Články

Je za námi osmý ročník Kanufestu v Roudnici nad Labem. Pro Plzeňáky tahle akce začíná vždy už ve středu, kdy se všichni potkáme v Roudnici na kanále a začínáme s přípravami. Tenhle rok šlo vše výborně od ruky a na pátek už nám zbylo „jen“ vymyslet a postavit trať. Jelikož je Kanufest poprvé součástí Czech Whitewater Tour, měli jsme na závody speciální nafukovací kayakcrossové branky. Na roudnické poměry byla trať poměrně náročná a dlouhá.

Již od podzimu jsem na různých facebookových skupinách, fórech a stránkách narážel na událost, která nabízela zážitky na divoké vodě v Německu, a ještě k tomu s organizací. Organizátorkou a velkou propagátorkou byla Susane Williams, a když se na akci přihlásili i moji přátelé z Anglie a Itálie, řekl jsem si, že by byla škoda nevyužít příležitost se s nimi potkat a akci si zapsal do kalendáře.

Benátkami Polska sice bývá označováno město Wrocław (česky Vratislav) ležící na soutoku hned pěti řek. Ovšem dalších měst, o kterých by se dalo říci, že se věhlasným Benátkám rovněž podobají, bychom u našich severních sousedů našli ještě několik. A na předním místě by byl bezesporu také Gdaňsk, který jsme vyrazili prozkoumat, jak jinak než z kajaků, s kamarádem Bouzínem.

Na rozhovor s Monikou jsem se chystal už nějaký čas, ale vždy je potřeba počkat, až se sejde všechno, co se sejít má. V tomto případě se to potvrdilo na víc než sto procent, protože Monika na jaře letošního roku vydala knihu, což už je samo o sobě dobrým důvodem pro rozhovor. Nakonec tomu okolnosti chtěly ještě tak, že jsem se s ní na povídání domluvil zrovna na den, kdy v Liberci toto svoje „děťátko“ křtila, takže jsem se rovnou zúčastnil i slavnostního aktu. A ono by to stejně jindy nešlo, protože v době, kdy jsme si povídali, zbýval Monice týden a kousek do odletu na další velkou zahraniční cestu a vy tyto řádky čtete v době, kdy už jí má Monika za sebou.

V redakci se tématu vodačení s (malými) dětmi věnujeme vcelku pravidelně, ale pravda, vždy zejména v rovině turistického pádlování, při kterém se děti vezou v lodi. Mnoho rodičů – aktivních vodáků ale určitě přemýšlí nad tím, jak k samostatnému pádlování (při)vést svoje děti. V redakci nás proto napadlo oslovit rodinu Kodadových, která své děti vede k jízdě na kajaku od opravdu útlého věku, a trenéra vodního slalomu Michala Buchtela, který je několikanásobným otcem, se svými dětmi samozřejmě pádluje a díky dlouholeté práci v Hiku se navíc skvěle vyzná i ve vodácké výbavě, včetně té dětské. Vizí bylo sesbírat zkušenosti těchto lidí z více hledisek a předat rodičům malých pádlerů cenné poznatky, zkušenosti a doporučení.

O řece Liard v médiích moc zpráv nekoluje, i když je to mohutná, 1 200 kilometrů dlouhá řeka, která svádí vodu z obrovského území o ploše tři a půl krát větší, než je plocha České republiky.

Vodáctví je pro mnohé nejen sportem, ale i životním stylem. Ať už jste rekreační vodák nebo závodní jezdec, správná výživa je pro dobrý výkon a spokojený den klíčová. Během jízd bychom měli myslet na dostatek energie i hydrataci, předejdeme únavě a dáme tělu přesně to, co potřebuje. Jakou svačinku si vzít s sebou do kapsy, aby v teplém letním počasí nezatěžovala trávení, byla do lodi skladná a dala nám potřebné benefity?

Moje kánoe zvolna prorážela stojatou vodu romantické řeky. Prostě volej jak má být. Jó, kdybych to musel pádlovat, to by byl docela vopruz, ale od té doby, co mají lodě kolečka a místo pádel šlapky, je to vše jiné.

Když se řekne vodácká základna, člověk si hned představí nějaký čistý vodácký kemp uprostřed přírody, samozřejmě přímo řeky, kde se na zeleném trávníku povalují lodě ve stínu vzrostlých stromů. Sem tam doutná ohníček. U kiosku se brnká na kytaru a popíjí pivko a sličné slečny se na břehu řeky opalují nahoře bez za dohledu svalnatých kormidelníků s kotvami vytetovanými na předloktí.

Začaly prázdniny a s nimi vyrazil za svými čtenáři také letošní třetí časopis Pádler, který je opět nabušený skvělým vodáckým čtením od první po poslední stránku. Pojďte se podívat, co všechno letošní třetí Pádler nabízí.