Šrí Lanka neboli Cejlon je ostrov na jižním cípu Indie. Panuje zde po celý rok příjemné, tropické klima a většina turistů sem míří na dlouhé pláže a za příjemnou teplotou Indického oceánu nebo také za vyjížďkami na slonech.
Já jsem měl Šrí Lanku na seznamu již dlouho a tiše záviděl u surfařských fotek na facebookových zdech mých kamarádů. Sem tam někdo přidal i nějakou fotkou z výletu do džungle. Na mnohých obrázcích jsem také viděl vcelku vysoké kopečky. A skutečně, v centrální části ostrova se nachází pohoří s nejvyšším vrcholem Pidurutalagala, který sahá ještě 923 metrů nad vrcholek naší Sněžky. Kde jsou hory a zeleno, budou také řeky! Spolu se surf spoty na jihu se mi tento ostrov zamlouval čím dál víc.
Šrí Lanku se mi povedlo navštívit v prosinci, což údajně není nejsilnější měsíc na déšť, ale se štěstím měla hlavní řeka Kelani, tekoucí v oblasti Kitulgala, dostatek vody pro zábavné pádlování a po krátkých intenzivních deštích nastoupaly i její přítoky.
Ale zpět na začátek. Potřeboval jsem udělat nějaké hezké fotky z pláže, a proto jsem se hned ráno vypravil z letiště taxíkem k pobřeží. Cena byla lidová a taxikář mě ochotně vysadil u malého palmového háje, kde jsem se jal v příšerném vedru nafukovat svůj board. Během pár minut jsem byl obklopen dětmi z okolí i místními rybáři. Chlapci ochotně pomáhali s pumpováním mého TAMBA a po krátkém focení mne pozval jeden z rybářů na čaj a pokec v indické angličtině.
Blížilo se poledne a já věděl, že do hor k řece, kde jsem měl sraz s Kevem, je to při nejlepším čtyři hodiny cesty. Objednal jsem opět Uber, který potvrdil příjezd řidiče a opět byl za lidovou cenu.
Po 4,5 hodinách často velmi adrenalinové jízdy jsme se dostali cca 300 m od kempu, kde jsem měl s Kevem sraz. Cesta dál už byla vhodná tak pro pár oslů nebo malý tank a můj řidič mne zde předal do tuktuku majitele kempu. Nevěřil jsem, že to vozítko zvládne projet, ale to jsem se šeredně pletl. Během pár minut jsme byli v kempu na břehu řeky Kelani.
Kevin mne uvítal s pivem v ruce a hned mi ukazoval naše působiště. Šlo o několik dvoupatrových chatek zasazených mezi stromy. V každém patře byl na podlaze stan pro dvě osoby, ten můj měl díru v bočnici parádně opravenou tesa páskou, takže otravný hmyz měl smůlu.
Stmívalo se až celkem pozdě, a tak jsme s Kevem vyrazili na kratší úsek řeky. Domluvili jsme si odvoz tuktukem za jedno euro, přibrali jsme místního kajakáře Charlese a vyrazili.
Kelani je řeka, na které jako jediné na Šrí Lance fungují raftové agentury a je jednou z mála, která má zábavné peřeje, relativně čistou vodu a hlavně je bez krokodýlů. Ujeli jsme jen nějaké dva kilometry a už jsme byli u našeho kempu, takže padlo rozhodnutí, že budeme pokračovat ještě kus dál. Vystoupili jsme těsně nad mohutnou peřejí, kterou raději přenášejí i místní kajakáři. Cesta byla sotva 100 metrů od nás, ale dostat se tam bujnou džunglí nebyl jednoduchý úkol. Když se nám to konečně povedlo a čekali jsme na tuktuk, všiml jsem si zvláštní žížaly, která se až moc tulila k mému lýtku. Když jsem se jí konečně zbavil, zjistil jsem, že je to pijavice. Později jsem našel různě po těle ještě asi pět jejích kamarádek. Jak mi ale Kev vysvětlil, není se čeho obávat, pijavice jsou čisté a často se přece používají v lékařství.
Příjemně unaveni jsme se dostavili akorát k večeři. Bylo grilované kuře, spousty zeleniny, salát a další dobroty. K tomu velké pivo za 1 euro, co víc si přát. Usínal jsem šťasten mezi korunami stromů za zvuků všudypřítomného hmyzu a těšil se na další den.
Díky jetlagu jsem vstával poměrně brzy a Kev už byl také na nohou. Dali jsme si rychlé kafe a vyrazili na předsnídaňové splutí jednoho z přítoků Kelani. S velkou radostí se s námi vydal i majitel našeho kempu, který je nadšený raftař. Jeho SUP schopnosti nebyly valné, ale učil se vcelku rychle, a když se bál, prostě si klekl.
Po výtečné snídani jsme se vydali na delší, ale relativně klidný úsek s cílem u našeho kempu. Nasedá se u velkého silničního mostu, který si zahrál ve filmu Most přes řeku Kwai. Pod ním je také jedna z těžších peřejí na Kelani, ale přehrada ještě neroztočila své turbíny, a tak jsme viděli jen holé skály.
„Musíte si počkat na odpoledne, to elektrárna pustí vodu,“ říkal místňák, který se k nám přidal. A skutečně, odpolední úsek měl bezmála 10 km a bylo na něm několik krásných peřejí, včetně té pod mostem. První pokus nedopadl nejlépe a všichni tři jsme ji proplavali, ale na druhý den pouštěla přehrada ještě více vody, já si našel tu správnou lajnu a stal se tak údajně prvním SUP pádlerem, který ji projel celou ve stoje. Nechci se chlubit, ale lajna se mi skutečně povedla!
Na Kelani jsme strávili krásné tři dny a byl čas vyrazit zpátky na letiště. Charles, ano ten místní kajakář, se nabídl, že mne tam vezme svým tuktukem. S obtížemi jsem se naskládal i se třemi boardy do malého vozítka a vydali jsme se směr Colombo. Jízda byl pravý cestovatelský zážitek! V půli cesty jsme poobědvali a v podvečer už jsem se hádal na letištní přepážce o nadváze mých zavazadel.
Šrí Lanka mne nadchla krásnou přírodou, sympatickými lidmi, dobrou kuchyní a peřejnatou Kelani, která je tak teplá, že jsem ze svých Hiko šortek po první jízdě vyřízl i ten milimetrový neopren, protože bych se uvařil.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
