V neděli jsem se vrátil po čtyřech dnech domů. V ložnici osvětluje lampička Lenčino bezvládné tělo. Leží na břiše, obličejem ve skriptech z chirurgie. Stojím ve dveřích a rozhlížím se. Plyn tu cítit není. Pomalu přistupuji k posteli, kontroluji vypínač a kabel od lampičky. Všechno se zdá být v pořádku. Jemně jí oslovím a nic. A sakra, je to tu! Bouchnu dlaní do nočního stolku. V tu chvíli Lenka nadskočí. „Co blbneš prokrista, víš jak sem se lekla?!“. „Lež klidně,“ povídám a měřím jí tep. „Nebolí tě něco? Jak se cítíš? Co si dělala než si usla?“. „Učila sem se, né asi, ty blbečku!“ Tak to je v pořádku. Jdu zavézt auto do garáže. Na tři a půl metru jízdy se poutám bezpečnostním pásem. Ne, nejsem blázen. Právě jsem se vrátil ze čtyřdenního ZDrSEM.
Ve středeční podvečer se v obci Milovy na Vysočině, přesněji v restauraci U Šlechtů, setkala pozoruhodná partička vodáků z Čech, Moravy a zo Slovenska, aby zde zahájili speciální „kurz vodák“ pořádaný skupinou lektorů ZDrSEM. Nutno podotknout, že pro nepřízeň počasí, či vykradené auto v Bratislavě jsme se spíše přitrousili nežli sešli, nicméně na náladě nám to neubralo a tak se zahájení (i když ještě neoficiální) neslo v příjemném duchu. Dále je třeba zdůraznit, že fotografie pod tímto odstavcem není ze zahajovacího večírku nýbrž z jedné z prvních simulací následujícího dne.
Krásně napsáno, hlavně úvodník mě pobavil – sama jsem se před chvílí vzbudila na skriptech z ORL:)) Kdyby někdo měl zájem dozvědět se o ZDrSEMu více, nechť koukne na http://www.zdrsem.cz , jsou už vypsané termíny open kurzů Vodák (pro veřejnost) na další rok.