Po Štětínském zálivu do moře

Dvoudílný článek z této akce je k přečtení na raft.cz.

Z části jsem tak mohl ochutnat, co plavba na severu Polska obnáší. Štětínský záliv (687 km²) jsem přeplul na šířku podél jeho východní strany a vítr a vlny si pak užil i na řece Dziwně. Musím říct, že mě ta velká plocha natolik okouzlila, že jsem si řekl, že ji zkusím přeplout na délku a po řece Pennestrom doplout do moře.

Přes Kostřín nad Odrou, Štětín a Police (rodiště 3-násobného pokořitele Atlantiku na kajaku Aleksandra Doby) jsem se dostal do Trzebieze.

Malé městečko na jiho-východním konci Štětínského zálivu je pro začátek plavby ideální. Má malý obchod, restauraci a několik hospod. V parčíku u přístavu se dá nerušeně si ulevit. Ověřil jsem před vyplutím asi 10x.

Podle předpovědi má být počasí tak akorát. Mírný vítr o síle do 3 bf a bez deště. Vyplouvám kolem 14 hodin, jakmile přešla drobná průtrž mračen a vítr o síle menšího hurikánu se uklidnil.

Pluju non-stop západním směrem do 17:45 a abych si to zkrátil, jedu nejkratší cestou. Letos jsem totiž svou výstroj vylepšil o půllitrovou PET lahev od Nestea s širokým uzávěrem, která mi umožňuje navštěvovat břeh jen u jiných příležitostí. Po další přeháňce se trochu protáhnu na nehostinném pobřeží a pokračuji do půl sedmé. U Miroszewa vidím malou hezkou pláž, tak přistanu a jdu ji prozkoumat. Na ceduli vidím velkými písmeny, že je zakázáno se koupat, stanovat, rozdělávat ohně a hlučet (jedná se o chráněné území). Chci to už otočit, ale pak vylezu na drobný násep a vidím asi 20 stanů, 5 ohňů a klasickou polskou party v kempu. Ten den jsem pochopil, že slovo „zabronione“ (zakázáno) v polštině nemá žádný význam, jedná se pouze o výplň ve větě. Tato teorie se mi potvrdila druhý den ráno, kdy přijíždí kontrola z Mořského úřadu ve Štětíně, poklepou kladivem na ceduli, aby dobře držela a v klidu sledují koupající se děti a lidi lezoucí ze stanů.

Ten den jsem upádloval asi 15 km.

Druhý den (neděle) mne čeká plavba napříč zálivem. Jsem v jeho nejužším místě a je to cca 8 km.

Vlny jdou mírně šikmo zprava, pouze jedna mne trochu rozhodí, ale v pořádku doplouvám na druhou stranu v místě, kde je vykopaný umělý Piastowski kanál, po kterém plují velké a ještě větší lodě do Svinoústí a dále do moře. Po krátké přestávce u stožáru vyplněné hovorem s náhodnými kolemjdoucími (Poláci jsou úžasně komunikativní a člověk se s nimi nikdy nenudí) pokračuji dále směrem na západ. Dopluji do první vesnice Kaminki za hranicí s Německem a všimnu si, že je voda trochu čistší (hm, jak to ti Němci dělají, to fakt nevím).

Po krátké svačině pokračuji za téměř úplného bezvětří na západ. Pak se vlny zvednou, foukají mi mírně do zad, a tak zkouším surfovat. Doplouvám až k malému přístavu u města Dargen. Ten je tak hezký, že si říkám, že tady zkusím přenocovat. Obcházím přístav, ale nikde nikdo. Telefon na Haffenmeistera nikde, zato všude plot a kamera, asi aby se do něj nikdo nedostal.

Pak připlouvají 2 lodě, kterým se snažím poskytnout nevyžádanou pomoc s přistáním. Jelikož jsem nikdy nepřivazoval, myslím, že má pomoc je spíše přítěží. Při té příležitosti se snažím osondovat, zdali bych tam nemohl přespat. První loď je názorově neutrální, zato v druhé je velmi sympatická dvojice důchodců, se kterou se domlouváme, že jsem vlastně přistál nouzově, a proto mám nárok na přenocování. Když se navíc ukáže, že žádný Haffenmeister neexistuje, vím, že mě čeká naprosto úžasné a klidné nocování na posekaném trávníku v krásném přístavu, kde jsem jenom já.

Ten den jsem urazil 28 km.

V pondělí snídám v prázdném přístavu s krásným výhledem na nekonečnou vodní plochu a říkám si, že tohle je jeden z mých nejhezčích dní na vodě.

Po asi 12 km s mírným protivětrem zamířím do malého zálivu na velkém zálivu a pluji k městu Usedom. Je to moc hezké městečko s ospalou atmosférou a hezkým přístavem, kde kolem 13 hod. přistávám. Po rychlém nákupu objevuji sympatickou pekárnu s posezením, kde dobíjí energii můj telefon i já.

Kolem půl páté vyplouvám dál. V Usedom zálivu jdou proti mně krátké rychlé vlny, nahoře s bílou pěnou. Po opětovném vplutí znovu do Štětínského zálivu zjišťuji, že vlny jdou z východu a tudíž zezadu, zatímco vítr fouká ze severu. Zkouším znovu surfovat. Jakmile ucítím, že mi vlna začíná zvedat záď lodi, snažím se rychlými záběry co nejdéle na ní udržet. Jakmile se vlna překlopí, držím už jen směr a rovnováhu. Surfování je na vlnách přicházejících zezadu to nejlepší. Ideální na surfování jsou vlny, které jsou větší (ale ne zase moc) a jsou dále od sebe. Když ale nejsou dostatečně velké nebo jdou brzy za sebou, je plavba po vlnách spíše trápení. Člověk nevidí, jak vlna jde, takže často zabírá, když je zrovna nad vodou a vlna ho jen pohoupe.

Po asi 8 km doplouvám do vyústění Štětínského zálivu do řeky Strom u vesničky Kamp. Ta je známá také svou technickou památkou – torzem vlakového výtahu v délce 300 m postaveného v roce 1933 nad vyústěním zálivu do řeky. Výtah zvedal koleje do výšky cca 50 metrů, aby mohly podplouvat velké lodě. V roce 1945 byl při náletech zničen a od té doby je jen památkou.

Po levé straně je nádherný kemp, který Němci nazývají Wasserwanderrastplatz. Těším se, že tam potkám spoustu kajakářů a dalších turistů. Ukáže se ale, že vodním turistou se v Německu rozumí ten, který jezdí na jachtičce a ještě k tomu s motorem.

Kráse kempu to ale nic neubírá, nocleh za 10 Euro stojí za to. Kupodivu mi chutná i pivo, které mi správce doporučuje. Je hořké a takové aby člověk v Německu pohledal. Večer se bavím s místními rybáři. Dozvídám se, že pro ryby se stává Štětínský záliv moc teplý a ty chycené do sítě přes noc leknou.

Ten den: 23,5 cm.

V úterý mne čeká už plavba pro řece Strom resp. Peenestrom. Je to vedle řeky Dziwny a Swiny třetí tok, který odvádí vody řeky Odry do Baltského moře.

Přestože Strom znamená v překladu proud, moc se mi to nezdá. Mám pocit, že oproti zálivu žádnou velkou změnu necítím, takže každý kilometr je potřeba si zasloužit.  Je to už pořádný tok, v rozlivech má až 3 km, pokud započítám i přilehlý záliv Achterwasser, tak až 12 km. To je dost na to, aby se mohl vítr pořádně rozběhnout a vyrobit slušné vlny.

Dopoledne potkávám jediného turistu na vodě, který nemá motor. Chvíli s ním závodím, a tak do města Lassan přijíždím po 20 km poměrně grogy. Je to opět pěkné město a přístav, naštěstí i s funkční sámoškou. Po obědě na dřevěných kládách v centru města vyplouvám. Zdá se mi, že vítr docela fouká, musím si kšiltovku otočit dozadu, aby mi ji vítr nevzal. Po vyplutí z přístavu vítr ještě zesiluje. Fouká ze severu, vlny jdou ze severovýchodu. Jsou to největší vlny, které jsem zatím zažil. Nahoře mají čepičku a musím si hlídat každou z nich. Snažím se dostat do závětří kopce na protější straně. Vidím jachtičky se staženými plachtami, které se v závětří schovávají před větrem. Po cca 1,5 hod. tvrdé práce jsem na druhé straně. Jakmile k jachtám dojedu, zjišťuji, že se asi nebojí větru, ale že se posádky prostě koupou. Jak je dobrým místním zvykem, ženy na loďkách jsou nahoře bez. Trošku provokativně jim vždy mávám a sleduji, jak se jim do mávání zpět moc nechce (ale nakonec, jak velí povinnost mořeplavce, odpovědět prostě musí).

Dávám si 30 min. pauzu a pak zase vyplouvám. Stojí přede mnou snadný úkol, pokračovat rovně a pravostranného zálivu Krumminer Wiek si vůbec nevšímat. Vzhledem k tomu, že jsou velké vlny, bojím se vytáhnout telefon a zkontrolovat průběžně pozici na displeji. A tak se stane, že dopluji na samý konec zálivu do městečka Krummin. Ty velké plochy mi dělají s orientací holt problémy. Tak si tam dám alespoň kafe a usychám na podvečerním slábnoucím sluníčku. Zpátky už se splést nemůžu, plavu podél břehu a večer kolem 21 hod doplouvám do kempu v městě Wolgast.

Za 10 Euro se osprchuji, vyperu a načerno dobiju telefon.

Celkem ten den: 41 km.

Je středa, poslední den plavby. Vyplouvám v 9 hodin ráno a po 2 km míjím velkou zbrojařskou loděnici po levé straně.

Provoz na řece je slabý. Drtivá většina lodí, které mě míjí, zpomalí, takže jsem za celou dobu neměl problém. Jedinou výjimkou je projíždějící větší policejní loď. Ta zpomalení nemá v plánu a mám co dělat, abych se nezvrhl.

Před Peenemünde mám pocit, že voda teče do kopce. Fouká samozřejmě do moře, úplná rekreace to zrovna není. V přístavu Peenemünde stojí stará sovětská ponorka a pár dalších starých lodí. Pluju dál rozhodnut doplout až do ústí řeky do moře. Čekám různé nepříjemnosti a protivenství, ale tohle ne. Před výběžkem (od břehu jsem asi 100 m), je tak málo vody, že musím z lodě. V písku se ale bořím, takže znovu do lodi a odšťouchám se do větší hloubky. Po 13 hod. doplouvám ke konci vzletové dráhy bývalého letiště SS. Letiště v Peenemünde je pro vojenské fanoušky pojmem. Já si ale podrobnou prohlídku odpustím a raději se schovám před další bouřkou pod stromem. Původně jsem plánoval pokračovat podél pobřeží až do Karslhagenu, ale z obavy, co udělá bouřka s vlnami, to raději balím a vracím se do Peenemünde do přístavu. Zpětně to hodnotím jako chybu, bouřka s vlnami neudělala vůbec nic.

Ten den 21 km.

Balím se a s dvěma přestupy jsem v podvečer ve Svinoústí. Po celou dobu plavby jsem nepotkal ani jednoho komára, kterých jsem se v červenci obával. Všichni se zjevně přestěhovali do Svinoústí. Takové nálety jsem ještě nezažil. Přestože mi do odjezdu autobusu k nádraží zbývá 6 minut, stojí mi zato vyházet celý batoh a vylovit z jeho úplného dna sprej proti komárům.

Veselá scénka se opakuje ještě na hlavním nádraží při čekání na vlak do Štětína. Doslova všichni čekající tráví čas tím, že se mlátí po rukách, nohách a obličeji vším možným.

Plavba uskutečněna 10. – 14. 7. 2021
Upádlováno: 128,5 km
Plavidlo: Gumotex Safari
Výstroj: Celou plavbu jsem absolvoval v neoprenových kraťasech (do lodě mi stále teče samovylévacími otvory), takže člověk sedí neustále ve vodě a funkčním tričku s krátkým rukávem (které jsem si občas vyměnil). Několikrát se hodila i pláštěnka s kapucí. Na nohách se nejvíce osvědčily kroksy a na rukách cyklistické rukavice. Večer se hodila košile s dlouhým rukávem a tenké kalhoty.
Oddíl a sponzor: kosile24.cz