Volyňka se nachází na jihozápadním okraji České republiky v oblasti Šumavy. Pramení jihovýchodně od Světlé hory ve výšce 1115 m n. m. a ústí zprava do řeky Otavy ve Strakonicích v nadmořské výšce 388 m n. m. Plocha povodí Volyňky dosahuje hodnoty 413 km², délka toku je 46 km a průměrný průtok u ústí je 3,1 m³/sec. Po celé své délce si udržuje severní směr a úsek, který je vodáky využívaný, měří 38 km.
Informace o řece
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Popis toku
Když máme štěstí na dostatek vody, je Volyňka sjízdná od soutoku s Arnoštským potokem (3 km nad Vimperkem). Od tohoto místa po obec Sudslavice se jedná o bystřinu o obtížnosti WW II – WW III. Na Volyňku se dostaneme po silnici č. 4, což je hlavní tah z Prahy na Strakonice. Po této silnici dojedeme až do Vimperku, kde můžeme začít plavbu naproti benzinové pumpě u mostu vedoucího k továrně. Není ale problém začít třeba v obci Čkyně, v Sudslavicích nebo i kdekoliv jinde, protože tato dopravní tepna sleduje Volyňku prakticky po celou dobu.
Řeka má v okolí Vimperku šířku kolem 4 m. Údolí, ve kterém teče, je hluboké a úzké. Na horním toku má Volyňka relativně velký spád a koryto je plné kamenů, stupňů a je nepřehledné. V řečišti se tvoří četné a nádherné peřeje o obtížnosti WW II, které mohou být za velké vody pro méně zkušené jezdce nebezpečné. V korytě se mohou vyskytovat padlé stromy, které mohou být v kombinaci s rychlým proudem docela zákeřné. Kolem Volyně se spád postupně zmírňuje, krajina se otevírá a pod Volyní se už jedná o klidný a nenáročný tok s místy zarostlým korytem o obtížnosti ZW.
Na začátku jízdy nás těsně pod Vimperkem čeká v zatáčce sjízdný kamenitý stupeň. V dalších kilometrech vjedeme do regulačních zdí, kde narazíme na dva těsně za sebou vybudované jezy o výšce zhruba 1,5 m, které jsou sice sjízdné, avšak je pod nimi málo vody i při 120 cm na vodočtu v Neměticích. A pozor na to, že zastavování v regulačních zdech je obzvláště za vyššího vodního stavu obtížnější. Ani ne po 500 m následuje místo, kde je dost kamenů, a proto doporučuju lidem, kteří pojedou Volyňku na deblovkách, aby si místo prohlédli. V následujících kilometrech plavby nás čekají peřeje proložené občasnými tišinami spolu s přehlednými sjízdnými stupni. Podobný charakter si řeka udržuje až do Volyně. Tam nás čeká sjízdný jez se šikmou spádovou deskou a při samotném průjezdu městem zpestřují naši jízdu pěkné vlny o obtížnosti až WW II. Pozor na jezy, bývá pod nimi málo vody. Plavbu můžeme ukončit ve Volyni, a to prakticky kdekoliv.
Sjízdnost: v horním úseku bývá dost vody jen za jarního tání či po deštích. Častěji je Volyňka splavná z obce Čkyně. Pro horní úsek je třeba, aby vodočet v Sudslavicích ukazoval nejméně 65 cm. Další limnigraf se nachází pod silničním mostem v Něměticích – tady je nutných pro horní úsek 90 cm a pro úsek ze Čkyně 70 cm, optimem je ale spíše 120 – 130 cm.
Kulturní zajímavosti: město Vimperk, v jehož historickém středu najdeme např. gotický kostel anebo renesanční zámek. Jeho dobrá geografická poloha ho předurčuje k tomu, že je nazýváno bránou Šumavy, a mnoho lidí zde také začíná své turistické túry po šumavských luzích a hájích. Pěkná je i Volyně, kde je stále k vidění původní tvrz s muzeem.
