Články o klimatických změnách a definitivních koncích světa do 50 let na nás vyskakují z každého rohu. O tom, co je pravda a co ne, ať si každý udělá názor sám. Je ovšem pravdou, že poslední července nebyly v klasické destinaci – Norsku, na vodu zrovna ideální. Právě proto jsme se rozhodli v tomto termínu vyrazit na Island – ostrov v Atlantském oceánu s celoročně vysokými srážkami, největšími ledovci v Evropě a hlavně spoustou skvělých i neobjevených řek.
Během plánování a získávání informací jsme byli stabilně ujišťováni, že letenky jsou moc drahé a lodě nám stejně nevezmou. V červenci noční teplota nepřesahuje 5 °C a sněžení není žádné překvapení. K tomu charakter řek je zejména big drop-pool-big drop, takže po jarním „rozeskákání“ na pětimetrovém Tauglu jsme si byli hodně jistí, jak to tam budeme posílat.
Ale k samotnému pádlování na Islandu. Většina řek teče z centrální vrchoviny na sever, kde také najdete největší počet ledovcových řek, které mají vodu od června do září. Na jihu a východě Islandu naleznete řeky, které mají vodu pouze ze sněhu, pro ně je nejlepší sezóna od půlky května do půlky července. Na západě, okolo hlavního města – Reykjavíku, se nachází pouze malé kopce a je zde i mírnější klima, proto taje sníh brzy a sezóna je zde od března do května.
Pokud jste milovníky tzv. park and huck vodopádů všech výšek a tvarů, jste na Islandu na správném místě. Výběr je velký a pokud vám nestačí klasiky, které se nachází podél okružní dálnice okolo ostrova, vyjeďte jednou z F-Roads proti proudu potoka a sjeďte si svůj vlastní prvosjezd.
Naší první zastávkou okružní cesty byl Faxifoss, 20 metrů široký a šest metrů vysoký učebnicový vodopád s mnoha lajnami. Nejkrásnější je úplně pravá s jasnou hranou a kolmým skokem. Určitě doporučuji dát zde několik koleček a zkusit všechny průjezdy, nebo vyzkoušet nějaký ten freewheel.
Pokud pokračujete dále, nesmíte minout 12metrový Þjófafoss, ve kterém podle legendy topili zloděje a myslím, že to vypovídá o mnohém – pečlivá záchrana je na místě.
My ovšem vyrazili na řeku Fossá, konkrétně na úsek bezprostředně nad Háifossem (2. nejvyšším vodopádem na Islandu). Vyznačuje se velkými slajdy, které se nic nezadají s těmi v Kalifornii. Ovšem za naší vody se tam bohužel dalo spíš jezdit na kole.
Třetí zastavení byl highlight našeho zájezdu, pouze jednou sjetý 12metrový Axlarfoss. Už jen cesta k němu je zážitek, ovšem stojí za to. Vodopád má naprosto čistou hranu a také dopad a celé okolí dropu vypadá skvěle. Má to však hned dva zádrhele – vodopád se nachází v hlubokém, nepřístupném kaňonu a neteče jím moc vody, takže dopadnutí na plocho a následná skoro nemožná záchrana značily naprosto ideální podmínky pro to, abych jel první. Naštěstí všechno dopadlo dobře a my si mohli spokojeně zajuchat ve vracáku pod vodopádem. Soutěsku, která následuje, nedoporučuji sjíždět, nachází se zde WW V skoky s velmi silnými válci!
Po cestě okolo Islandu nesmí chybět zastávka na jezeře Jökulsárlón. Obrovské ledové bloky plovoucí okolo vás, průzračně azurová barva vody a k tomu překvapení tuleni na břehu, to je zážitek na celý život.
Jedinou pořádnou řekou, kterou jsme jeli, byla Eyvindará, což je městský homerun na východě Islandu. Má dvě sekce oddělené WW V peřejí, což jsou vlastně tři skoky těsně za sebou s velkými válci. Horní úsek nad touto peřejí bych nejlépe přirovnal k Lammeru, krásná úzká soutěska s malými skoky (WW IV). Spodní úsek je pak na vypádlování, ale i zde se dá parádně vyblbnout s chytáním vracáků (WW III).
Na závěr naší cesty jsme nemohli vynechat nejslavnější Goðafoss (Vodopád bohů). Přes 30 metrů široký vodopád ve tvaru podkovy. V levé straně 12 metrů vysoký, v pravém ramenu osm. Doporučuji před každým splutím vybírat peníze do kloboučku, protože zde se určitě stanete největší atrakcí pro asijské turisty. Fixa na podpisy se bude hodit taky. Vodopádem teče hodně vody, takže dopad je jak do peřin a zároveň netvoří jeskyně ani nepřekonatelné vývařiště, takže je naprosto ideální jako první vyšší vodopád. Výše proti proudu se nachází neméně slavný 20metrový Aldeyjarfoss, níže zase také jetelný Ullarfoss (15 m).
Tolik tedy z Islandu. Na závěr ještě dobrá zpráva – ČSA celoročně létá do Keflavíku z Prahy a za skvělé ceny. Potraviny v supermarketech jsou rozhodně levnější než v Norsku a s počasím jsme měli velké štěstí, péřovku jsem nevybalil ani jednou.
