Volně tekoucích řek ubývá s každým postaveným jezem a ač se občas nějaká řeka vymaní z betonového sevření (viz např. Klamath v severní Kalifornii), trend je neúprosný. I proto musí dychtivý vodák často dlouze bádat nad mapou, aby našel končiny vhodné k delším expedičním splutím. Jako milovník lesů a řek mírného pásu jsem při svém bádání ignoroval horami protkaný Kyrgyzstán a úsilí směřoval do nedostupného východního Kazachstánu.
Objevit jej před výstavbou mezinárodního letiště v Katon-Karagay se se mnou vydali Alfred Hostička – novinář a autor dokumentu „Tábor na Balkáně“, a Kryštof Zatloukal – dobrodruh a produkční z pražské FAMU. Letenky do Astany jsme pořídili asi za 12 000 Kč a lístky na sedmnáctihodinovou cestu vlakem za dalších 700 Kč. Do tří zavazadel jsme sbalili Packraft ROBfin, Palavu, pádla a vybavení na tři týdny a vyrazili na dlouhou cestu.
Cíp kazašského Altaje sevřený mezi Čínou a Ruskem je divoký a svobodný. Teda až na pohraniční pásmo. O něm se dozvídáme, když nám taxikář pokyne, ať držíme laskavě hubu, a mužikovi v mundůru u závory začne vykládat, že jsme jeho synovci. Brzy jedeme dál, cesta mizí pod koly a na obzoru se objevují čtyřtisícové vrcholy. V lesích pod nimi uhání řeka.
U vesnice Berel se z hlavní silnice odklání šotolina směřující k ruské hranici. Rozklepaná Honda to prý ale za příplatek 10 000 Tenge (asi 400 Kč) zvládne. Nad vesnici Aršaty (Аршаты), kde leží úsek WW III–IV nás i přes dychtivé přemlouvání taxikář nedoveze – příště si musíme zařídit permit ke vstupu do pásma. Ve vesnici dokupujeme zásoby, poklábosíme s místními, a pak již u mostu na konci vesnice nafukujeme lodě a vyplouváme na řeku Bukhtarmu.
Bukhtarma v překladu znamená „silný proud“, a ten řeka skutečně má. Do ledovců v jejích pramenných oblastech se opírá červencové slunce a osvobozuje studené, blankytně zakalené vlny, po kterých uháníme údolím skrz rozsáhlé jehličnaté lesy. Ojedinělé balvany vytváří v kombinaci s čerstvě erodovanými štěrkovými břehy peřeje do obtížnosti WW II+. Pozorujeme množství vodních ptáků, vyhýbáme se padlým stromům a vybíráme si první místo na přespání. První vytipovaná plážička nás odradí medvědími stopami, a tak nakonec rozbíjíme tábor ve smrkovo-borovém lese na pravém břehu pod delší peřejí. Jedeme nalehko – ve třech si bohatě vystačíme s jednou celtou, dvěma hamakami a Packraftem místo karimatky. Při večeři a nad lahví místní vodky vymýšlíme strategii přemožení medvěda, který by se mohl kdykoliv vynořit z lesa, a s prvními kapkami deště jdeme spát.
Probouzíme se do deštivého rána. Lodní pytel s jídlem zavěšený na větvi asi 50 m od tábořiště nacházíme nedotčený a po lehké snídani pokračujeme ve splutí. Řeka se opírá o štěrkové břehy i ostré skály, ale největší nebezpečí představují naplaveniny z větví. U jedné takové se koryto rozvětvuje a v rychlém proudu je průjezd kolem silnějšího kmenu docela náročný. Tu se napružená větev smýká po lodi a se svistem vymršťuje háčka Palavy přes palubu. Pádlo se klíní v klackovém hnízdě a rázem je loď neovladatelná a nese se dolů peřejí. Háčka i pádlo naštěstí bez větších problému zachraňujeme a v odpoledních hodinách už přijíždíme k vesnici Berel. Kumpáni vyráží pro oběd a já lepím loď. Po chvíli se vracejí s pelmeněmi a vodkou. Za nimi se nesměle loudají tři malí kluci, kteří nakonec přicházejí až k nám a obdivují naše loďky. Turistů tu moc nevidí a už vůbec ne zahraničních. Mlátí se přes naše helmy kamením a já přemýšlím, proč nemají lodě, když mají tak krásné řeky.
Pod soutokem s řekou Berel se mění geologie údolí a řeku začínají lemovat granitová skaliska podobná těm z amerického Idaha nebo Kalifornie. Divoký východ. Kazaši na koních. Za ostrým esíčkem se pod skálou koupe v odpoledním sluníčku oblázková pláž s obřími vyhřátými balvany. Zde vysoko nad řekou s nadšením napínáme hamaky. Pak se koupeme, vyhříváme, lovíme ryby a rýžujeme zlato. Sice neúspěšně, ale jsme naladěni na dobrodružnou vlnu, a tak si tu u řeky hrajeme jako malí kluci. Pak pozorujeme hvězdy a usínáme do kolíbání vichru vanoucího temným údolím.
Ráno snídáme sušenky, lesní jahody, med a typické kazašské výrobky z koňského mléka: kvašený kumys a sušené sýrové koule kurt. Z břehů postupně mizí jehličnany a zůstávají jen břízy a osiky. Řeka začíná divočit v mnoha korytech, jež se roztékají, přelévají, a když se opět stékají, vytvářejí pulzující rozhraní s víry a karfioly. Občas člověk sjíždí ledovcový veletok a o pár metrů níže meandrující podhorskou říčku. Březové sifony, ohnuté šelestí a čerstvé lesní průrvy dávají řece unikátní charakter. Když voda náhle mizí pod kmeny a roštím, navzdory svižném proudu rychle stavíme a překonáváme přírodní bariéru přes kmeny a tůně. Postupně se zlepšujeme ve čtení řeky a dokážeme si vybírat lépe průjezdná koryta. Projíždíme kolem obřích sifonů, mrtvého březového pralesa, skrz zelené brány a stříbřité mělčiny a z břehu se necháváme sledovat stády koní pasoucích se u řeky.
Další den dokupujeme zásoby v Janaulpi (Жаңа үлгі) a vydáváme se vstříc soutěsce, která má dosahovat obtížnosti WW III+. My ji známe jen ze satelitních snímků. Za silničním mostem pod vesnicí řeka téměř zastaví v předzvěsti blížících se peřejí. Záhy se do ticha prolne zlověstné hučení – situace připomínající splouvání Grand Canyonu. Skautujeme peřej z pravého břehu. Masa ledovcové vody se rozjíždí jazykem do několikametrového sešupu, semknutá v zúženém korytě. Vlny rostou a přetlačují se, než se na konci peřeje spojí v monstrózní pulzující zabalák. Ze břehu to nevypadá tak hrozně, ale vlna je vždy největší z hloubky pod ní, vteřinu předtím, než tě se šplíchnutím udeří do obličeje. Háčka se pokusila spláchnout z lodě, ale na poslední chvíli – snad už v letu – zavelel kormidelník „Záběr!“ a háček povel splnil. Jen tak tak jsme za peřejí zastavili, aby mohli kluci vylít vodu. Na takový terén není Pálava stavěná. Burácení vln teď prořezávaly naše hlasy:
„Jeďte blízko za mnou!“
„Zastavíme hned pod peřejí.“
„Dej mi minutku.“
V neklidném vracáku se naloďujeme a vyrážíme hlouběji do kaňonu. Nepřehledně široké koryto je protkané bubláky, válci a tříštícími se vlnami. Naše loďky jsou jako párátka v potoce. „Brní mi z toho adrenalinu jazyk“ prohlásil háček, když jsme se zastavili pod hustě zarostlým ostrovem. Ukočírovat Palavu na ledovcové big water bylo opravdu vysilující. Mě Packraft sice poslouchal na slovo, ale slunce už viselo nízko, a tak jsme unavení zakempovali trochu nouzově v lesíku na pravém břehu. Skautovat peřeje za zatáčkou nešlo ani ze strmého kopce nad kempem, usínali jsme tedy alespoň s vědomím, že se má spád řeky za další 2 km snížit, a doufali jsme, že se sníží i bělavé vrcholky vln prozařované oslňující září zapadajícího kotouče.
Pátý den našeho putování jsme věnovali velkou péči balení a protažení. Pak jsme odpíchli od břehu a vyrazili do peřejí. Pod zabalákem levý střed, pak se otevřelo údolí za zatáčkou a my viděli, že jsme z nejhoršího venku. Bukhtarma se rozlila do širšího koryta a uháněla dál obtížností kolem WW I krom pár skalních prahů, na kterých nám ještě připomněla, co dokáže s pár metry spádu navíc. Na březích vonělo konopí, kvetly louky, poletovali motýli a údolí pomalu přecházelo ve step. Když jsme dorazili k přítoku, podél kterého se k řece vrátila silnice, plavbu jsme zakončili. Bukhtarma nás provezla skrz 140 km překrásné a divoké kazašské přírody a navnadila nás na další putování po Altaji.
Zpět do Katon-Karagay, kde se momentálně staví mezinárodní letiště, jsme si stopli rybáře a vydali se dál vstříc horám, řekám a pouštím tohoto zapomenutého koutu světa. Další divokou řeku – v hraničním pásmu ležící Karakabu – jsme si ale nechali na příště.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Pár praktických rad
Kdy vyrazit? Ideální je červen nebo červenec.
Víza: do 30 dní pobytu nejsou třeba. Je vhodné si obstarat povolení pro vstup do pohraničního pásma.
Ceny: jídlo v restauraci cca 100 Kč, nocleh cca 300 Kč, vstup do NP Katon-Karagay cca 70 Kč. Měnu Tenge je nejlepší vybírat přímo z bankomatů banky Halyk.
Užitečné aplikace: YandexGo (taxi), InDrive (spolujízda v odlehlých oblastech), Mapy.com.
Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!
Tvoříme původní obsah a píšeme o všem, co se na české vodácké scéně děje. Žádné kopírování cizích zdrojů, všechno je ověřené na vlastní kůži. Tvorba takového obsahu ovšem něco stojí a budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar zaslat na účet 2303179158/2010 s variabilním symbolem 444999.
Děkujeme!
