Tato rakouská řeka je v povědomí snad všech českých vodáků. Její křišťálově čistá voda zelené barvy mě inspirovala k tomu, abych jí přezdíval smaragdová řeka. Poprvé jsem si ji sjel v roce 1992 na raftu a o dva roky později na pálavě. Pak dlouho nic. Na kajaku jsem na ní poprvé pádloval v roce 2010. Od té doby sem jezdíme s partou kamarádů několikrát ročně od brzkého jara až do pozdního podzimu. Nikdy jsme tu nepádlovali v zimě. To se však první den letošního roku změnilo.
Kolem Vánoc poslal kamarád Luďa do naší kajakářské skupiny výzvu, že by nebylo špatné zajet si na Nový rok na otočku na Salzu, protože dlouhodobá předpověď slibovala přes den až plus 13°C. Časem se předpověď ustálila na plus 7°C přes den, což je teplota, při které jsme Salzu už několikrát jeli. Tak do toho jdu. Jak lépe zahájit rok než na vodě a ještě k tomu na divoké.
Vyjížděl jsem ze Zlína před šestou ráno. Byla mlha a asi -5°C. „To bude asi inverze, v Alpách bude pěkně teplo,“ říkal jsem si. Ale popravdě jsem byl docela napjatý, jak dnešní zájezd dopadne. Na hranicích s Rakouskem se strážník smál, co že to mám vlastně v úmyslu dnes podniknout, když je vše zamrzlé. Řekl jsem, že Salza zamrzlá není, tak se zase smál, popřál mi příjemnou zábavu a ani nechtěl vidět doklady.
Kolem Dunaje se teplota začala přibližovat nule a v Gamingu se dokonce přehoupla přes nulu. A je to tady, říkal jsem si. Když jsem ale přejel kopec za Gamingem, teplota klesla na -7°C a už to tak zůstalo. Podle domluvy jsem čekal na Luďu „u Maďara“ a říkal si, že je pořád dost zima. Obloha byla bez mráčků a slunce osvěcovalo okolní kopce. Ve stínu v údolí řeky však bylo i trochu sněhu, který neměl v úmyslu tát. Během čekání jsem se podíval na předpověď počasí a viděl, že Wildalpen i Palfau mají dnes mít jarní teploty. Přístroje na místě však hlásily teploty mínusové a vzhledem k tomu, že už bylo jedenáct, výrazné oteplení se čekat nedalo. Po chvíli jsem zjistil, že Luďa čeká na schodech. Vrátil jsem se pro něho a pokračovali jsme do Wildalpenu nad vodárnu, kde jsme se připravili k vyplutí. Bylo pořád -6°C.
Dali jsme si trochu vnitřního zahřívání, oblékli se do vodáckého a vlezli do lodí. Obvykle si na pádlování pytlíky nebrávám, ale dnes jsem si je vzal, a dobře jsem udělal. V teplém spodním prádle a suchém obleku jsme si vytvořili moc pěkný tepelný komfort. Jediné, na co mi bylo ke konci plavby trochu zima, byly prsty u nohou.
Jeli jsme hodně na pohodu, hráli si v každém vracáku a obdivovali krásu zimní řeky. Na kamenech a stromech kolem vody byla krásná, huňatá námraza. Na kamenech v řece, na které cákala voda, se tvořily malé rampouchy. Ve Wildalpenu nainstalovali nový vodočet. Ten starý vzala zářijová povodeň. Ukazoval 125 cm, takže hravá letní voda. Pomalu jsme se nechali unášet smaragdovou řekou, zastavovali, fotili, natáčeli a časem jsme zjistili, že je čím dál složitější se k záznamovým zařízením dostat. Na zipu kapsy záchranné vesty, kde jsem měl telefon, se ze stříkající vody pomalu vytvářel led a kapsa nešla rozepnout. Voda, která nám cákala na helmy, namrzala a z okrajů helmy nám rostly malé rampouchy. Voda nám namrzala i na bundách a každý náš pohyb provázelo křupání. I přesto nám bylo pořád krásně teplo.
Na Lassingu jsme si dali menší přestávku a pak už to dojeli až na schody. Pod skákacím mostem se na skále vytvořily obří rampouchy, které bylo třeba vyfotit. Rozlámal jsem tedy led na zipu od kapsy, kde jsem měl telefon. Luďa rozlámal led na šprajdě, vytáhl svůj telefon z lodi a taky fotil, fakt to stálo za to. Na surfovací vlně nad malou soutěskou jsme si zaskotačili, bez potíží jsme se naskládali do maturitního vracáku a ještě jsme si přesurfovali vlnu z vracáku na začátku malé soutěsky na druhou stranu. Pak už jsme se jen nechali unášet na vlnách až ke schodům. Byli jsme na vodě čtyři hodiny a bylo to super.
Udělali jsme si posledních pár fotek a potom se vyšplhali nahoru k autu. Tady bylo třeba se převléct do suchého oblečení. Ale vysvlékat se z hydra v lednu je jiné než v jiných ročních obdobích. Hydro je totiž zmrzlé a na některých místech je na něm souvislá vrstva ledu. Takže například provléct záchranný popruh na vestě přezkou nejde bez toho, aniž by ho člověk nejdřív zbavil ledu, což není jen tak. Zamrzlý zip od kapsy na vestě jde zbavit ledu docela snadno, ale hlavní zip od vesty se zbavuje ledu špatně. V mém případě bylo třeba jej polít Luďovým horkým čajem. To jsou ty případy, kdy je dobré mít připraveného kamaráda. V případě, že by kamarád připravený nebyl, musel by improvizovat. A jakou teplou tekutinu vyprodukuje kamarád jen tak, z vlastních tělesných zásob, aby byla dostatečně teplá a rozpustila led? Pravda, i čerstvá krev by mohla posloužit, ale mít vestu od krve není nic moc. Zbytek už šel snadno.
Sbalili jsme se a jeli pro moje auto do Wildalpenu. Co by to však bylo za splouvání, kdyby nebylo zakončeno koupelí. Ano, i v lednu se dá ponořit do ledové vody, přestože člověk není žádný otužilec. Nazývám tento svůj rituál milování s řekou a nenechal jsem si ho ujít ani tentokrát.
Smaragdová řeka vždycky předčí očekávání těch, kdo ji milují.
Zamilován do řeky
mám rád její doteky
v pokušení nesmělém
chci být jejím andělem
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
