET Ninja naprosto profesorsky. Matěj už do prvního válce nakontruje, ve druhém zvedá, ale jak má s jeho štěstím ve zvyku, nic se mu nestane, ušklíbne se na nás a míří si to do posledního vodopádu. Naštěstí pro mě se dá nasednout i v laguně nad dropem, takže si můžu ten polet užít taky. Z takového místa chce mít fotku zkrátka každý.

Výživný poslední den

Naše pádlování v tomhle tropickém ráji jsme nemohli zakončit lépe. Dopoledne si sjedeme náš „homerun“ na Taně, ale za největší vody, jakou jsme tu za celou dobu měli, a v početné partičce se Švýcary i místními. A odpoledne se vydáme ještě na jeden nesjetý vodopád. Je vysoký 16 metrů, úzký, ale naprosto čistý. Honza jede jako první a za ním Dominic a Luki, já jsem rád, že se můžu zúčastnit alespoň jako fotograf, a opět žasnu, co všechno Keňa pro pádlery skrývá. A že ještě není zdaleka vše objeveno!

Před odletem stihneme ještě Safari v Nairobi National Park, nakoupit suvenýry – tolik exotického ovoce, co nám příruční zavazadla dovolí. A můžeme se vydat zpět do evropské zimy. V letadle vstřebávám všechny zážitky a už se těším, až se do tohoto ráje božích řek, levného jídla a bezvadného počasí vydám znovu!

Pár rad na cestu
– Pádlovat se v Keni dá jen v obdobích dešťů, která jsou v listopadu a prosinci a od března do května. Jarní prý bývá silnější, což může znamenat spíš záplavy, ideální je tedy podzim.
– Jak se tam dostat? Letecky do Nairobi. My letěli s Qatar Airways a letenka nás vyšla na cca 15 000 Kč, přičemž nebyl problém s nadměrnými zavazadly. Na místě cca dvě hodiny taxi do Savage Wildreness. Je potřeba mít zvací dopis od někoho na místě a víza – ta není problém vyřídit online, stojí 30 USD.
– Doporučují se očkování na břišní tyfus, žlutou zimnici a malárii. Komáři s malárií se ale v nadmořských výškách, kde jsem se pohybovali, skoro nevyskytují a celkově nikdo z nás neměl žádné zdravotní problémy.
– Skvělý kontakt na místě je kemp Savage Wildreness. Jejich zaměstnanec Mike Bell je asi nejpovolanější člověk, co se týče kayakingu v této zemi.
– Řeky jsou od malých potoků s dropy, vysoko v horách, po bahnité vodnatky s průtoky hravě přes 100 kubíků. Obtížnostně se budete pohybovat na vodách WW III–V. Hodně záleží na aktuálních vodních stavech.
– V zemi se platí Keňskými šilinky, které se dají vybrat z bankomatů celkem bez problému v každém městě, často zaplatíte i dolary. Mobilní pokrytí s místní SIM kartou je velmi dobré.