Praktické oživování, resuscitace, KPR + použití AED

Praktické oživování, resuscitace, KPR + použití AED

V návaznosti na článek Záchrana tonoucího – je dobré být připraven jsme se pokusili celou tuto problematiku přiblížit více prakticky.

Tonutí versus utonutí

V případě tonutí se jedná o stav, který je zvratný, tedy člověk může být v bezvědomí (ale nemusí), nemá již sílu plavat a proud vody ho unáší, může ho držet válec, může být v sifonu, může být zaklíněn atd. V případě utonutí se jedná již o stav, kdy došlo k selhání životních funkcí a člověk je ve stadiu klinické smrti. Většina srdečních zástav v situaci tonutí, je způsobena respirační příčinou (zástava dechu a následně zástava srdce). Umělé dýchání má stejně jako stlačování hrudníku zásadní význam pro úspěšnou resuscitaci takto postižených. Někdy se v souvislosti s resuscitací můžeme setkat se zkratkou KPR = kardiopulmonální resuscitace, která označuje tutéž činnost.

Je dobré vědět

Utonutí je častou příčinou náhodného úmrtí. Náhodní svědci hrají klíčovou úlohu během úvodních pokusů o záchranu a resuscitaci. Organizace ILCOR – International Liasion Committee on Resuscitation přezkoumala specifické prognostické ukazatele a bylo zjištěno, že potopení pod hladinu na dobu kratší než 10 minut je spojeno s velmi vysokou šancí na příznivý léčebný výsledek. Věk, dojezdová doba zdravotnické záchranné služby (ZZS), sladká nebo slaná voda, teplota vody, ani přítomnost svědků nejsou spolehlivými prediktory přežití. Ponoření do ledové vody může prodloužit časové okno pro přežití a opodstatnit tak prodloužení pátracích a záchranných činností. Postup pro základní neodkladnou resuscitaci po tonutí odráží zásadní požadavek na rychlé zmírnění hypoxie (stav, při kterém organismus nebo jeho tkáně trpí nedostatkem kyslíku). Jakékoliv kroky směřující k první pomoci musí být bezpečné zejména pro zachraňujícího. Jak už bylo řečeno – nejvýznamnějším prediktorem následného přežití je doba, kdy postižený byl ponořen pod vodou.

Hrudník stlačujeme v jeho středu (hrudní kost).
Hrudník stlačujeme v jeho středu (hrudní kost).

Pokusili jsme se prakticky shrnout do několika bodů to nejdůležitější z postupu celé resuscitace (KPR)

  1. Vaše bezpečnost (tedy bezpečnost zachraňujícího) je vaše zodpovědnost = postiženého vytahujte z vody, jen pokud je to bezpečné.
  2. Přivolejte odbornou pomoc – složky IZS! Jak na to? Řekněte, kde jste. Nic víc. Jenom adresu nebo větu o 3 slovech. Příklad: Pivovarské zahrady Krumlov; Vodácká ulice Praha; kanál Troja; kemp U veverek… pomůže třeba i číslo veřejného osvětlení, bod záchrany nebo jakýkoliv podobný údaj určující místo.
  3. Rozpoznání zástavy srdce. Položili jsme zachraňovanému ruce na hrudník – nic jiného teď neřešíme. Pokud se hrudník nezvedá během 10 vteřin, co jme mu dali šanci k „normálnímu“ nádechu (nikoliv lapavé dechy jako ryba), okamžitě zahájíme oživování.
  4. Oživování – nejdříve 5x prodechneme. Každé prodechnutí může trvat i 2 vteřiny – spíše dýcháme dlouze než krátce a silně. Tímto prodechnutím se může posunout bláto, listí, voda, cokoliv, co raněný napolykal, než jsme ho vytáhli.
  5. Stlačování hrudníku. Pokud se po prodechnutí nezačne utonulý nadechovat sám, znamená to, že pořád nedýchá. Pak je potřeba rozběhnout srdce nepřímým stlačováním na středu hrudníku. Stlačovat hrudník se budeme snažit do hloubky 5 cm, pokud někdo zvládne do 6 cm je to jedině lepší (!!!) a ideálně stlačujeme 100x za minutu (maximálně 120x za minutu – NE více, protože srdce se po každém stlačení musí znova naplnit!). Tady doporučuji si někdy pustit metronom abyste měli představu, jak rychlé to je. Když jste sami, musíte oživování vydržet do příjezdu IZS. Když je vás více, prosím – moc prosím – střídejte se po 2 minutách – zvyšujete tím naději utonulým.
  6. Další mechanismy. Jednou z věcí, která může zvýšit šanci na záchranu, je použití AED. Automatizovaný externí defibrilátor je pomůcka, která v případě fibrilace srdce (porucha rytmu) provede defibrilaci. Jen pokud budete elektrody AED lepit na mokrého vodáka, pečlivě osušte místa, kam elektrody nalepíte.

Zdroje:

Lin CY, Wang YF, Lu TH, Kawach I. Unintentional drowning mortality, by age and body of water: an analysis of 60 countries. Inj Prev 2015;21:e43-50.

Szpilman D, Webber J, Quan L, et al. Creating a drowning chain of survival. Resuscitation 2014;85:1149-52.

Vahatalo R, Lunetta P, Olkkola KT, Suominen PK. Drowning in children: Utstein style reporting and outcome. Acta Anaesthesiol Scand 2014;58:604-10.

Claesson A, Lindqvist J, Herlitz J. Cardiac arrest due to drowning–changes over time and factors of impor-tance for survival. Resuscitation 2014;85:644-8.

Dyson K, Morgans A, Bray J, Matthews B, Smith K. Drowning related out-of-hospital cardiac arrests: charac-teristics and outcomes. Resuscitation 2013;84:1114-8

Theresa M. Olasveengen, Federico Semeraro, Giuseppe Ristagno, Maaret Castren, Anthony Handley, Artem Kuzovlev, Koenraad G. Monsieurs, Violetta Raffay, Michael Smyth, Jasmeet Soar, Hildigunnur Svavarsdottir, Gavin D. Perkins. European Resuscitation Council Guidelines 2021: Basic Life Support, Resuscitation, Volume 161, 2021, Pages 98-114, https://doi.org/10.1016/j.resuscitation.2021.02.009.

Perkins GD, Travers AH, Considine J, et al. Part 3: Adult basic life support and automated external defibrillation: 2015 International Consensus on Cardiopulmonary Resuscitation and Emergency Cardiovascular Care Science With Treatment Recommendations. Resuscitation 2015

Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!

Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!

QR kód pro podporu

Zkušenosti čtenářů

Bára Nižnanská

Pardon, nedá mi to, ale tohle je opravdu špatná práce. Chápu, že za tím možná stojí odborník, který neumí psát a neumí vyhodnotit, které informace jsou pro laiky přínosné, ale zbytek redakce by to snad mohl doladit.. První dva odstavce jsou možná zajímavé, ale naprosto nepodstatné. Když vám kamarád zaplave, znalost rozdílu mezi tonutím a utonutím mu kejhák nezachrání. Dokonce ani znalost, že když vyplave do 10 minut, má daleko vyšší šanci na přežití (jaké překvapení…). A vlastní postup resuscitace – nerozumím větě „řekni jen tři slova a NIC víc!“. To by vás operátorky 155 opravdu neměly rády, tohle je hrubá obsahová chyba v článku. Stejně tak kontrola dechu – přiložením ruky na hrudník (na vestu??) je zcela špatně a neodpovídá žádným mezinárodním doporučením. Mačkání hrudníku má být do hloubky 5-6 cm, ne méně, ne méně. Dřív jsme do Hydra (ještě tehdy…) psali fotočlánky o první pomoci, resuscitace tam byla též. Pokud by byl požadavek, rádi vypomůžeme znovu. Zvažte tento článek stáhnout a upravit. Nicméně díky, že to téma otevíráte, určitě je dobré ho přinášet a upozorňovat na něj zas a znovu.

Šimon Babíček

První pomoc a bezpečnost patří k neodmyslitelně k pádlování. Všichni doufáme, že je nikdy nebudeme potřebovat, přesto je pečlivě trénujeme. Situace při záchraně na divoké vodě, v místech vzdálenných od civilizace vyžaduje pěčlivé dodržování Guidelines a přidání dalších bezpečnostních faktorů. Tento článek příliš zjednodušuje problematiku resuscitace v terénu a všem doporučuji, aby volili zdroje informací, které mají zkušenost s záchranou na divoké vodě a poskytují širší pohled na celou problematiku.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: