Michal Dvořák

Bylo, nebylo, sjížděla jedna plzeňská partička soutěsku Grauru na řece Drivě v Norsku, a ke konci úseku se z mlžného oparu vynořily kontury dvou creekových kajaků. Na výstupním místě soukal své tělo jeden týpek z Trondheimu a jeho milá z Valldalu. Chlapík chvilku zkoušel u silnice stopnout auto, aby se dostal nahoru na nástupní místo ke svému oři, nicméně byl neúspěšný.

Norská příroda skýtá nejen přehršel vodáckých terénů, ale nabízí i lezecké terény a ohromný prostor pro trekování. Letos se mi podařilo navštívit severskou zemi nejen jako vodák, ale prvních čtrnáct dní jsme lezli po skalách a chodili po horách – a já při tom mimo jiné i koukal po všech možných i nemožných vodních tocích.

Je červenec léta páně 2009 a my (plzeňská partička) jako už každý rok v tuto dobu pádlujeme v Norsku, zemi vodákům tak zaslíbené. Všude kolem nás je úchvatná přírodní scenérie, parádní řeky se slajdy i vodopády … a krávy. Taková milá roztomilá zvířátka, která se pasou na hustých porostech travin.