HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Bouřlivec z Hrobu a zpět

Bouřlivec z Hrobu a zpět

Masopustní sjezd Sázavy máme za sebou a ještě nám ani nestačila okapat voda ze šprajd a už se v úterý opět šikujeme na Bouřlivec.

Ač předpověď počasí není příliš optimistická, neleníme a valíme rychle balit. Cestou do Hrobu nás provází slušný déšť, který jak mávnutím kouzelného proutku při příjezdu na nasedací místo mizí jak pára nad hrncem. Každý čtenář jistě ihned pochopil, že jde o název obce v severních Čechách.

Je krátce po půl čtvrté, a tak není příliš mnoho času na nějaké lelkování. Do hydra! Naše soukání do vodáckého oblečení neuchází místním domorodcům. Jeden z nich (postarší kmet) se nás ihned se zájmem ptá: „Chlapi, já tu žiji už přes padesát let a ještě jsem zde nikoho neviděl splouvat tuto naší strouhu. Opravdu to pojedete?“ Ano, jen co se dostaneme do hydra a zároveň žádám o pořízení naší společné fotky. „Jasně, ale něco za něco. Já chodím každý den na dva žejdlíky a musím si vás také vyfotit. Když řeknu bábě, že v naší strouze plula plavidla, zavře mě do sklepa a budu spát u kotle.“ Foto a jedeme.

Bouřlivec

No, moc daleko ne. Sotva po pár desítkách metrů je přes břehy, navigaci a samotný tok téměř až ke dnu dřevěný plot. Zhotovitel k našemu překvapení zbudoval spodní část odklápěcí. Není zrovna nijak lehká, ale společná síla váhu překonává. Sotva se všichni prosoukáme, je tu další. Tentokrát z ocel.plotových dílců. Tak snad je to všechno. Bohužel, není. Hned za meandrem je ještě jeden, opět dřevěný. Ten ale stojí za to! Na tomto někdo nijak nešetřil materiálem a nepomáhá ani nápomocná kladka s lanem. Projíždíme jeden tobogan za druhým, následují nízké jízky a po chvilce doplouváme k soutoku s Křižanovským potokem.

Jde přibližně o osm set metrů dlouhý a prudký tobogan, který byl v minulých letech naší radovánkou. Od tohoto místa to máme jen kousek k prvnímu skoku. Jde o nejvyšší stupeň na Bouřlivci a jeho výška je 2,3m. Vše je čisté a tak postupně projíždíme. Péťa s úctou přenáší. Další skoky jsou hned za moment a hned čtyři za sebou. Tentokrát Petr váhá. „Jaký je rozdíl mezi tím prvním a tímto?“ ptá se Petr a Víťa bez zaváhání odpovídá: „Cirka 30 cenťáků“. Chvilka zaváhání a Petr je rozhodnut. „No, tak to už je jedno. Jdu do toho! Buď to projedu, nebo ten Bouřlivec vypustím!“ A jel. Přesto, že se Petr snažil ze všech sil, k našemu potěšení i k potěšení budoucích návštěvníků Bouřlivec nevypustil.

Bouřlivec

Zbylé skoky už dal bez vedlejších úmyslů. Na dalším toboganu a skocích nás vítá zapadající slunce. Při průjezdu podél golfového hřiště podjíždíme dva můstky. První je hodně nízko nad hladinou, ale dá se bezpečně podplout. Následuje další tobogan a další můstky. Jak kamenné, tak dřevěné. Při průjezdu obcí Oldřichov přejíždíme hned za pravou zatáčkou v navigaci přes místní jízek. S příjezdem do obce Lahošť podjíždíme historický most a přes cestu se nám staví nízká lávka. Tu zde patrně vybudoval nějaký místní šikula. Na její výstavbu použil třikrát delší hřebíky, které patrně mají odchytávat projíždějící vodáky. Další překážka je pod touto lávkou v podobě vhozeného kancelářského křesla při levé straně toku.

Bouřlivec

Vodočet umístněný v navigaci hlásal 72 cm. Není to zrovna nijak zázračný stav, ale díky za něj. Pamatuji dobu, kdy nám tento vodočet ukazoval o dvacet centimetrů více. Pochopitelně ta jízda byla úplně jiná. Po podjetí druhého historického mostu již pomalu vjíždíme do vzdutí VD Všechlapy. To už je tma a opět se zvedá vítr. Po přepíchání přehrady a vystoupení na břeh začíná slušně pršet. Je krátce po 19.hodině a urychleně pospícháme k autům. Jak ale záhy zjišťujeme, Patrik nechal klíče od svého auta v autě Víťi, které parkuje spolu s mým v Hrobu. Vše zachraňuje Víťova přítelkyně, která nás odváží zpět k naším autům.

Bouřlivec

Bouřlivec je akce na dopoledne, ale je nutno vyhlídat vhodný stav. Nejideálnější stav průtoku bývá při jarním tání, kdy se začíná tát okolní zásoba sněhu a ještě k oblevě prší. V každém případě je nutno všechny stupně předem prohlédnout. Obzvláště ty čtyři stupně za sebou. U prvních dvou bývá velké vývařiště! I když bude vody dost, na toboganech to bude stále stejné. Voda se rychle rozeběhne po kostkách a lodě budou drncat. A tak díky napěněné vodě naše tučná těla nevytlačí.

Zkušenosti čtenářů

vili

Dobrá práce kolego. Škoda Petrovo lodi, byla tak zachovalá. Voda je potvora.

Petr Pešek

Rony, moc pěkný článek!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: