HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Red Bull Dolomitenmann 2013

Red Bull Dolomitenmann 2013

Je to už sice nějaký ten pátek co proběhl Red Bull Dolomittenmann 2013, ale věříme, že vás autentický popis závodu pohledem závodníka – kajakáře, zaujme i se zpožděním. Předesíláme, že do kajaku usedl závodník, který jezdí 25 let slalom na C1, takže to neměl úplně jednoduché.

Na jaře jsem se na nominačních závodech do reprezentace ČR do kategorie C1 nedostal. Když se to dozvěděl kamarád, se kterým občas vyrazím na kolo, hned mě zkusil, jestli bych jim nejel na Red Bull Dolomitenmann kajak. Chvíli jsem mu marně vysvětloval, že jezdím na kanoi a ne na kajaku, a že tudíž moc dobrej nebudu. Nakonec jsem ale musel souhlasit.

Jako testovací závod jsem vyzkoušel český Adrenalin Cup. Začal jsem trénovat na kajaku asi týden před závodem a hned při prvním tréninku jsem kamarádovi zlomil pádlo a zjistil, že to zas až taková legrace nebude. Druhej trénink už by lepší, zkusil jsem i eskymáka a vše proběhlo v pořádku. Závod jsem dal nakonec celkem důstojně až na povinného eskymáka, kde mi překážel jeden účastník, což mě trošku rozhodilo. Málem jsem zvednul až na třetí pokus a s dechem to v tu chvíli bylo už na hraně. Ta druhá lopatka na pádle se tam prostě plete a jak přijde krizová situace, není to sranda. Nakonec z toho bylo asi 11. místo, porazila mě jedna slečna od nás z oddílu. Na to nejsem zvyklej, ale už to nesmažu.

No nic, snažím se na vodu chodit každý den a sem tam dám trénink s Láďou Maroulem a Lukášem Kubričanem. Oba už na Dolomitenmannovi byli, tak mi předávají zkušenosti a radí, jak co nejlépe trénovat. Jezdíme výjezdy kanálem proti proudu, když je někde překážka v podobě pneumatik, které jdou přejet, jezdíme přes ně, prý se to na Dolomitenmannovi bude hodit. Po každém tréninku jsem úplně vyřízenej. Je to něco jinýho tahat tuhle 20kg těžkou herku, než se krásně vozit na našich 9kg lehkých závodních lodích.

Na Dolomitenmanna vyrážíme už ve středu večer, kluci říkají, že před sobotním závodem musíme dát alespoň dva kvalitní tréninky přímo na trati. Na místo dorážíme kolem půlnoci a jdeme rovnou spát. Už cestou jsem si všimnul, že jsou kluci ze závodu trošku nervózní, pořad řeší vylepšení lodí, pádel a další vybavení. Já zůstávám v klidu a po tom co se Lukáš ráno vrací z průzkumu trati a oznamuje, že ideální voda na trénink bude až okolo druhé hodiny, vyrážím zdolat pár místních kopců na kole.

Pokračujeme po řece až na soutok, kde se najíždí do druhé řeky, jede se kus proti proudu, pak se musí vystoupit, popoběhnout po břehu cca 150 m a tam pak čeká asi nejtěžší část slalomu. Místu se říká katarakt. Je tam postavená celkem pěkná kombinace, která jde zajet dvěma způsoby. Jeden je delší a lehčí, druhý těžší a rychlejší. Dávám to hned tím rychlejším a mám radost, že to nemusím vynášet. Po hodinovém tréninku mě z kajaku celkem bolí záda. Přeci jenom to sezení je jiné než na kánoi a člověk si po 25letech klečení za tři týdny na sezení nezvykne.

Druhý den jdu dopoledne ještě na kolo, Dolomity jsou nádherný a tak si kolo nemůžu nechat ujít. Kolem druhé hodiny jsme už ale zas na startu a jdu dát další pokus. Snažím se, aby loď dopadla víc po špičce a přistání tak bylo hladší. Tentokrát vše ok, šprajda je na místě a já se trošku uklidňuju. Cestou dolu ještě ladíme slalomovou sekci a zkoušíme výjezdy, kudy je to nejrychlejší. Katarakt dávám zas bez problému, tak snad to klapne i v závodě.

První výjezd v pohodě a dostal jsem se do závěsu dalším dvěma závodníkům. Trošku se mi pletou ve slalomové sekci, ale tam jsem doma, tak je oba předjíždím. Dorážím k těžkému výjezdu. Rozjedu to co nejvíc přímo mezi kameny a pak se rvu rukama nahoru po suchu. Celkem to šlo a už zas frčím dolů k nejdelšímu výjezdu. Všechno jde jak po másle, ale pak najedu blbou stopu a předjíždí mě závodník, kterého jsem před chvílí zajel. Jsem naštvanej a dojíždím k místu, kde se to dá zkrátit výjezdem mezi šutry, ale při tréninku mi to nešlo. Ale jak jsem nazlobenej, rozjíždím to, co to jde, a musím to dát. Bylo to na hraně, ale jsem nahoře a beru zpátky svoji pozici, protože kolega to objíždí. Teď už jen dofrčet dolů. Jedu na vlně nějakého závodníka, kterého jsem dojel a šetřím se i ve výjezdu na katarakt. Trošku jsem si vorazil a dávám ho hned v přeběhu. Teď už jen pár branek na těžší vodě, vyběhnout na břeh a jsem v cíli. Poslední kombinace v pohodě a předjíždím ještě jednu loď. Výběh na břeh a plác cyklistovi. Lehám, jsem totálně hotovej, obě předloktí jak kámen. Nemůžu nic.

Závod ve mně zanechává silnej zážitek a už přemýšlím nad příštím ročníkem.

text: Honza Mašek

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: