Někdy se nová řeka, a v tomto případě rovnou možná prvosjezd, nachází takříkajíc co by kamenem dohodil a zbytek doběhl. Trochu zvědavosti a štěstí je ale potřeba také. I přes četné dotazy na řadu kajakářů nevíme přesně, zda to před námi už někdo jel. Víme ale jistě, že pár lidí už to v merku mělo, a taky víme, že spodní úsek řeky už sjetý je. Každopádně to není tak podstatné. Podstatné je, že máme další řeku do norského itineráře, a ne ledajakou.
Potok Asbjørnsåe zná asi úplně každý vodák, který kdy kempoval na řece Ulvåa. Vlévá se totiž jako fotogenický vodopád Kohlerfossen zprava právě do Ulvy. Naproti vodopádu, ve vracáku u levého břehu, je místní umyvárna pro hydrem vyvoněné kajakáře. Pokud se ale nemyješ (samozřejmě naprosto výjimečně), stejně bych doporučil se tam jít podívat. S trochou štěstí totiž můžeš šmírovat kajakářky, které se myjí hodně pravidelně. Tohle by nakonec mohlo být to nejzajímavější sdělení celého článku. Dál není třeba číst. Nebo je? Pokud tě, stejně jako mě, zajímá víc voda, a tedy co je nad nádherným vodopádem, pokračuj ve čtení!
Nejdřív jsem strávil pár hodin na Google Earth prozkoumáváním satelitních snímků. Den na to jsem se vydal plný očekávání na suchý průzkum. Dojel jsem do vesničky Rånå na velké parkoviště a odtud už to nešlo jinak než pěkně po svých. Za deset minut jsem došel k řece a hlavně k prvnímu dropu. Ten mě jasně přesvědčil, že stojí za to jít se podívat, co je výš.
Nějakou dobu vedla pěšina přímo podél řeky. Brzy se ale vzdálila tak, že bych z ní neviděl nic. Razil jsem si tedy cestu norskou houštinou plnou mechů a bláta po pravém břehu řeky. Každých 100 metrů jsem se nadchnul při pohledu na nějaký drop nebo slide a to mě hnalo výš a výš. Nakonec jsem vyšel z lesa na náhorní plošinu, kde Asbjørnsåe sbírá vodu ze strmých slidů a tam jsem si řekl: „Tady bych kdyžtak nasedal.“ No a za pár dní se tak skutečně stalo.
S Vorym jsme vytvořili velký průzkumný team o počtu dvou členů. Na parkovišti nám Terka ještě připravila obložený chleba s vajíčkem na svačinu a popřála hodně zdaru. Vory sice hlásá, že ženský na vodu nepatří, ale svačina mu později moc chutnala. Po pětikilometrové procházce jsme došli na vytipovanou nasedačku.
Náš (prvo)sjezd jsme začali na velkém slidu, který vytéká přímo z náhorní plošiny. Šel jsem do toho první. Nasedl jsem si na pravém rameni větvícího se slajdu. To mě navedlo do hlavního proudu a na poslední autoboofovací kicker před velkým bazénem.
Praktické informace
Řeka Asbjørnsåe, region Innlandet, Norsko
Reinheimen nasjonalpark
Z Osla 419 km, z Prahy 1 912,2 km
Tady jsme zaparkovali auto.
Na tomto místě je náš nasedací slide.
Tohle je obrovský slide Medvědí prd*l.
Na tomto místě je referenční a poslední drop.
Asi po 100 metrech dvojkové šutrovačky přiteče potok zprava. Tam se řeka znovu sklopí a utíká dál 200 metrů dlouhým slidem, na který brzy navazuje sekvence čtyř dropů. Vracáky bys tady spočítal na prstech jedné ruky, a proto je dobré vědět, ve kterém z nich chceš zastavit, a taky to udělat.
Po této pasáži se pravý břeh postaví do kolmé skalní stěny a řeka tvoří esovitou zatáčku. Za ní už je vidět horizont největší peřeje celého úseku.
Nebudu dlouho napínat. Je to obří slide, naprosto fantastickej „urychlovač částic“, ale čistej! Pojmenoval bych ho jako Bear Ass Foss. Asbjørnsåe je asi (dle mých velmi bohatých lingvistických znalostí) skládanka ze slov Ass a Bjorn a to přece může znamenat jedině „Medvědí pr*el“.
Další dva kiláky řeka teče otevřeným údolím a peřeje jsou ve stylu boulder garden – super fun class IV steep creeking – takže slalom mezi kameny a vůbec nic zákeřného. Loketní chrániče by se ale v některých místech mohly hodit.
Kamenité koryto potom mění charakter a zařezává se hlouběji do nízké technické soutěsky, ve které se všechno dá prohlédnout a případně i přenést. Pro zájemce o tento potok bych v této části řeky vypíchnul dvě místa, která je určitě vhodné prohlédnout a odjistit. Prvním je asi metr široký a šest metrů dlouhý „šoufek“, pod nímž je probublaný vývar s kapsou vpravo, která nebyla z pravého břehu při scoutování vidět! Mně se v téhle peřeji moje promyšlená lajna nepovedla, boof jsem totálně promáchnul a šel přes zadek. Naštěstí tedy mimo kapsu.
Druhým místem je pětimetrový slajdopád jako přenesený z jedené klasické řeky v Piemontu. Tam házečka na břehu taky nebude od věci – dopad je do ploché probublané laguny bez vracáků – prostě skoro jako známá Zkumavka na Egue.
Na vysedačku je to z „Piemont dropu“ příjemná WW IV slidovitého charakteru s několika dropy, kde jsme prohlíželi za každou hranou, kam nebylo vidět. Neberte to ale tak, že je to read and run. Minimálně ne na první jízdu, protože z kopce to trochu (víc) je. Tady byla i jedna peřej – drop do slajdu, na které jsme si přenesli po levé straně úvodní skok, protože to vypadalo na dopad na kámen, a přes další slidy jsme dojeli k dropu, který je na úseku poslední. A je zajímavý tím, že padá pod převisy (jako balkony) z obou stran, které se nad dopadem přibližují natolik, že se tam dá řeka skoro přeskočit suchou nohou.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Tento poslední drop bych zároveň použil jako referenční místo – je nejblíže (cca 10 minut chůze) od parkoviště v Rånå. Stojí za to k němu ze všeho nejdřív dojít a zhodnotit vodní stav. Pokud se ti „podmínka“ líbí a vidíš lajnu, kterou bys vysmahl, můžeš se vrátit k autu, dát svačinu, hodit si kajak na rameno a vyrazit po svých s úsměvem nahoru.
A to je vše. Těším se na second run. Až to bude mít člověk najetý, bude to hodně super fun.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
Pecka!