Velikonoční skautský puťák na plachetnicích

Ketcho, už jste nějaký takový puťák na plachetnicích dříve měli?
Puťák na plachetnicích jsme dělali poprvé. Myšlenku puťáku na plachetnicích jsem zaslechl na jachetním kurzu na Kovářově. Tam mi myšlenka utkvěla v hlavě. Byl to jeden ze způsobů, jak udělat plachtění zajímavější oproti bezcílnému ježdění tam a zpět až do zblbnutí.

Na nějakých debatách kolem Skare (Skautská regata – závody plachetnic) se kdysi říkalo, že se nemůže konat na Lipně, protože na přelomu dubna a května je tam ještě zima, přehrada ještě nemusí být zcela rozmrzlá a závodníky by mohly ohrozit plovoucí kry. Váš puťák byl o Velikonocích ještě tři týdny před Skare. Sledovali jste, jaká je situace s krami?
Přiznám se, že možnost ker nás při plánování ani nenapadla, jediný led, který jsme na Lipně viděli, býval ráno v neumytých ešusech.

Teplo tedy asi úplně nebylo… Jaké jste měli vybavení, aby vám nebyla zima?
Počasí jsme měli dost proměnlivé. Zažili jsme teplo a sluníčko na koupání, respektive otužování, ale i pár centimetrů sněhu. Na souši byl hlavním zdrojem tepla oheň a teplý čaj. Na případné sušení věcí ve stanu přes noc jsme pořídili plynový infrazářič na 2kg propan-butanovou lahev. Na vodě bylo zásadní zůstat suchý, tedy si nešlápnout do vody hned při odplouvání. Jinak jsme sázeli na kvalitní teplé oblečení, neopreny a opět teplý čaj v termoskách. Poslední den jsme kvůli sněžení raději zůstali na břehu.

Byla to akce pro celý oddíl, nebo jen pro někoho?
Na akci jsme jeli celý oddíl. Je ovšem nutné dodat, že náš oddíl je malý a všichni členové jsou pouze skautského věku (věk 11 let a více).

Kolik jste měli lodí a kolikačlenné posádky?
Měli jsme čtyři lodě, z toho jednu půjčenou. Říkám to proto, abych poukázal, že počet vlastních lodí není limitující. To by se na první pohled mohlo zdát jako velká překážka. Na akci nás jelo 13. Posádky jsme tedy měli po třech a jednu po čtyřech. Jízda ve čtyřech se dala zvládnout, ale ideální to nebylo. Příště bych se tomu pokusil vyhnout.

Jeli jste nalehko s nějakým zázemím na břehu, nebo jste jeli s věcmi a byli jste zcela soběstační?
Jeli jsme „natěžko“ se vším v lodích. Vycházelo to tak, že v každé lodi byly tři osobní loďáky, dva sudy s erárem a kanystr s pitnou vodou. Většina věcí se vešla do prostoru ke stěžni, tedy mezi středovou a přední lavičku.

Jak jste zajišťovali záchranu? Koupal se někdo nedobrovolně?
Jeli jsme pouze na již dříve zmíněných čtyřech lodích bez motorového člunu. Spoléhali jsme jenom na vlastní síly, dovednosti a dostatečné vyvztlakování lodí. Předpověď počasí ukazovala téměř bezvětří, a to i bylo. Byli jsme rádi, když chvíli foukalo, ale silnější vítr nebyl. Kdyby předpověď ukazovala silný vítr, zkusil bych s sebou sehnat doprovodný člun. Jedno z dilemat bylo přidělávání věcí do lodí. Věci jsme nakonec v lodích nechávali nepřivázané, aby v případě cvaknutí šly volně sebrat z hladiny a loď se dala řešit nezávisle na nich.

Kde jste spali a jak jste to měli s jídlem?
První noc jsme spali v kempu v Horní Plané. Při vysvětlování na recepci, že spíme ve stanech a co máme další den v plánu, to vypadalo, že to paní nerozdýchá. Naštěstí to bylo poslední místo, kde jsme něco vysvětlovali. Ostatní noci jsme spali na loukách a v lesích na břehu Lipna. Jídlo jsme vezli všechno s sebou, po cestě jsme nic nedokupovali. Večeře se vařila v kotlících na ohni či vařiči a oběd byl studený, aby se v případě potřeby dal jíst během plavby.

Šel bys do toho znova? Mohl bys takovou akci doporučit uspořádat i ostatním oddílům?
Rozhodně ano. Počítáme s tím, že tento formát puťáku zopakujeme. To plachtění tam bylo jiné než na ostatních akcích. Najednou mělo plachtění smysl, už to nebyla jen hra na přehradě. Byl to dopravní prostředek, způsob, jak se dostat na další místo spaní. To, že jsme měli nějaký cíl plavby, v nás vzbudilo něco nepopsatelného.

Na co všechno je potřeba si dát pozor, jaká rizika je třeba zohlednit a jak jste si s tím poradili?
U puťáku na plachetnicích vnímám problém v náročnosti na počet lodí v případě větší skupiny. Na samotném puťáku pak jako jeden z větších problémů vidím komunikaci mezi loděmi, my jsme používali vysílačky. Další situací, se kterou jsme se setkali, bylo rozhodování o pokračování v plavbě. V jarních podmínkách byla akce pro skauty náročná sama o sobě, a rozhodnutí zůstat poslední den plánované plavby na břehu kvůli špatnému počasí bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat.

Děkujeme za sdílení zkušeností!

Marek „Ketcha“ Niesig
Vedoucí oddílu vodních skautů v Liberci. Nejčastěji plachtí na skautských pramicích a nedávno se začal zajímat o námořní jachting na charterových lodích. Mimo plachtění rád jezdí se skautským oddílem na řeky, a to jak na klidné, tak i divočejší. V poslední době se zajímá i o lektorování jachtingu na skautských kurzech. Mimo skauta studuje ekonomii a management na ČVUT.