O tuzemském zimním pádlování aneb jak nechytit klíště

O tuzemském zimním pádlování aneb jak nechytit klíště

Co jsem si koupil nové běžky, tak nebyl sníh (až do teď) a tak si říkám nevadí, dá se pádlovat. Je to vlastně super, protože zimní sporty jsou pouze zoufalým pokusem něčím pádlování nahradit.

Vltavské přehrady vypouštějící spodní teplou vodu, vydrží bez ledu i okolo -10o C, pokud to netrvá moc dlouho. Oproti letní pádlovačce v Čechách je třeba o trochu víc plánovat. Důležité je správné vybavení, nepádlovat sám a schopnost rychle rozdělat oheň. Po mnoha pokusech s různými podpalovači se mi nejvíce osvědčila suchá březová kůra s tenkými klacíky v lodním pytli. Tím se oheň rychle nastartuje.

Oblečení:
Základ je teplo od nohou. Vlněné tenké ponožky, tenké neoprenové ponožky a neoprenové mukluky. I přes toto obutí je výhodné nastupovat a vystupovat suchou nohou! Funkční spodky, suché kalhoty s vyšším pasem. Dlouhé funkční triko, dlouhé bavlněné triko, tenčí vlněný svetr, kajakářská bunda. Na hlavu kulicha dle vlastní úvahy.

Velice důležité také je, čím zahřát prstíky. Řešením je carbonové pádlo (žerď nestudí jako u duralová) a pádlovací pytlíky. Pytlíky musí být neoprénové, bez teplých vložek, které drží vodu. V tomto vybavení je mi i v mrazu okolo -7oC po pár minutách příjemné teplo a nevadí, že z pádlovacích pytlíků visí několikacentimetrové rampouchy. Důležitá je těsná neoprenová šprajda. S tímto vybavením je jednodenní výlet pohoda. Největší utrpení je zmrzlými prstíky přivazovat kajak na auto, ale tady pomůžou i obyčejné pracovní rukavice za dvacku.

Vyrazit v zimě na den je ale opravdu škoda. Takový zimní Orlík je mnohem přívětivější než letní. Voda nemá svoji špenátovou barvu, díky snížené hladině se vynoří velké množství pláží, kde se dá pohodlně nastoupit (letos to platí dvojnásob), zmizí téměř všichni rybáři, takže se nemusí slalomovat mezi vlasci a lodní provoz je nulový. V části Orlíku nad Zvíkovem mě opakovaně napadá, zda-li má cenu hnát se v létě do Norska k polárnímu kruhu, když tady je to tak podobné.

Vyrážíme rozvážně okolo 10-11 hod dopoledne. Vylézt z kajaku znamená velkou ztrátu tepla. Pokud se nejedná o krátkou čůr pauzu, ale třeba o svačinu, je třeba ihned rozdělat oheň. Lepší je zvolna pádlovat bez pauzy a nejpozději hodinu před západem slunce vylézt z vody a zakempovat. Orlík k tomu přímo vybízí, je tu mnoho prázdných a upravených plácků ve svahu, kde rybáři tráví léto. Nevýhodou těchto plácků je vybrané dřevo. Lepší je najít díky pokleslé hladině obnaženou pláž. V těchto místech bývá dřeva dost.

Vylezu z kajaku a ihned se pustím do tahání dřeva. Až když oheň bezpečně hoří, začnu s převlékáním a stavbou stanu. Oheň je lepší rozdělat u vysokého břehu, od kterého se teplo odráží zpět. V prostoru mezi ohněm a břehem je teplo jak v obýváku. Nezbytná je dobrá nafukovací karimatka a jeden zimní nebo 3 letní spacáky. Oheň hoří, zásoba dřeva je dostatečná, stan stojí. Teď je třeba u ohně usušit boty a pytlíky.

Když je usušená výbava je čas na konzumaci buřtů s červeným vínem, užívání si nadpozemského klidu, hvězdné oblohy a diskuzi o nesmrtelnosti chrousta. Ale na čem sedět? Já to řeším US bavlněným loďákem, do kterého strčím spacák.

Pozor! Pokud řádně mrzne, přestává fungovat plynový vařič plněný běžným, 3 sezónním plynem. Pokud stanujete v zátoce a mráz je tužší, může ráno nastat nepříjemné překvapení a tím je zamrzlá hladina. Kajakem se dá led rozlámat. Prorazím v ledu několikametrový kanál, rozjedu se a najedu na led. Ten se prolomí. Couvnu a znovu a znovu najíždím na led a vytvářím si cestu do hlavního řečiště. V něm je hladina volná. Někdy příroda zradí a po příjezdu k vodě je Orlík zamrzlý. S ohledem na nadmořskou výšku je naděje na Slapech a pokud to nejde ani tady tak jistotou jsou Štěchovice, ty jsme ještě zamrzlé neviděl.

Tak pěkné zimní pádlování!

Zkušenosti čtenářů

grauwolf

takovej krásnej zážitek a zůstal zde viset bez komentářů, to je škoda, patrně většině při čtení omrzly prsty, ale kdo to poznal, ten už přes leto skoro nejezdí….

Václav

Není to moc zálesácké, ale já jsem si zvykl na zimní výpravy tahat naštípané třísky z pěkně vysušeného domácího dřeva zabalené do novin. Tradicionalisti se asi osypávají hrůzou, ale považuji to za výrazně praktičtější, než si posilovat svoje ego suchého roští v beznadějně mokrém lese… Koneckonců mezi českými indiány se traduje historka, jak do naší kotliny jednou zavítal čistokrevný americký rudokožec, kterému hoši předváděli zapalování posvátného ohně křesadlem a troudem. Vinnetou se na ně chvíli díval a pak se zeptal, proč to normálně nezapálejí zapalovačem ….. 🙂 A jinak souhlasím s autorem, že zimní pádling (a čundry vůbec) mají nesrovnatelně větší kouzlo, než ty letní….

Václav

Oprava: „posilovat svoje ego HLEDÁNÍM suchého roští“atd.atd. tam má být. Koneckonců třetí komentář si tenhle článek opravdu zaslouží… 🙂

Chobotnice

Jo, má to nesporně svoje kouzlo. To ticho, ta uklidňující samota… Akorát teda v zimě ani na přehradu nejedu bez plovačky. Ne že by to v tý kose vytrhla, v zimě se prostě krysit nesmí… Ještě přesněji – na chladný období, v kterym pádluju po přehradách rád jsem si koupil PLOVACÍ BUNDU. Jachtařskou, že se to nepere plovačka s teplou bundou. Ale normálně to má certifikát a vztlak 50N. Akorát se v tom nedá pořádně pádlovat při teplotě přes cca 5°C, moc hic… A díky Václave za připomenutí, že si mám zejtra přihodit do lodě trochu přezový kůry. A taky pár třísek z tý lodi na podpal. (Tedy odřezků z výroby)

Václav L.

Chobotnice, oproti tobě a autorovi článku už jsem spíše čundrák-teoretik (když pominu epizodní loňské mrazivé tábořené v týpí), postel je holt postel. Ale i jednodenní zimní plavby nebo výlety s ohýnkem na zahřátí či opečení buřtů mají své obrovské kouzlo. Ještě mě napadá, že ty máš navíc zálesáckou výhodu, protože v případě opravdické nouze můžeš zpopelnit svoji kánoi, kdežto plast z kajaku hoří blbě…

Chobotnice

Dokud nedojde na lámání chleba, tak nevim, jestli bych radši nezmrznul, než spálit tu loď. Navíc u nás, kde bývá civilizace na dosah. (Krom okolo přehrad, tam bývá v zimě k první obydlené chýšce až překvapivě daleko) Navíc epoxid strašně smrdí a sklo blbě chytá, čili snadno spálit by šly borty, šprajc a lavička. Ještě s tim sháněnich chrastí – vzpomínám na zlatokopeckou akci před lety takhle v lednu, údolíčko, dříví dost i suchý, pila taky, ale sekera ne a byly tam jen suchý silný akáty. Z dálky jsem pak táh malou smrkovou soušku na rozdělání vohně. Mezitim jsem cejtil, jak mi přimrzaj rukavice k pile, teplota padala k -20°C. Ale akát, když se roztopí, tak hřeje jak uhlí.

Střelec

Diskuse mi připoměla jednu extrémě vymrzlou Vánoční Sázavu (2001, 2002?). Vody bylo dost, teklo to, ale řádně přituhlo a voda před očima krystalizovala na pádlech i lodích. Roxton tehdy pořídil fungl novýho Travellera a Sázavu spíš skutálel než sjel. Na společný fotce z Pikovic je hezky tuhej – tehdy jsem konečně viděl, jak vypadá zmrzlej úsměv na rtu. Doslova. Pikantnější to bylo o to, že Roxton tehdy něměl suchý hadry – předpokládal, že zatopí v autě a za jízdy domů uschne. Jen dostat ho z plovačky znamenalo oloupat čtyřcentimetrovou vrstvu sbsolutně čirýho ledu, aby šly rozepnout přezky. Pálavu jsem taky loupal z ledu, aby šla nějak vypustit, zvukový efekt odledování připomínal vjezd kamiónu do obchodu s křišťálem skrz výlohu…

Had

K ty vestě .Z vlastni zkušenosti vím že hřeje jak sucha tak mokra a je pak jeden rad ze ji viz Plavba vítězného února kde byl po cestě otevrenej vinej sklípek a něčeho byl moc 🙁 a melo i svy nasledky a foukal pekelnej vitr ustrelila mi spicka tak to rovnam na přes ruku fouklo znova a byl sem tam .Asi 3km pred Ústim tam uz je to pěkně široký tak sem si s lodi zacubickoval takovejch 150m ke břehu a jak jsem byl rád že tu vestu mám:)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: