V pátek večer hledám na parkovišti u plzeňské olympie kajaky na střeše. Jeden kajak přidáme a valíme směr Francie. Cesta končí nečekaně brzy, a to na Rozvadově, kdy nám začíná zlobit auto a svítí ošklivá kontrolka. Každý voláme svému automechanikovi a každý má jinou radu. Zkoušíme všechny, ale nakonec stejně musíme 3 hodiny čekat na pana opraváře, který se v pátek v noci vykopal zřejmě jen díky tomu, že Márty umí znamenitě řvát do telefonu. Ze samého čekání jsme holt museli vypít většinu alkoholu.
První zastávku si děláme v Německu a jedeme Loisach. Tuto řeku asi blíže není třeba představovat. ,,Krásná technická“. Ivoš konstatuje, že je fakt málo vody a poznává to prý podle támdletěch kamenů, který normálně bejvaj pod vodou. Teď by se na nich dalo stanovat. Stejně si ale první vodu užíváme, pár holčiček nám zvedá, ale na rozpádlování ideální.
Přijde nám škoda opouštět Francii tak brzo, proto ráno jedeme znovu Isere, tentokrát bez horního úseku. Voda spadla o dost čísel a obtížnost též hodně klesla, proto střední pasáž jedou krásně i holčičky. Přesouváme se blíže k domovu a cestou nám padne do oka řeka Chesan, kde má být více pasáží, nejdříve WW II – III, poté III – IV a pak opět II – III. Koryto je ale extrémně suché, minimální voda pro sjízdnost je 5 kubíků, my jsme to zhodnotili tak na 3 maximálně. Přesto jsme se ale rozhodli najít nasedačku, kam nás nakonec musel dovést mladý švarný francouz ve svém jeepu z 2. světové války. Budili jsme tak ještě větší pozornost a byli jsme tomu rádi. V úseku kaňonu, který měl být za WW III – IV se cachtali místní domorodci, takže jsme auta s loděma zaparkovali co nejdál, aby se nám nesmáli, a jali jsme se cachtat s nima, kromě Fány a Typíka, kteří si řeku prošli jako kaňoning. Poté konstatovali, že jsou tam mraky zúžených míst a sifonů, a že by to teda na kajaku jet nechtěli. Bylo to ideální, studený a pohodový zakončení dovolené.
text: Kristina Jiroušková
Pekny,koukam ze bylo veselo:-)pristi rok jedu s vama tak mi kouknete rict:-)!Had