David Sodomka

Osobně mě baví veškeré cestovatelské plány dotáhnout až do absurdna. Sám jsem trochu sebemasochista. Za ta léta cestování s kajakem po světě, pakliže nemáte v plánu pracovat jako raft guide, jsem poznal, že nejsložitější je načasování plánů s lidmi, se kterými chce člověk opravdu strávit pár týdnů kajakováním.

Pokud musím na nasedací místo řeky s kajakem dojít několik kilometrů, přitahuje mě to podstatně víc, než dojet k mostu, kde člověk jednoduše nasedne a jede. Je to pravděpodobně i tím, že v kajaku trávím spoustu času a prostě mě baví s lodí na rameni pochodovat, i když to občas hodně bolí a člověk nadává sám sobě. Osobně jsem velkým zastáncem trénování fyzičky metodou, že to prostě musí bolet, a pokud možno pořádně a dlouho.

Kolumbie je země, do které se, ať chcete, nebo ne, zamilujete v moment, kdy vylezete z letištní haly. Tropický vzduch, usměvaví lidé, nikdo vám nenutí taxík, kafe za 5 Kč.

Kdo nebyl v Norsku, jako by nebyl. Snad každý, kdo jede do této překrásné země za kajakovým vyžitím, otevře knižního whitewater průvodce od Olafa Obsommera a naplánuje si různě velký okruh zejména jižním Norskem. To zaručeně uspokojí touhy kdejakého kajakáře. Jakmile ale budete v Norsku častěji, velice brzy přijde zájem o řeky jiné. Nejprve o takové, které nejsou ve světoznámém průvodci – což je mimochodem většina norských řek – a poté o takové, které zatím neviděly srandovně oděného rytíře, který namísto koně krotí peřeje divoké řeky se svým plastovým kajakem. Onoho rytíře má ve svém srdci každičký chlap od svých dětských let a já osobně jsem nesmírně šťastný, že mi kajak umožňuje tuhle mojí dětskou touhu uspokojit.

Gilgit-Baltistán – severní část Pákistánu. Křižovatka třech nejvyšších pohoří světa – Karákóram, Himálaj a Hindúkuš. Toto je zároveň místo, kde se legendární Indus steče s řekou Gilgit. Veškeré ostatní pákistánské řeky jsou dnes schovány ve stínu věhlasného Rondu kaňonu řeky Indus. Pakliže však nemáte cíle naprosto nejvyšší nebo se potřebujete před monstrózními peřejemi Indu rozpádlovat, rozhodně má tato oblast co nabídnout.

Glomåga si razí cestu nejkrásnějším údolím, které jsem kdy v Evropě navštívil. Vodu řeka sbírá ze dvou obrovských ledovců národního parku Saltfjellet–Svartisen. Výprava za polární kruh s cílem splutí řeky Glomåga, která se začíná právě mezi těmito dvěma ledovci stejných jmen, by měla být v hledáčku každého kajakáře, který prahne po opravdovém dobrodružství.

Každý baťůžkář označuje Írán jako zemi s nejvlídnějšími lidmi na světě. Cestování jen s batohem pro kajakáře nedává moc smysl. Ale my chtěli okusit vůni Íránu na vlastní kůži, a tak jsme si našli řeku Sezar, která kompletně protíná severozápadní část pohoří Zagros, a vyrazili na rychlý testovací výlet.

Nejlepší světové kajakářské destinace jsou pravděpodobně dávno objevené, a kdo si chce zapádlovat v době evropské zimy, vypraví se například do Indie, Nepálu, Chile, Ekvádoru nebo Peru. Když ale toužíte po opravdovém dobrodružství ve všech ohledech, je správnou volbou Afrika.

Při dosednutí letadla v hlavním městě Tbilisi náš Boeing 737 pod vlajkou nízkonákladových aerolinek Pegasus na ranveji poskočí jako kočka chytající myš. Všichni na sebe s údivem pohlédneme a potvrdíme si navzájem, že v Gruzii používají zpomalovací prostředky dopravy v podobě retardérů i na ranveji. Znaky východního světa se projevily opravdu rychle.

Sedím si takhle v kanceláři a naháním co nejvíc práce, abych mohl v relativním klidu odjet na týden na vodu. Rtuť teploměru za oknem, vystavená slunečním paprskům, se vyšplhala až na neuvěřitelných 28 °C. Sociální sítě zaplavují fotky z Piemontu, kde si kluci užívají ideálních vodních stavů a horkého letního počasí. V tom se kouknu na předpověď počasí pro norské Geilo, kam směřujeme. Následující týden bychom měli očekávat sněžení a teploty lehce nad nulou. Nicméně i s touto předpovědí to pojmeme tak, že to bude minimálně zajímavá zkušenost.