David Sodomka

Glomåga si razí cestu nejkrásnějším údolím, které jsem kdy v Evropě navštívil. Vodu řeka sbírá ze dvou obrovských ledovců národního parku Saltfjellet–Svartisen. Výprava za polární kruh s cílem splutí řeky Glomåga, která se začíná právě mezi těmito dvěma ledovci stejných jmen, by měla být v hledáčku každého kajakáře, který prahne po opravdovém dobrodružství.

Každý baťůžkář označuje Írán jako zemi s nejvlídnějšími lidmi na světě. Cestování jen s batohem pro kajakáře nedává moc smysl. Ale my chtěli okusit vůni Íránu na vlastní kůži, a tak jsme si našli řeku Sezar, která kompletně protíná severozápadní část pohoří Zagros, a vyrazili na rychlý testovací výlet.

Nejlepší světové kajakářské destinace jsou pravděpodobně dávno objevené, a kdo si chce zapádlovat v době evropské zimy, vypraví se například do Indie, Nepálu, Chile, Ekvádoru nebo Peru. Když ale toužíte po opravdovém dobrodružství ve všech ohledech, je správnou volbou Afrika.

Při dosednutí letadla v hlavním městě Tbilisi náš Boeing 737 pod vlajkou nízkonákladových aerolinek Pegasus na ranveji poskočí jako kočka chytající myš. Všichni na sebe s údivem pohlédneme a potvrdíme si navzájem, že v Gruzii používají zpomalovací prostředky dopravy v podobě retardérů i na ranveji. Znaky východního světa se projevily opravdu rychle.

Sedím si takhle v kanceláři a naháním co nejvíc práce, abych mohl v relativním klidu odjet na týden na vodu. Rtuť teploměru za oknem, vystavená slunečním paprskům, se vyšplhala až na neuvěřitelných 28 °C. Sociální sítě zaplavují fotky z Piemontu, kde si kluci užívají ideálních vodních stavů a horkého letního počasí. V tom se kouknu na předpověď počasí pro norské Geilo, kam směřujeme. Následující týden bychom měli očekávat sněžení a teploty lehce nad nulou. Nicméně i s touto předpovědí to pojmeme tak, že to bude minimálně zajímavá zkušenost.

Dva roky nazpět jsem se po přitopení kompletní fototechniky rozhodnul udělat kalendář z fotek pořízených v uplynulé sezoně. Dle zájmu jsem zjistil, že to není úplně nesmyslný nápad a momentálně vydávám už třetí ročník kalendáře.

Na letošních Čerťácích jsem utopil při mém běžném focení téměř kompletní výbavu: tělo foťáku + 4 objektivy. Když jsem v servisu zmínil, že byla fototechnika zasažena vodou, první jejich reakce byla, zdali to chci ekologicky zlikvidovat. Čehož jsem se pochopitelně zděsil a když si vše technik prohlédl, polil mě pot podruhé při sdělení ceny za opravu, která by stejně nezaručila 100% funkčnost.

Vodní slalom s biatlonem, nebo naopak? Ať už by byly představy kombinace těchto dvou sportů jakékoliv, včerejší odpoledne nám pod křídly organizátora Vávry Hradilka předvedla světová elita vodního slalomu, že jde o kombinaci nesmírně atraktivní.

Jedno krásné letní odpoledne jsem si při svých pohybových aktivitách vykloubil palec u nohy a druhý den ráno jsem sotva vstal z postele, když mi Tomík z Hika poslal email, jestli bych nejel pomoci na akci pořádanou Hikem pro centrum Paraple. Co je má bolavá noha a pajdání proti lidem připoutaným na invalidní vozík. Takže jsem se sbalil a vyrazil na kanál do Račic.

Povodně konečně ustupují a některé řeky by bylo možné sjíždět, nicméně povodňová komise vydává zákaz splouvání všech toků, takže ze zasažených oblastí v České republice toho k pádlování moc není. S kajakama na střeše projíždíme kolem Čerťáků, které mají nevídaně vysokou vodu, ale vesele jedeme dál na hranice.