Když jsme plánovali cestu na Altaj, Vasil nás požádal o přihlášení na závod King of Asia, jehož je každoročně organizátorem. Našla jsem si příslušný web, shlédla video z loňské akce, vyděsila se a vyplnila své údaje čistě nezávazně.
Právě jsme se vrátili z prvního vícedenního výletu na řekách Karagem a Argut do base-campu na řece Čuje. Těžko jsem vstřebávala čerstvé zážitky a cloumala se mnou euforie, že jsem ani necítila únavu. Podařilo se mi po večeři vyburcovat pár lidí a ti se mnou popojeli kousek nad kemp, odkud začíná ženská finálová trať. Po třech dnech pádlování na těžko jsem v lodi vezla akorát házečku a měla jsem pocit, že přelétávám vlny a válce. Zaplatila jsem startovné a šla spát.
Ráno probíhalo klasické ruské zdánlivé zmatkování, nicméně nakonec se přes padesát závodníků i s doprovodem setkalo asi 15 km níže po proudu, u polorozpadlého dřevěného mostu, na úseku zvaném Begemot. Tam už stálo modré šapitó s býky, z pod kterého se ozývala elektronická hudba snoubící se s ruchem elektrocentrály, a všude panovala uvolněná atmosféra. Muži měli seznam postupujících do finálového sjezdu jasný už z předchozího dne. Dnes se k nim mohli přidat i vítězové kajak-crossu a hromadného sjezdu „Chinese race“.
Na programu byl nejprve kvalifikační sjezd žen. Desítka holek se nás sešla na startu, necelých 100m nad mostem. Od minulého týdne voda dost klesla a trochu jsem podcenila první vlno-válec zvaný The Hippo. Po rychlém eskymáku jsem se vrátila do lajny a s časem dvou minut jsem byla v cíli, asi 150m pod posledním stupněm. Tam už čekal UAZ, naložil postupně všechny dopádluvší závodnice a odvezl nás zpátky na start ke druhé jízdě. Tento servis jsem vřele uvítala, neboť na mě dolehla únava z multi-daye v plné síle a při chůzi se mi podlamovaly kolena. Druhou jízdu jsem předvedla jako přes kopírák, jen o pět vteřin pomaleji. Moje jediné myšlenky byly vrátit se do kempu, sníst spoustu jídla a spát. Zpráva, že postupuji do zítřejšího finále z prvního místa, do mě ale vlila nové síly.
Mezitím probíhaly dramatické boje v kajak-crossu mužů, kdy se čtveřice se vrhaly z mostu do probublané vody. Koho si Hroch nepodržel, ten mohl pokračovat přes tři přesazené touch-bannery do cíle na zkrácené trati a diváci mohli sledovat napínavé situace až do konce. Tak hlasité kulisy umí vytvořit snad jen ruští fanoušci. Po krátké pauze se děvčata z první rozjížďky připravila ke startu z mostu. Trochu mě udivilo, že jsme se měly dotknout pouze jednoho banneru v cíli, ale aspoň pošetřím zbytky sil. V první rozjížďce jsem měla štěstí, brzy jsem vyjela z propěněné vody a s náskokem si doplula pro postup.
Následovalo semifinále malčíků a chvíli po nich jsme se šprickovaly k finálové jízdě my, děvušky. Tentokrát se mi seskok tolik nevydařil a musela jsem otáčet loď po proudu. To už přede mnou mazala pryč Luciša. V touze ji dohnat jsem se nechala chytit vracákem, opět musela otáčet zpátky do proudu a jen tak tak uhájila druhé místo. Vrátila jsem se k mostu ve chvíli, kdy o vítězi v kajak-crossu bylo rozhodnuto, ale diváci bouřlivě povzbuzovali soutěžící speciální kategorie: nafukovací panna vs. nafukovací želva. To je pouze střípek z dílny RiverZoo, za touhle partičkou vtipných a přátelských vodáků fakt stojí za to odcestovat.
Podle harmonogramu následoval Chinese race. Šla jsem okoukat strategii na start mužů a zaujal mě styl „klokan“. Na břehu se nás seřadila šestice holek a na pokyn „Go!“ jsme přiběhly k lodím. Já jsem předvedla okoukaný skok sounož do kajaku, který mě rovnou odvezl do proudu, a po nasazení špricky spěchala vstříc hroší tlamě. Ta mě tentokrát pouze trochu přibrzdila a do cíle jsem se dostala opět s pohodlným náskokem.
Druhý soutěžní den byl za námi a ten následující se odehrával ve spodní soutěsce Mažoj. Nejprve soutěžili muži v úseku od peřeje Prezidium až po Ruské klouzačky (Ruských gorok). Nás pět finalistek trpělivě čekalo nad peřejí Mališ. Při prohlídce válce jsem měla dojem, že s klesající vodou se stal méně průjezdným. Mališ se mi podařil objet, ale byla to taková bleskovka, že jsem naprala nenápadný válec od ním „na komoru“. Po rychlém eskymáku jsem opět práskla do koní vstříc dalším peřejím. Tu druhou jsem překonala podle plánu, ale v té třetí, Zajsan, jsem zapomněla kudy. Za prvním válcem jsem dostala hodiny a druhý válec objela pozadu. Měla jsem pocit, že se to všechno odehrává hrozně rychle a nevím, kde se zrovna nacházím. Vlastně to nebyla vůbec špatná lajna, jelikož jsem následně mohla pohodlně stihnout přejezd doprava a pokračovat v krasojízdě přes dva menší válce. Finišovala jsem s půlminutovým náskokem před druhou Lucišou Hollou ze Slovenska. Třetí v pořadí se umístila Ruska Alla Sidorova. V mužích všechna tři místa na bedně brali Rusové.
Po vyhlášení vítězů následovala večeře, místní kuchtičky vykouzlily v obrovském hrnci na ohni tradiční plov, a po té se strhla mohutná party, zpestřená zábavnými soutěžemi. Účast na této akci byla neuvěřitelným zážitkem, na který se dlouho vzpomíná, a to nejen z hlediska kulturního, ale i díky povaze lidí, kteří se tu sešli už popáté. Více se o historii závodu O královskou korunu Asie můžete dočíst na webu pořadatele.
Autoři fotografií: Kuba Suchý a Yulia Davydova
