Vodácko-polárnická výprava v Rumunsku

Vodácko-polárnická výprava v Rumunsku

V první polovině dubna jsme ve skupině 12 vodáků podnikli zajímavou týdenní akci v severním Rumunsku. Šlo vlastně o náhradu „Ruských Sibiřských výletů“ v podmínkách střední Evropy.

S plnou horskou a vodáckou výstrojí jsme během tří dnů přešli hřeben pohoří Maramureș a sestoupili k pramenům řeky Vaser při hranici s Ukrajinou. Samotné splutí řeky nám pak trvalo další tři dny, končili jsme u ústí Vaseru do řeky Vișeu. Zbylý (rezervní) čas jsme využili na splutí kaňonu řeky Lăpuş.

Naše partička pracovala po dvojicích, každá dvojice si vyrobila jakési „kolo-sáňky“ a na nich táhla/vezla všechny svoje krámy… Nebylo úplně jasné, jaké budou sněhové a vodní podmínky a jak dlouho půjdeme sněhem či údolím podél řeky dolů, než dojdeme k vhodnému místu pro vyplutí.

Přechod hor

První část výpravy sestává z horského přechodu, který vede z městečka Băile Borșa v údolí řeky Tâșla přes pohoří Maramureș do Comanu, téměř poslední vlakové zastávky na lesní železnici na horním toku Vaseru. Vaser zde vzniká soutokem malého a velkého Comanu, které pramení mezi horami Jupania (1853 m) a Comanu (1724 m) na rumunsko-ukrajinské hranici.

Chvíli odpočinout a pokračujeme
Chvíli odpočinout a pokračujeme

První den z Băile Borșa (1100 m) ujdeme deset kilometrů do sedla Lucăciasa (1640 m), kde stojí stejnojmenná renovovaná dřevěná turistická útulna. Útulna je bez kamen, takže vlastní vařiče jsou nutné a její okolí je kompletně pod sněhem, bez dřeva a tekoucí vody.

Z útulny brzy ráno „na lehko“ vyrážíme vstříc nejvyššímu bodu našeho přechodu – na horu Toroiga (1930 m), která je skrz naskrz prošpikována šachtami po těžbě. Jdeme po zmrzlém sněhu a s čelovkami ještě za tmy. Na samotném vrcholu nás zastihne východ slunce a panoramata karpatských hřebenů se nám pod nohami rozprostírají do všech stran. Po sestupu z vrcholu zpět do útulny nás čeká dalších asi 3,5 kilometru do salaše Lucaciasa Moisenilor (1509 m).

Salaš stojící nad hranicí lesa sice nemá kompletní střechu a je ještě brzké odpoledne, ale i tak zde přespíme. Krátkou idylku střídá tvrdá práce, kdy musíme vyházet sníh a vyhrabat dřevo, abychom si mohli na otevřeném ohni uvnitř salaše uvařit.

Třetí den startujeme brzy ráno, dokud je sníh aspoň trochu namrzlý. Jdeme „na zdař Bůh“ podle buzoly přímo do pobočného údolí. Do večera chceme sestoupit do údolí Vaseru k zastávce úzkokolejky Comanu (950 m), tady přespat a dále plout na lodích. Je slunečno, sníh mohutně taje a malé horské bystřiny se plní vodou. Je nám jasné, že voda bude. Spíš se obáváme, aby jí nebylo hodně.

Naše průměrná rychlost se pohybuje jen okolo 1,5 kilometru za hodinu. V nejprudším klesání musíme  vozíky spouštět na laně a táhnout je korytem potoka do hlavního údolí a poté po vlakových kolejích do zastávky Comanu, kam po desetikilometrovém pochodu přicházíme v pět hodin odpoledne.

Před pádem komunismu zde stálá vojenská posádka po celý rok hlídala hranice, nyní v zimě jsou hájenka, kasárna i vlaková zastávka zcela opuštěné, jaro teprve začíná.

Tady už to začíná vypadat jako rodící se řeka
Tady už to začíná vypadat jako rodící se řeka

Jde se na vodu

Vody je dost, do rána sice trochu klesla, ale to nám nevadí, protože Vaser je zde úzký, klikatý potok se slušným spádem a v korytě leží mnoho stromů.

Po přechodu jsme znavení, takže na řeku nastupujeme až v poledne. Následkem toho za celý den splujeme jen šest a půl kilometru řeky. Kvůli stromům musíme často zastavovat, prohlížet a přenášet. Ještě před noclehem u nádraží Măcârlău obnášíme stejnojmennou bývalou přehradu z roku 1890, jež dříve sloužila pro voraře, nyní je zanesena, ale hráz ještě stojí.

Druhý den plavby máme v plánu doplout do Paltinu, kde běžně končívá turistický vláček, který ráno vyjíždí z Vișeu de Sus. Po vodě to máme 15 kilometrů, plus pěší odskok ke kyselce Šuligu.

Vaser přibírá mnoho přítoků a zvyšuje svou sílu, přibývá taky umělých stupňů. Zhruba čtvrtina z nich je blokována kládami a jsou vidět až na poslední chvíli. Bojíme se jich, a tak dopřeu prohlížíme (když to stihneme). Vzhledem ke spádu a množství vody se nad stupni netvoří žádné vzdutí (olej) a ani větší vracáky tu moc nejsou, takže kolikrát zastavujeme hodně na „kryv“.

Zkoumáme jeden z mnoha stromových závalů na Vaseru
Zkoumáme jeden z mnoha stromových závalů na Vaseru

V poledne zastavujeme poblíž malé stanice Faina a jdeme na hodinový výšlap do pobočného údolí k vyvěračce kyselky s honosným názvem „Baile Šuligu“. Z dřívějších lázní – altánku, nezbylo nic, pramen ale stále vytéká a tvoří v okolí travertinové usazeniny.

Během další plavby Vaser přibírá výrazný přítok od ukrajinské hranice Ştevioara, začíná brutálně pršet a taky se projevuje odpolední tání. Průtok silně stoupá a z řeky se stává nebezpečné „splachovadlo“. Nejtěžší úsek v oblasti vlakových tunelů prohlížíme z kolejí a splouváme či přenášíme v poměru 50:50.

Stopujeme drezíny

Polovina party pozdě odpoledne využívá stopnutou drezínu a zbytek úseku do Patlinu se i s bagáží veze. My ostatní pokračujeme ještě 2,5 kilometru po vodě, ale když vidíme, že do tmy již nedoplujeme, stopujeme další drezínu a setkáváme se v Patlinu.

Po dohodě se strážcem si usteleme na lavicích ve dřevěných přístřešcích, kde jsme krytí před deštěm. Do 09:00 musíme být pryč, protože to přijíždí první vlak s turisty, který taky dováží proviant. Poslední vlak pak odjíždí kolem 15:00 a vše veze zpátky dolů, takže dnes už si nekoupíme pivo ani jídlo, které už nám došlo! Zůstal jen poslední zbytek řídké ovesné kaše na ráno a nám trochu kručí v břiše.

Jedinými místními obyvateli je strážce a jeho pes. Strážce nám nakonec přináší rohlíky, co posbíral po turistech a my později zjištujeme, že se tím tady živí. Opékáme rohlíky nad ohněm a pijeme k nim podbělový čaj z kotle.

Podařilo se nám stopnout drezínu
Podařilo se nám stopnout drezínu

V Paltinu jsou v řece dva stupně, které večer pomalu mizí pod stoupající vodou a nám je jasné, že jestli do rána nepřestane pršet, tak už to pro naše kánojky bude nejetelné. Ráno naštestí opět svítí slunce, tak lepíme píchlou loď a bez problému během dvou hodin dojíždíme posledních 20 kilometrů do Vișeu de Sus. Řeka je zde již širší, spád menší a stupňů už je taky méně.

Tento poslední úsek je vcelku dobře dostupný turistickým vláčkem z Vișeu de Sus a dle vodního stavu je vhodný jako jednodenní turistická etapa s obtížností WW II (III). Splavný je jen na jaře nebo po deštích. Splutí lze spojit s dojetím po Vișeu až na soutok s Tisou (Valea Vișelui), dále po Tise se nesmí z důvodu státní hranice.

Užitečné odkazy

– Lesní železnice Vaser – www.cffviseu.com, www.mocanita.ro
– GPS z našeho výletu – www.kozlak.cz/other/gps/maramures18_web.gpx
– Offline mapa s GPS Munţii Noştri (APP pro Android) – play.google.com/store/apps/details?id=com.mountains
– Mapa NP Maramureš – www.muntiimaramuresului.ro/images/Harti/POS_OCT_mijloc_2015.pdf
– Vodočty – www.inhga.ro/prognoza_rauri, hydro.meteo.gov.ua
– Další fotky a vyprávění z výpravy – www.kozlak.cz/index.html

Řeka Lăpuş na závěr

Zbývá nám ještě jeden rezervní den. Za tohoto vodního stavu bychom dopluli k Tise (cca 45 km) rychle, ale raději se rozhodujeme pro 40 kilometrů dlouhý kaňon řeky Lăpuş. Šest nás splouvá na ruském katamaránu „Stalker“, zbylých pět ve dvou kánoích. Okolní hory jsou tady nižší, sníh již zmizel, obtížnost řeky je maximálně WW II+, a tak mají posádky kánojek po 40 kilometrech plavby silně vytahané packy. Stalker, který má „šest motorů“, doplul bez velké dřiny. Všichni se shodneme, že kaňon stál za to.

Logo SPortovní-klub.cz

Sportovní-klub.cz, z. s.

www.facebook.com/sportovniklubcz
www.sportovni-klub.cz
#sportovniklubcz
 
Havířovský spolek. Fungujeme 12 let. Naší hlavní činností jsou sportovní, vzdělávací i poznávací akce. Děláme vodácké výpravy u nás i v zahraničí (rádi jezdíme na Salzu, Soču, Dunajec, Chorvatské řeky, milujeme Balkán…), prožitkové kurzy první pomoci a expedice na severní polární kruh za polární září. Děláme klubové akce pro naše členy, veřejnost, školy a úzce spolupracujeme s dětskými domovy viz. projekt Děti z dětských domovů na rafty, kdy bereme vybrané děti z dětských domovů na vodu, nejčastěji Dunajec. V minulosti jsme byli spolutvůrci akce Mládež s handicapem na rafty, kde jsme měli vozíčkáře, ale i nevidomé.
 
Pokud se s námi chceš spojit, ozvi se Petrovi Goldmannovi na goldmann@sportovni-klub.cz!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: