Řeku Bashkaus s její soutěskou Kniha legend asi není třeba představovat. A pokud je, doporučíme vám poslední vydání HYDRA, kde se dočtete o co se jedná. V letošním létě se na tuto legendární řeku vypravila další česká výprava, která ji, po loňském úspěšném sjezdu Honzy „Zajíce“ Láska a jeho party, sjela také. A jaký ten legendární Bashkaus je? To už nám vypráví Kuba Suchý.
Po dvou týdnech na Altaji nadešel čas, abychom nasedli na spodní kaňon legendární řeky Bashkaus. O tomto úseku jsme již slyšeli mnoho a s čerstvými informacemi z první ruky od jiné skupinky jsme se už těšili na hromadu opravdu výživné divoké vody. Jeden den jsme strávili odpočíváním na nasedacím místě a skupinka 3 Ruských kajakářů, která zrovna projížděla kolem, nám potvrdila, že je střední voda, a popřáli nám hodně štěstí při našem sjezdu.
První den jsme se probudili časně, uvařili hodně čaje a chutnou ovesnou kaši jako obvykle. Balení do lodí pro nás už byla rutina a tak jsme krátce po desáté hodině dopoledne pořídili skupinovou fotku, odrazili od břehu a zamávali našemu řidiči Sašovi, stojícímu u svého UAZu a pomalu mizejícímu v dáli.
Podle kilometráže nás čekalo asi 55 kilometrů lehké vody (do WW III) až k přítoku Tuskol, který značí začátek spodního kaňonu. Užívali jsme si slunečné počasí, pádlovali a po pár hodinách jsme začali vyhlížet tradiční kemp pro první den. U levého přítoku jsme viděli malou kamenitou pláž, ale měl jsem pocit, že jsme takovou dálku ještě nemohli ujet. Pádlovali jsme tedy ještě chvilku a najednou jsem uviděl obrovské balvany blokující celou řeku a bylo mi jasné, že už jsme v kaňonu a tohle je peřej Barricade. Nu, ačkoliv ostatní tahle zpráva zrovna nepotěšila, nebylo už cesty zpátky. Vylezl jsem prohlédnout cestu a vysvětlit ji ostatním. Jeden po druhém jsme opustili vracák a najeli do peřeje, když v tom se řeka rozhodla dát nám první lekci. Terku si podržel válec v prostředku peřeje, zaplavala a zůstala pod dalším dropem ve vracáku uprostřed řeky. Snížák projel kolem ní do prvního vracáku napravo a k naší úlevě Terku rychle odlovil házečkou. Bohužel její naložená loď už zmizela po proudu asi před dvěma minutami. Začal hon na loď, při kterém jsme já s Tomášem smažili dolů s vědomím, že bez lodi to znamená 3 denní trek zpátky, tedy spíše do první vesnice. Naštěstí jsme loď našli asi o kilometr níže nerozhodně čekat ve vracáku. Pro dnešek to bylo dramatické až dost a tak jsme opatrně pokračovali přes peřeje od WW III do WW V- až k pravostrannému přítoku Onysh. Toto místo, přesně jak píše kilometráž, je na spodní kaňon poměrně neobvyklé; je tu velká rovina nabízející ideální kemp chráněný stromy. V mžiku jsme měli rozdělaný oheň, postavenou plachtu a večeři na cestě. S vědomím, jak vypadá na Bashkausu WW V jsme ulehli ke spánku.
Druhý den jsme vstali opět brzy, neboť nám bylo jasné, že den bude náročný. Oheň, čaj, ovesná kaše, další čaj, balení a naše čtyři lodě kloužou do řeky před desátou dopolední. Pár lehčích peřejí nás pěkně zahřálo a po nějaké té WW IV jsme si všimli vzdáleného odlesku vysoko na levém břehu. Rychle jsme prohlédli peřej Key a protože můj sjezd dostatečně nepřesvědčil, tak ji ostatní přenesli, zatímco já jsem nakoukl za další zatáčku, co je na nás přichystáno. Jakmile jsme se ve vracáku pod peřejí sešli všichni, vyšplhali jsme nahoru k památníku zapsat naše jména do knihy legend.
Po napsání našeho vzkazu a vyfocení potřebných fotek jsme se vrátili k lodím a pokračovali stabilním tempem s dvěma přenáškami peřejí Trap (zablokované stromem uprostřed) a Meatgrinder, která nás přivedla k tradičnímu spacímu místu zvanému The Chicken Leg Tavern. Tam jsme znovu zaznamenali náš sjezd do druhé knihy, dali si chalvu a skočili do peřeje Kamikaze. Dalších 6 kilometrů byla řeka poměrně souvislá, nicméně jetelná WW IV až V- a tu a tam nám svou silou připomněla, že není moc prostoru na chyby. Slunce pálilo a lepší podmínky bychom si na tak odlehlé řece snad ani nemohli přát.
Kolem třetí odpoledne jsme přijeli k peřeji Family. Počítám, že jméno dostala kvůli svému charakteru. Tři velké přesazené válce v pořádném spádu. Na začátku byl přes celou řeku máma válec, rychle odtékající do ještě většího táta válce, který se dal projet vlevo a následoval děda válec, který bylo potřeba jet naopak vpravo. Byla tam nicméně lajna a pod peřejí byl docela velký bazén, kde by se dalo leccos pochytat, kdyby byl problém, takže prostor pro výmluvy malý. První válec jsem objel těsně u skály vlevo, chytil neplánovaný vracák nalevo a najel znovu do hlavního proudu, jen abych to hned hrnul zpátky doleva a vyhnul se druhému válci. Ten mě vysvíčkoval, takže nezbyl čas na další manévry a třetí válec jsem napálil na komoru, střihnul si eskymáka a odsurfoval doprava, solidně zadýchaný. No, jako obvykle to bylo o dost větší než to vypadalo ze břehu.
Následující pětková peřej, The Stubborn, byla delší ale ne tak z kopce a ve výjezdu měla několik velkých vln. Při prohlížení jsme hned pod peřejí našli luxusní kemp na pravém břehu, kde asi 3 metry nad hladinou povodně vytvořily rovnou pískovou pláž, dost velkou možná pro 8 lidí. Slunce ještě svítilo a tak jsme ze sebe shodili oblečení, naskákali do řeky a pak jen leželi na vyhřátých skalách a vyprávěli si dojmy z dlouhého dne. Kaňon je tady pořád hodně hluboký a tak nás slunce opustilo před pátou hodinou. Šli jsme tedy do našeho plážového kempu, uvařili večeři a hromadu čaje a rozdělali pořádnou vatru, aby odstrašila mraky. Potom na nás padl soumrak a my pomalu usnuli sledujíce hvězdy a světlo od ohně tančící po skalách kolem nás.
Ráno našeho posledního dne na Bashkausu jsme nikam nespěchali. Před námi byla jen jedna těžší peřej a jedna přenáška a tak jsme byli v klidu a dali na vodu, až když si slunce našlo cestu do hlubokého kaňonu. Pár čtyřkových peřejí nás probudilo a pak už jsme si jen užívali slunečného počasí a krásný hluboký kaňon s trojkovými peřejkami. Peřej Tight, která je v kilometráži popisovaná jako ošklivá WW IV, neměla zrovna pěkný nájezd, ale stejně jsem to zkusil a s jednou svíčkou a backflipem jsem jí projel. Zakrátko jsme už pádlovali přes jezero, vytvořené sesuvem v roce 1989 a začali přenášet peřej WW V+/WW VI s příznačným jménem Landslide. Malá pěšinka nás vedla nahoru do kopce a my usoudili, že přenáška vede přes sesuv, protože podél řeky nelze projít. To byla nicméně zásadní chyba. Po 20 minutách traverzování strmého kamenitého srázu, který se neustále sypal jsem upadl, upustil loď a pak už jen sledoval, jak letí asi 100 metrů dolů do peřeje. Naštěstí loď nedoletěla až do vody a zůstala na kamenitém břehu pod srázem. Ostatní lodě jsme na házečkách spustili dolů k řece a objevili tam standardní cestu na přenášení. Příště tedy už budeme vědět, aspoň že se nikomu nic nestalo. Znovu jsme tedy sedli do lodí a pluli dál, zatímco údolí se postupně otevíralo, sdělovali si dojmy z řeky, zpívali možné i nemožné songy a navzájem se trápili popisy nejrůznějších jídel, na která máme zrovna teď chuť, ale je jasné, že si je ještě víc jak týden nedáme. Konečně jsme spatřili most, vytáhli lodě na břeh, zavolali Sašovi, ať si pro nás přijede a Tomáš nám rozdal cigára na oslavu našeho počinu. Spodní Bashkaus je krásný, náročný multi-daytrip, který si doufám dám někdy znovu.
Více fotografií z letního výletu na Altaj hledejte na webu JKBphoto.cz.
