V oddílu jsem brán jako kmet, který toho hodně pamatuje. Při vybírání řeky na letní tábor se milostivě přihlíží k mému názoru a v posledních deseti letech jsme byli dvakrát na Slovensku – na Černém Váhu, Váhu a Oravě. Kam po letech vyrazit do zahraničí?
Hron si pamatuji pro nepříliš pěkné okolí, Dunajec je třeba spoji s další řekou a Polsko se mi nezamlouvá kvůli absenci tábořišť. Již několik let jezdíme v červnu na Dunaj, ten je ale plný přehrad a později dost široký a rychlý. Od Ekiho jsem dostal před dvěma lety tip na Regen coby řeku, kterou bychom mohli zkusit. Následující text je popisem naší cesty i návodem pro ty, kdo by se na Regen chtěli vydat. Protože to za to stojí.
Pro tábor o cca 25 dětech bylo třeba vybrat tábořiště a naplánovat cestu. Posloužila k tomu mapa od Jubermanna, podle které byly naplánovány jízdní dny, tábořiště jsme pak v červnu před táborem objeli. Není to nutné, ale neznalost prostředí mě k tomu vedla. A červnový výlet ukázal, že někdy je nutné mluvit německy, protože se prostě jinak nedomluvíte.
Jaká jsou pro řeku omezení? No, upřímně jsme nevěděli o všech, ale zpětně vzato jsme žádné neporušili. V Pullingu musí být stav vody alespoň 24 cm (zjednodušeno, počítají četnost a patnáctiminutové intervaly) a teplota vody musí být vyšší než 23 °C nejvýš ve třech hodinách v předchozím dni od poledne do půlnoci. Dobře, tady jsme to jednou porušili a neznalost zákona, respektive vyhlášky, neomlouvá. Zpětně mě trochu překvapilo, že je teplota vody poměrně vysoká, když na Schwarze Regen je přehrada a voda neodtéká z vrchu přehrady. Kdybychom jeli o den dříve, vešli bychom se do limitu. Toto omezení se týká pouze úseku do Chamerau. Na řece pak obecně platí výstup a nástup na označených místech, nerušit faunu a jezdit proudnicí, kde je nejvíc vody. A nevjíždí se do slepých ramen.
My se z Prahy dostali auty a vlakem (s přestupem v Chamu) do Blaibachu, kde je pěkné tábořiště nejen pro vodáky. Sami provozují půjčovnu a majitel umí pár slov česky. Když jsme byli na červnové obhlídce a zjistil, odkud jsme, jeho první slova byla „Keine Party!“ Asi část českého národa, který sjíždí vodu, zná…
Místo jsme si na dvě noci rezervovali a v červenci jsme měli pěkný plac, v ceně nocležného, které bylo na celé řece nejvyšší, ale bylo v něm i dřevo.
Měření vzdálenosti se nám mírně rozcházela: něco tvrdí raft.cz, trochu jiné údaje chytré hodinky. Ale ani ty se vždy neshodovaly. Do Chamu je to asi 23 km, které pěkně ubíhají – občas peřejka, řeka mírně teče a velké voleje na řece nejsou. Jezy sjízdné, jedna šlajsna kartáčová a označená. Některé partie řeky lodě mírnými oblouky proplouvají mezi velkými i menšími balvany, místy přejíždí velké množství rostlin v řece, které pěkně ukazují směr proudění vody.
Příjezd do KC Graf Luckner Club byl večerní – vyráželi jsme pozdě, cesta nám trvala přes 6 hodin, což bylo dáno naším klidným tempem i hodinovou pauzou na oběd. Celou cestu nám dělalo společnost zásobovací vozidlo, jehož řidička nám zabrala místo u jednoho ze tří ohnišť. Sice jsme byli dopředu nahlášení e-mailem, ale v exponovaných dnech může bát obsazeno cyklisty. Malý areál spravují členové klubu, každý večer se v místě schází na pivo.
Po pár dnech jsme vyrazili z Chamu směr Roding. Čekalo nás přibližně 24 km mírně tekoucí řeky. Na začátku nás překvapil jez v Chamu. Buď jsme mohli jet hlavním korytem nebo doprava odbočovala část řeky a byl na ní hezký jez, rozhodli jsme se tam tedy jet a po domluvě s místními, kteří se nás snažili odradit, že je to nebezpečné, jsme zjistili, že skutečně je to jen ten jez a pak se voda vrací zpět do hlavního koryta. Do Rodingu jsme opět dorazili až k večeru.
V Rodingu se spí na kraji městského parku, jsou zde vyznačená ohniště, po registraci jsme dostali klíč od toalet na noc a od koutku na mytí nádobí. Jedno umyvadlo na 30 ešusů není úplně dostatečné, ale popasovali jsme se s tím. Hrnce jsme holt myli na zemi.
Další štreku jsme rozdělili – jednak kvůli méně tekoucí, skoro až netekoucí vodě, jednak kvůli tomu, že v Nitennau bylo místo až v neděli, po víkendu. Cesta z Rodingu vede nejdřív městem, aby posléze řeka netekla až k jezu kilometr nad tábořištěm. Odtud naopak řeka mírně tekla, asi tak kilometr k tábořišti. Pod Wiesingem provozuje starší pár hospodu a místo k táboření – rozumně vybavené, starají se o to. Na toalety se musí přes silnici, ale tu používají jen místní a je na ní minimální provoz. Tady bychom s angličtinou rozhodně nepochodili, plynná bavorština dělala problém i těm, kteří se německy jinak domluví.
Vyrazili jsme z Regentalstrandu do Nittenau trasou dlouhou 19 km, dnes jsme potkali velké množství jezů, a i trochu deště. Jeden jez nás čekal hned na začátku a byl sjízdný hned napravo vedle mlýna. Po prvním jezu přišla dlouhá pauza a řeka jen mírně tekla, ale na konci na nás za odměnu čekaly tři jezy v krátkém sledu, všechny sjízdné – některé jsme objížděli bočním ramenem. Dnešní trasa nám trvala přibližně 7 hodin i s pauzou na oběd. Ubytovaní jsme byli na koupališti v Nittenau, kde jsme si večer opekli buřty na bůhví-jestli-legálním ohništi u řeky a šli spát.
V Nittenau jsme nezůstávali déle – absence ohniště (avšak umývárky měli pěkné) je pro náš tábor klíčová. Devítikilometrová plavba z počátku vůbec netekla, aby se pod Steflingem řeka naposledy rozproudila. Vodácky atraktivnější úsek však končí kousek pod Marienthalem, takže nějaké tři kilometry celkem. Na místě je nové místo k táboření se schránkou na zaplacení, nebyl ale problém zaplatit v budující se restauraci oproti účtence. Dostali jsem kód od umývárek, ale chodili jsme tam tak často, že je raději nechali otevřené 🙂 Na táboření pěkné místo s velkým stromem a třemi ohništi.
Naše poslední štreka vedla z Marienthalu do Ramspau a byla dlouhá přibližně 11 km, utíkala celkem rychle a stihli jsme ji i s pauzou na oběd za 4 hodiny. Pozorovali jsme malebnou krajinu a řeka byla poklidná. Jediný problém bylo najít výstupní místo – podle map se nachází mezi mostem a jezem v Ramspau na pravém břehu, tam je to ale pak velmi daleko k silnici, vrátili jsme se tedy kousek proti proudu a vystoupili před mostem na levém břehu, kde je parkoviště, sportovní areál, a i volně přístupné toalety.
Pod Ramspau už čekají voleje a vzdutí před ústím do Dunaje, to jsme si odpustili.
Regen je mírně tekoucí řeka s pasážemi volejů, která je k vodákům vlídná – najít nesjízdný jez je na řece docela těžké. Hledáte-li místo, kde vodáky téměř nepotkáte (vyjma pár atraktivních úseků, kde jezdí cestovky), určitě se tam vydejte. Hledáte podobnou řeku v Čechách? Pak asi Sázava na středním toku, akorát s dostatkem vody. Tábořiště na řece jsou, až na Nittenau jsou v podstatě prázdná a ceny srovnatelné s tábořením na Ohři nebo Otavě. A to není vůbec špatné. Jen si dejte pozor na vodočty a správné určení teploty vody na nejhornější partii řeky.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2303179158/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
